Osamělá žena (neoficiální název)
-
Charulata
-
Lonely Wife, The
Drama / Romantický
Indie, 1964, 117 min
Režie:
Satyajit RayHrají:
Soumitra ChatterjeeKomentáře uživatelů k filmu (4)
-
Houdini
Zlatý Medvěd - výběr(10.1.2006)
-
Bubble74
Souhlasím s Fomou, že Charulata patří mezi Rayovi nejlepší filmy. Patrně i je tím nejlepším. Vyniká neobyčejnou křehkostí, elegancí a přitom mohutnou silou sdělení. Je až k nevíře, kolik odstínů a variací symboliky vtěsnal Ray do každičké scény. Gesta i mimika herců jsou též obdivuhodné. Téma lásky, věrnosti a důvěry je věčné a zde je zpracováno v technicky dokonalém snímku. Ale v našem uspěchaném, hlučném, materialisticky založeném světě je tento subtilní klenot bez šance obstát u širší vrstvy diváků. Koneckonců jejich smůla.(10.6.2011)
-
Foma
Vůbec nechápu, jak můžu bejt jedinej, kdo hodnotí na ČSFD Charulatu, jeden z nejlepších filmů jednoho z největších filmařů všech dob (po čase pár hodnotitelů přibylo). Je trochu na čase, aby jeho filmy byly připomenuty někde ve Varech, v U. Hradišti, nebo někde jinde. Po televizi to asi nelze vyžadovat. Charulata je adaptací Thákurovi povídky, drama o ženě, jejíž muž je příliš vytížen svou prací a ona se zamiluje do jeho bratra. Film má zejména zpočátku pomalejší tempo, což je u Ráje zvykem a mně osobně to vůbec nevadí, ovšem v druhej polovině emocionálně graduje a nám tak moc záleží na osudu Charulaty a taky na osudu jejího muže, idealisty a altruisty, kterej, sám morálně převyšujíc svý okolí, je svými blízkými opouštěn. Skvělej scénář, skvělá hudba a kamera, skvělý herecký výkony, skvělej film.(7.10.2007)
-
fuckme
Téma "nevěry" a důvěry zpracované tak subtilně a s všestrannou pokorou, až se tají dech. Film velmi nenápadně směřuje k závěrečné krizi sledem docela všedních výjevů a přesto má člověk téměř od začátku knedlík v krku. A přitom jsem přihlížel téměř neznatelnému sbližování dvou duší probíhající ryze na platonické rovině. Jenomže i nevěra zůstávající pouze na pocitové rovině dokáže působit jako nebezpečný katalyzátor a velmi povzbudivý závěr v mžiku změnit v trosky. I film jakoby se od té chvíle rozpadal na sled momentů z nichž každý představuje ohromnou vlnu emocí, jako by byl popuštěn dosavadní vnitřní tlak. Závěrečné "fotoalbum" je skutečně nečekaným a velmi působivým zakončením, byť kompozičně zcela odůvodněným. Rájův filmařský jazyk sám dokázal zahalit jemné situace do osudově poetické atmosféry, doříci pouhou sílou obrazu to, co je dějem téměř zamlčeno. Velmi civilní výkony všech herců, neselhávající ani v detailních analýzách jejich tváří, jsou jen posledním stupněm k vrcholu. Kdo by jen řekl, že může v přebujelé indické kinematografii vzniknout dílo tak intimní, každým záběrem vypovídající o nejvyšší tvůrčí sebekázni!(24.8.2011)
