Obsahy(1)
První film Chrise Markera, který vznikl jako zakázka pro organizaci Peuple et Culture s podporou francouzského ministerstva školství. Jedná se o dokumentární reportáž z 15. olympijských her v Helsinkách, kterých se poprvé účastnil Sovětský svaz a kde za Československo svými výkony zazářili manželé Zátopkovi. (bratr.Milan)
Dokumentární reportáži z olympijských her v Helsinkách dávám poctivě zasloužené dvě hvězdy. Jako první oficiální filmová zakázka pro osobitého tvůrce Markera trpí nezkušeností režiséra a obtížnými amatérskými podmínkami ve kterých vznikala. Film má pro vás smysl vidět jen ve třech případech, pokud se zajímáte o historii olympijských her a sportu, pokud obdivujete Chrise Markera a chcete vidět jeho první filmové krůčky, nebo pokud obdivujete obyčejného kluka Zátopka, který se stal zjevením těchto her. Já patřím k těm druhým dvěma případům, takže jsem se nenudil. Film jsem viděl v příšerné obrazové a zvukové kvalitě. Špatný zvuk je vina tvůrců díky amatérskému vzniku filmu, ale ten obraz nevím jestli je zapříčiněn převodem filmu ze 16mm na 35mm formát, nebo jen těmi co ho nahráli na YouTube, kde jsem ho objevil. Dokument není nijak kvalitní, nebo významný. Bylo to dílo nadšených levicových intelektuálů, kteří dostali možnost udělat větší projekt. Marker jako teoretik a kritik filmu si tak mohl vyzkoušet, co znamená film natočit. Líbila se mi právě ta nedokonalost, nezkušenost a experimentování tvůrců jak se snaží různými postupy vyjádřit myšlenku. Například v úvodu pomocí stále se zrychlujících střihů a detailů na míhající se nohy se snaží ukázat hektické přípravy her, pak začne pršet při úvodním ceremoniálu a střih se uklidní. Není to úplně dobře zvládnuté, ale cením snahu nejít jen rutinní cestou. Úvod filmu podá informace o místě konání a přípravě her. Komentář mi připomínal československé filmové týdeníky z 50. let, doba vzniku se nezapře, ale nebyl by to Marker, aby tam nevkládal osobnější, poetické, a někdy až kousavě kritické poznámky. Čecha potěší nápis ZATOPEK ve finských novinách v osmé minutě filmu ještě dříve než se začne mluvit o sportovcích. Následuje zdlouhavá pasáž úvodního ceremoniálu her v dešti s nic neříkajícím komentářem. K Markerovu dobru je třeba říct, že tuto pasáž vyžadovali zadavatelé projektu. Ještě že je narušena incidentem, kdy mladá německá dívka jako víla v bílých šatech běží k pultu s hlavním mikrofonem a chce promluvit ke shromážděným davům a něco důležitého jim sdělit. Bohužel se nedozvíme co, protože je u pultu chycena a odvlečena ochrankou. Byla to anarchistka, fašistka, bojovnice za práva žen ve sportu, nebo anděl, který chtěl lidem něco hlubokého říct? To se nikdy nedozvíme, neboť je za tuto barbarkou troufalost narušit svatý ceremoniál potrestána a program může pokračovat požehnáním her a výčtem sportovců různých zemí. V další nejdelší části se vypočítávají úspěchy sportovců a ukazují jednotlivé disciplíny a je to celkem nuda pro toho kdo se nezajímá o historii sportu. Naštěstí je tu dost pasáží ze Zátopkem, kterého Marker nezakrytě obdivuje a věnuje mu nejvíce pozornosti ze všech. Emil tehdy vyhrál tři zlaté a jeho žena Dana jednu zlatou medaili. Marker na konci Emila prohlašuje králem těchto her a ve filmu o něm pronáší tuto chvalořeč: „Jsme v táboře Otaniémi a už vidíme slavného Zátopka. Bezpochyby je to nejslavnější atlet mezi těmi, kteří jsou tu shromážděni. Je to ten Zátopek, z něhož chtěli udělat fenomén a který je nadčlověk pouze potud, dokud ho bereme jako živý důkaz toho, co dokáže odvážný a chytrý člověk. Tady ho vidíme s jeho manželkou Danou. To je on, třicetiletý Zátopek. Je to první člověk, který překonal rychlost dvaceti kilometrů v hodině. Bývalý ševcovský učeň složil maturitu ve večerní škole, když dosáhl dvaceti tří let. Aktivně prosazoval sportování v armádě, ve školách, v továrnách a jako dobrovolný atlet celé jaro trénoval třicet kilometrů denně v běhu. Tento člověk nás zde obdařil svým úsměvem, ukázal nám svou tvář, kterou tolik připomíná mnicha.“ Marker v Zátopkovi vidí naplňování svých vlastních ideálů. () (méně) (více)