poster

Sním či bdím?

  • USA

    Waking Life

  • Slovensko

    Bdelý život

Animovaný / Fantasy / Mysteriózní / Drama

USA, 2001, 99 min

  • Shadwell
    *****

    Mějme monolog Architekta z Reloaded roztažený do sta minut. Nikoliv tedy citáty velkých myslitelů vkládané mezi každodenní švitoření, jak je ve filmech běžné, ale miniaturní planetky obíhající kolem obří rudé intelektuální hvězdy. Pozor, to není katastrofický scénář, protože tím získáme prostor k rozparcelování a vytyčení světa, který není tak docela skutečný - představuje pandán ke skutečnému světu -, čemuž odpovídá i od skutečnosti odstředěná gondryovská animace – režisér Linklater postupoval metodou empirických experimentů s vlastním zrakovým ústrojím a sebepoznáním; plánovitými umělými podněty (extrémním světlem, tlakem na zavřené oko, omezením přítoku krve do hlavy, elektřinou, narkotiky, intenzivním dýchaním atd.) si navozoval vnitřní vizuální počitky, kterým neodpovídá žádná vnější skutečnost. ____ Snímek Waking Life se dost vehementně přimlouvá za to, abychom rozlišovali iluzivní obraz od simulakra (falešný obraz reality). Simulakrum v podstatě nevyvolává úplnou iluzi (letový simulátor pro výcvik pilotu nikdo nebude zaměňovat se skutečností, je však dokonale funkční imitací), pouze částečnou, nicméně dostatečnou silnou na to, aby byla funkční; simulakrum je uměle vytvořený předmět, jehož cílem je být při určitém způsobu použití považován za jiný předmět – aniž se mu musí podobat absolutně. Původní předlohu simulakra můžeme najít ve vábení ptáků, ale u lidí je předlohou, jak upozorňuje Lacan, spíše divadelní maska nebo přestrojení. Nám jako divákům, a v tom je ten zásadní rozdíl, je svět filmu simulkarem (protože „víme“), kdežto hlavnímu hrdinovi iluzí (protože „neví“). Následkem čehož dochází k ojedinělé podvojné identifikaci - jsme jak ti chytrolíni (protože „víme“) moudře hovořící s hrdinou, tak hrdinou, s nímž se do jisté míry pochopitelně ztotožňujeme. Hranice mezi hovořícím a naslouchajícím se stírá. Film je autoterapií.(21.6.2009)

  • mrksik
    *****

    Pseudo, pseudo, pseudo. Tie vaše (pseudo)komentáre znamenajú len jedno - Linklater trafil klinec po hlavičke. Zamyslel sa niekto z vás vôbec nad tým, o čom tam tí ľudia hovorili ? Jasné, že nie ! Predsa je to blábol, no nemám pravdu? Pre niekoho prázdne reči, pre niekoho podnet na zamyslenie. Môžem len oceniť, že sa točia filmy nielen pre väčšinu, ale aj pre mňa (a pre každého, kto sa nebojí lietať ;-)(21.1.2008)

  • Alqarin
    ***

    Vezměte to nejotravnější ze Celine (Before Sunrise), rozdělte to mezi několik náhodných ujetých charakterů a natáhněte asi tak na hodinku a půl. Máte Waking Life. Plný vzletných myšlenek, ideálů i naprostých nesmyslů. Bohužel problém je, že těch opravdu zajímavých myšlenek tu máme poskrovnu, protože scénář se rochní v přežvýkávání víceméně jasných záležitostí, a jako pojítko toho všeho mu stačí jedna nezajímavá mlčící postava, z níž snové vizuální zpracování dělá chvíli chlapce, chvíli děvče. Neříkám, že je celý Waking Life nesmyslný, párkrát se blýskne a vy zjistíte, že opravdu posloucháte a přijímáte naservírované myšlenky a dokonce si z nich i něco odnášíte, ale většinu času film opravdu jen prázdně fantazíruje. Ukazuje se, Linklater zřejmě v Celine zhmotnil převážně sebe samého a svoje snílkovské myšlenky, a v Jessem si vytvořil oponenta, který měl držet jeho vzdušné zámky hezky při zemi (mimochodem rád jsem tuhle milou dvojici opět viděl, i když mě tu jejich rozhovor nefalšovaně iritoval). Zde ho ale nelimituje takřka vůbec nic a je to asi největší neduh filmu - dostává se díky tomu do rovin ukecaných a převážně mělkých. Ačkoliv žádná z myšlenek zdaleka není hloupá, tak jaksi nemají sílu na to, aby vás strhly, inspirovaly či jakkoliv více obohatily. Jako utřídění autorových myšlenek dobré, ovšem jako kůže na trhu nijak lákavé zboží. Na druhou stranu je jasný, že Linklater tohle nikomu vyloženě necpe. Spíš asi "čeká", kdo se s ním ztotožní. Já to bohužel nejsem.(2.12.2011)

  • jojinecko
    ***

    Ťažký preťažký oriešok na pozeranie, vstrebanie a ešte nebodaj aj na "cinemafilské" vychutnanie. Myslím, že by som si to viac užil, keby sa jednalo o minisériu kratších filmov. Takto sa v sebe mixujú dva svety. Jeden je "slovník cudzích slov a hovno z toho" ,druhý je " intelektuálno - filozofická odysea", ktorá ma donútila pohnúť limbických systémom. Forma je viac než zaujímavá, po čase sa (paradoxne) stala dosť otravnou, pre silného epileptika by toto bol pravdepodobne jeho posledný film v živote pred osudným fatálnym záchvatom:) Potešila "Before Sunset" vsuvka a Linklater ukázal, že je kreatívny guru. Je to málo alebo to stačí...? Každopádne na Waking Life sa nezabúda, nech už to berieme z pozitívnej alebo negatívnej strany...(28.1.2015)

  • Traffic
    *****

    Už je mi naprosto jasné, proč dostává Waking Life tak rozličné známky. A naprosto chápu jak ty, kteří při sledování (zřejmě ze soucitu k hrdinovi) usínali, tak ty, kteří ono zvláštní snové vyprávění pozorovali s očima široce rozevřenýma. Ono vlastně ani moc o vyprávění nejde, tedy ne, jak ho chápeme v tom tradičním, filmovém smyslu. Spíše máme pocit, že jsme na nějaké velké přednášce imaginární Univerzity Života, kde nám jsou, místo násilného vštěpování němenných pouček a přikázání, předkládány různé filozofické střípky k vlastnímu zamyšlení. Waking Life je dialogem s divákem a vyžaduje v tomto směru jeho plnou otevřenost a pozornost. Jestli je v pozadí toho všeho varovně zdvižený prst nad současnou podobou společnosti, přikazující "Probuďte se!", nebo optimistické fantazírování nad světlými člověčími zítřky (nebo obojí?), nechť si každý vyloží dle libosti.(12.7.2009)

  • - Hrací automat v poslední scéně je Fireball Bally z roku 1971. (Caelos)

  • - Rozhovor, ktorý podľa Soderbergha vedú Louis Malle a Billy Wilder, sa týka filmu Black Moon (1975). (Pokryvac)

  • - Někdy trvalo i 250 hodin, než byla vytvořena jedna minuta animace. (Caelos)

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Další informace