Přežít

Ježíši, až už to tehdy bylo přesně takhle, nebo malinko jinak, jsem rád, že jsem tam nemusel být s nimi. Myslím, že si všichni přeživší tehdy prošli svým malým peklem a asi nikdo se z toho nevzpamatoval zcela bez následků. Koneckonců i pouhé sledování tohoto filmu zanechalo nějaké následky na mně, a to je co říct. (19.07.2002)

Možná realistické, ale přes všude vůkol panující mráz takové podivně vlažné. Jako by se tvůrcům nedařilo dostat pod povrch a zachytit to, co trosečníci museli prožívat. Postavy navíc zcela postrádají nějaký vývoj nebo posun, který by odrážel extrémní situaci, ve které se nečekaně ocitly. A zdlouhavé je to, jako by se toho v těch 72 dnech utprení nestalo dost., aby to zaplnilo dvouhodinové vyprávění. K tomu drobné lapsy, jako třeba vousy, které některým nerostly vůbec a někteří je meli po 72 dnech jako mám já po týdnu. Čekal jsem víc. (26.02.2013)

Všade čítam, ako túto survival drama všetci videli kedysi v 90-tych rokoch v komerčnej televíznej stanici a ako naturalisticky odhliadnuc od väčšiny podobných katastrofických snímkov pôsobí. Ani Alive sa neubránil emóciám na hrane, občas je bez šťavy, ale i téma si to samozrejme žiada a nemožno mu vymýšľať za každú cenu zástupné zvraty. Podľa mojej mienky splnil účel, to čo som zhruba od neho očakával mi splnil. Je v ňom rozpor, postavy sú miestami veľmi nejednotné, k činom nepredstaviteľného druhu ich drží momentálny stav a chuť prežiť. Často som sa pristihol, ako by som reagoval ja sám, keď len malinký výkyv komfortu mi prekáža a ťahám postavičky vlastnou cestou, ktorú v obývačkovej tiesni považujem za tú správnu. Fakt, film na zamyslenie a gýčový mi príde len v niektorých nezbytných sekvenciách (modlenie aspol.). (12.08.2016)

Četl jsem autobiografickou knihu Zázrak v Andách: 72 dní v Andách a moje dlouhá cesta domů od Nanda Parrada. Viděl jsem samozřejmě i tento film. Ten je zpracován velmi věrně a velmi dobře. Příběh sám je natolik drastický, že ,,natočit to blbě'' skoro nejde. Celým filmem se nese ta filozofická otázka, zda je legální a ospravedlnitelné pro vlastní přežití udělat cokoliv - tedy i požít lidského maso. Pro věřící pak má tato úvaha ještě další rozměr. Ale být tam, co by člověk dělal? Byl by mladý, chtěl by žít a měl by si lehnout vedle těl svých mrtvých druhů, vyčerpaný, hladový zmrznout s čistým morálním kreditem? Nebo by měl udělat to co je pro každou živou bytost hnacím motorem - přežit? Díky některým, kteří vzali toto těžké rozhodnutí na sebe se část teamu podaří zachránit. Je nutno zdůraznit, že se zde kvůli získávání potravy nezabíjelo jako při jiných dochovaných incidentech (např. při útěcích trestanců v Austrálii do buší), ale byli pojídáni ti co zahynuli při pádu letadla... * * * * (17.09.2014)

Veľmi dobre filmovo spracovaná ešte lepšia knižná predloha jednej absolútne príšernej udalosti. V kategórii filmovo spracovaných „skutočných príbehov“ patrí medzi to najlepšie, čo žáner ponúka. Je dojímavý aj holými faktami a nepotrebuje barličky v podobne romantických scénok alebo srdcervúcich preslovov. Nemilosrdná úprimnosť prírody, surovosť udalostí aj schopnosť ľudí prispôsobiť sa tým najhorším podmienkam vyráža dych a zároveň nám dáva nádej, že ak sa predsa raz v podobne zložitej situácii ocitneme, podarí sa nám prežiť (?). (08.06.2005)