Ničitelé

Na post-apo filmech mě mj. baví úvodní scény - záběry na trosky a rozvaliny civilizací a hlas odříkávající, co všechno hrozného se událo. Ničitelé mají úvod impozantní (ať už se jedná o tradiční modýlek rozvalin New Yorku, či postindustriální spoušť). A v podstatě za něj také ode mě dostávají své hvězdičky. Jinak se jedná o velmi bizarní snímek, bohužel ne v dobrém slova smyslu. Podepisuju se pod chozeho, opravdu mi uniká, co tím kdo chtěl říci. (12.09.2009)

Špatné a to tak, že hodně. Ultralevné, ultranudné a měla-li tohle být odpověď Holywoodu na ohlas ŠÍLENÉHO MAXE ze stejného roku, tak je to ještě navíc ultraprůser. Post-apokalyptické filmy jsou v podstatě dvojího druhu - umělecky ambiciózní s filozofickým a sociálně-kritickým přesahem (PLANETA OPIC, STALKER, ZARDOZ, CHLAPEC A JEHO PES, POSTMAN - POSEL BUDOUCNOSTI) a akční (ŠÍLENÝ MAX a jeho převážně italské kopie, cyborgovská béčka Alberta Pyuna jako CYBORG, NEMESIS či RYTÍŘI, různé robo-války jako ROBOT JOX nebo GUNHED, jinak ještě třeba VODNÍ SVĚT). NIČITELÉ jako by se mezi těmito dvěma přístupy nemohli rozhodnout. Začínají jako postapo PŘÁNÍ SMRTI, kdy brutální gang terorizující svět po globální katastrofě zabije hrdinovi družku a on zase na oplátku sejme jednoho z nich. Pak se ale dává na dlouhou pouť s pomstychtivými členy gangu v patách, na které se nic zajímavého nepřihodí až na konci, kdy hrdina a jeho nová družka doputují do komunity na staré lodi, gang je dostihne a rozpoutá jatka. Jestliže tu ale není moc akce (a ta co tu je nestojí za řeč), nevšiml jsem si ani žádné myšlenky, ačkoliv hrdinu hraje charakterní herec (tenhle film si Richard Harris za rámeček jistě nedal). Označil bych to za hodně nepovedený pokus o dobrodružný film a radím vyhnout se mu obloukem. Jinak nositel druhého známého jména v titulcích Ernest Borgnine se tu objeví až na konci a jen na deset minut. (31.12.2005)