Útěk z L.A.

Za natáčení takových filmů by mělo být v USA křeslo. Mega debilní efekty i scénář, vláda USA jsou ultra píčusové, ale předvídají přesně všechny kroky Russella (hologramy) až na ten poslední. Super dementníma scénama se to tu jen hemží, postapokalyptický punkový Amsterdam s červenou lucernou atd. Prostě tohle není ani béčko, to je tak Déčko. (21.06.2015)

Útek z L.A. vyzerá, akoby rok po Úteku z New Yorku nakrútili Taliani svoju vlastnú trashovú verziu. Je to celé zlé, ale niekedy až tak extrémnym spôsobom, že ide o regulérne guilty pleasure a žiaden nudný dvojhviezdičkový film. Počkajte si na surfovanie na prívalovej vlne a let rogalom, ide o jedny z najhorších a zároveň nechcene najvtipnejších scén akčného sci-fi vôbec. Ale ak by tu neboli, tak by bol Útek z L.A. práve tým nudným dvojhviezdičkovým filmom. Výsledné hodnotenie je tak priemer z odpadu a maxima, lebo nič iné si tento film nezaslúži a vážne sa neviem rozhodnúť, čo z toho udeliť. (02.06.2023)

Ojedinělý filmařský úkaz, jehož výstavba je zajímavá a zábavná především vzhledem k předchůdci - na jednu stranu jde o regulérní sequel, v němž se posouvá fikční svět a na minulé události se často odkazuje, na druhou stranu to celé vypadá jako remake, který vzal dějovou osu prvního filmu a našrouboval na ni dobové žánrové potřeby. Zatímco Útěk z New Yorku tak zastupuje čistokrevné osmdesátkové béčko, které celkem seriózně vzdává poctu různým žánrovým předobrazům, Útěk z L.A. je devadesátkově ryze eklektický, sebeuvědomělý, nadnesený a překvapivě anarchistický. Je to plné hrozných triků a nesmyslů, ale Carpenterovi to zase tak nějak samozřejmě prochází a většinou jde o velkou zábavu, popřípadě o velmi podvratně vypointovanou blbinu (závěr je skvělý a přesvědčil mě o té čtvrté hvězdě). Kurt Russell si to navíc dává jako nikdy. 70% (25.03.2020)

Lidé se dnes často ptají, kam zmizely westerny. Ale oni nikam nezmizely, jen se převlékly za post-apo filmy. Monumentální panoramatické krajiny z westernů bez jediného živáčka odpovídají vylidněným krajinám z post-apo filmů, hrstky desperátů zase několika zbylým přeživším po katastrofě. Není proto vůbec náhoda, že konec westernů (klasických, revizionisticky-peckinpahovských, italských špageťáků, mayovek, socialistických red westernů, eurowesternů) a začátek éry post-apo filmů spadá do stejného období někam do 70. let. Málomluvný pistolník Snake Plissken tu ostatně kopíruje Eastwooda z dolarové trilogie, jen místo ponča nahodil pásku přes oko. Zápletka je stále stejná. Mění se jen kulisy. Podobný žánrový přesun provedl třeba první Vetřelec, který vzal slasher a předělal ho mazaně do sci-fi. Pointa je nicméně v tom, že Útěk z L.A. je zcela očividně western vydávající se za post-apo a že tuhle kosmetickou žánrovou změnu, která vlastně žádnou změnou není, tematizuje i postavou transsexuálního gang leadera Hershe nebo specializovanou hollywoodskou klinikou vedenou hlavním chirurgem Beverly Hills. Proti těmhle drobným změnám, ať už pohlaví nebo vzhledu, pak stojí skutečný radikál Snake Plissken, který ve filmu hned dvakrát pronese „čím víc se věci mění, tím víc zůstávají stejné“, čímž naznačuje asi tolik, že tyhle drobné změny nejsou dostatečné a že je potřeba do toho pořádně šlápnout. Proto také v závěru provede to, co provede. Mohli bychom to říct pomocí soudobého levicového slovníku i tak, že Plissken tu vystupuje jako radikální univerzalista jdoucí proti partikulárním oportunistům, ať už je jím maoistický terorista Cuervo Jones, teokratický prezident Spojených států či invazní jednotky z Kuby a Mexika. Snake Pliskin podobně jako svatý Pavel přináší a reprezentuje univerzalitu, jež slouží jako hráz proti záplavě různých partikularismů (nacionalismu, rasismu, sociálního vyloučení, genderu, environmentalismu), neboli, jak říká svatý Pavel, pro křesťana neexistuje rozdíl mezi muži a ženami, nebo mezi Židy a Řeky. Snake Plissken má v podstatě ke všem postavám a uskupením ve filmu stejně neutrální vztah, nebo spíš cynický odstup, čímž překračuje jednotlivé hegemonické, kulturní, mocenské či náboženské zájmy. Jakékoliv etnické či hierarchické společenské vztahy jsou mu prostě cizí. Odsud je i zřejmé, podle čeho se pozná skutečný post-apo film od falešného: ve skutečném post-apo filmu nejsou žádné bezpečné zóny, kde by se dalo schovat před zničeným světem venku a načerpat síly - žádné ostrůvky klidu nebo oázy připomínající zbytky měst, kde by se daly nakoupit zbraně a lehký holky. Ve skutečném post-apo filmu je jen zlo a šílenství. Z tohoto důvodu jsem nucen postavit výše než Carpenterův diptych Útek z NY/LA, kde taková odpočinková místa jsou, Van Dammova Kyborga, což je film kvality možná diskutabilní, avšak naprosto nemilosrdný a krutý bez možnosti kamkoliv se schovat – ryze univerzální svět bez jakýchkoliv partikularit. (28.04.2012)

Muž s páskou přes oko se vrací na scénu. I když babka kořenářka (opakovaně) povídala, že je mrtvej. Opak je pravdou, Snake Plissken je zpátky v plné parádě. Rozhodne se nakopat prdel všem vyvrhelům, tentokrát na západním pobřeží USA. Snake je znovu zatčen, odsouzen, pověřen obtížným úkolem a omezen časovým limitem. Prezident ho vybaví přiléhavým tričkem, kalhoty a stylovým kabátem. Samozřejmě dostane i zbraně a sirky, které se později budou hodit. A výlet do temného ráje může začít. Na cestě potká spoustu podivínů, navštíví prvotřídní plastickou chirurgii v srdci Beverly Hills, a setká se s Che Guevarou. Po několika peripetiích získá požadované zařízení a jako bonus také prezidentovu dcerku, která mezitím zjistila, že hajzlík není jen tatínek pravičák, ale také milenec levičák. Plissken se vrací těsně před vypršením časového limitu na pevninu a vytírá zadnice nejen prezidentovi, ale také celému světu. Útěku z L. A. by se dalo vyčíst snad naprosto všechno. Postrádá to jakokuliv originalitu, sprostě to kopíruje jedničku, má to totálně přímočarý děj, laciné efekty. Mám ale takový dojem, že je to všechno záměr a Carpenter paroduje sám sebe. A pokud to není záměr, pak tu pořád ještě zbývá zatraceně cool Snake Plissken. (25.02.2011)