Biliárový král

Výborná hudba i čb kamera, a skvělý Geroge C. Scott, jehož pohledy vyhrávají víc než zápas, ale chatrný děj a vyloženě vytlučená storka s Eddieho milou mají za následek, že pozitivněji vnímám Barvu peněz. I když jedno se Newmanovi musí nechat, jeho hráč je skutečným gamblerem, o tom se Tomovi C. ani nesní. (02.08.2012)

20 minut zkrátit a film by dostal hned větší švih. Jsem velmi rád že Martin Scorsese příběh Eddiho Felsona ještě malinko rozvinul. Ta postava stejně jako mnoho dalších, které ztvárnil, jak jinak než skvělý, Newman si to zkrátka zasloužila. Skvěle zde hrají ovšem i George C.Scott a parádní Minnesota. 75% (17.05.2023)

Jen s trochou nadsázky je to film pohybující se v trojúhelníku stůl - cigára - Newman. A to v takovym mixu, že mi to moc nesedlo. Je na tom vidět, že to je hodně starý, děj je tak zvláštně rozparcelovaný a figury mi moc nesedly včetně Eddieho. A ještě ta dlouhá stopáž... Já tyhle hráčský filmy mám rád a úvod + sekvence s Minnesotou mě dost bavila, pak mi ale přišlo, že film pomalu skomíral až k nepřesvědčivému finále. Škoda (27.10.2010)

Méně známé a popravdě docela zapomenuté sportovní drama na které o 25 let později navázal Scoresese s oskarovou "Barvou peněz". Popravdě mi Scorseseho volný sequel celkově seděl více, jelikož je "Hazardní hráč" až nepříjemně utahaný a i přes standardně skvělého Newmana, film nemá moc co nabídnout. Dobré spíše jen jako doplnění filmového vzdělání. (04.02.2011)

Život je jako bonboniéra… a taky jako jiné slovo na „b“ – biliár. Někdy máte věc pevně ve svých rukou, ale stačí jeden špatný šťouch a z aktivního hráče se stáváte bezmocným pozorovatelem. Vaše (ne)štěstí je rázem v cizích rukou. Občas nezbývá, než se naučit jinou hru. Nebo jinak hrát. Hazardní hráč se po svižné, i když přes půl hodiny dlouhé hře mění v táhlé psychologické drama. Ze změny tempa i celkové nálady je zřejmé, že Eddie těžce narazil. Jeho nehorázně vysoké sebevědomí spadlo na úroveň sebepodceňující se Sarah. Díky prohře ve hře zabodoval v milostném vztahu. Neznamená to pro něj, že by již víckrát nevzal tágo do ruky, naopak – získal novou motivaci. Excelentní Paul Newman mi stylem herectví připomněl Marlona Branda o deset let dříve v Tramvaji do stanice Touha (method acting v plné parádě). Zásadní rozdíl tkví v povahách jejich postav. Eddie není beznadějný hajzl, jenom tulák, který se zastavil na místě. Žil pro výhru, ale teď schytává jednu ránu za druhou. Buď se naučí snášet porážku, nebo bude navěky poraženým. Jeho počínání je místy filmově nevěrohodné, ale gró věci díky němu v závěru každého praští mezi oči. O změně, o tom, kdo je vítěz a kdo poražený, není pochyb. K nesmrtelnosti této černobílé klasiky svým barvitým výkonem přispěl také George C. Scott, z něhož vyzařuje stejná arogance jako z generála Turgidsona v Dr. Divnoláskovi, ale pod slupkou ze silných slov tentokrát tušíte slabošské jádro. Minimem akce a maximem dialogů dává Hazardní hráč jasně najevo, že je hereckým filmem. Proto mne překvapuje, jaké oblibě se dodnes těší. Největší dozajista ne mezi těmi, kdo slepě holdují hazardu, ale těmi, kdo mají biliár rádi, protože stejně jako Eddie pochopili. 75% Zajímavý komentář: Shaqualyck (28.05.2011)