Na západní frontě klid

Knihu jsem nečetl, film neviděl celý. Proč tady tedy straším? Protože chci říct, že obdivuju ty kluky. Já vím, to asi dojde každýmu, kdo má trochu racionální myšlení, ale já si fakt stojím za tím, že nebýt oněch reků, neměli bychom ke komu vzhlížet. Neberu to teď jen z jedné strany mince, mluvím celkově o vojácích, kteří za nás bojují a někdy neví, za jakým účelem. Byli přinuceni (někdy si sám sebe představím v podobné situaci a pokaždé stáhnu ocas mezi nohy. Strachem!) a zbavení všech svých snů. Do háje, teď si člověk uvědomuje, jak hodně toho má. Jak říkám, film jsem celý neviděl, ale kdybych měl hodnotit z pohledu odvahy, neváhal bych za plný počet. Alespoň, že někdo měl odvahu mi tenhle film pustit. A dovolil mi urovnat si myšlenky. Za to fakt dík! (09.11.2009)

Málokdy se podaří podle notoricky známé knižní předlohy natočit film, kterým by originální dílo nebylo znehodnoceno. Za jednu z nesčetných výjimek se dá považovat právě filmové zpracování „Na západní frontě klid“ z roku 1979. Jinak řečeno veskrze pozitivní dojem (nebo snad zadostiučinění?) mám z tohoto snímku režiséra Delberta Manna. Ten se svého úkolu zhostil opravdu bravurně. Nejenže hlavní myšlenka dnes již klasického románu E.M.Remarqua byla zachována, ale i většinu děje tvůrci přenesli na filmové plátno, což obvykle nebývá pravidlem. Zůstaly i téměř všechny postavy z knihy. Ian Holm exceloval v roli fanatického desátníka Himmelstosse. Zvlášť velkolepě ztvárnil Ernest Borgnine postavu „taťky vojáků“. Nejvíce mě ovšem zaujal Richard Thomas v roli Pavla Bäumera. Titulní postavu zahrál podle mého názoru naprosto přesvědčivě. Do filmu přesně zapadá hudba, je zcela taková, aby citlivě dotvářela pochmurný obraz v divákově duši. Některé momenty opravdu zamrazí - například scéna, kdy Bäumer leží vedle umírajícího francouzského vojáka. Samotný závěr (Bäumerova tragická smrt) je jedním velkým alegorickým, ale zároveň varovným symbolem. Zasloužených 5 hvězdiček. (11.03.2007)

Prekvapujúco dobrá adaptácia Remarqueovho románu. Prekvapujúca najmä preto, že je americká a napriek tomu, je v nej všetko autenticky špinavé, bezútešné a nezmyselné. Vôbec nie je prekvapujúca, keď si uvedomím, že réžiu snímu obstaral Delbert Mann, ktorého mám zapísaného v spojitosti s filmom Marty, kde rovnako ako v tomto filme zažiaril Ernest Borgnine. Úsporným spôsobom sú do filmu prevedené základné tézy románovej predlohy a prakticky nie sú vidno znaky, ktorými sa odlišujú televízne filmy. (13.07.2014)

Povinné čítanie, ktoré som nečítal, a nebolo by to ľahké čítanie. Už dávno ma film takto neunavil. Prekvapil ma krutosťou vojny, nezmyselnosťou vraždenia, hlavne keď dôjde na boj zoči voči, scéna so zabitím francúzskeho typografa v zákope je asi tým najsilnejším z celého filmu. Ako zo skupiny kamarátov zo školských lavíc ich ostávalo stále menej nažive, zmocňoval sa ma nepokoj a ani návrat domov na dovolenku nepriniesol žiadnu úľavu. Aj tam je všetko len o klamstve ako celá vojna a jej proklamovaný zmysel zo strany generálov alebo cisára na slávnostnej prehliadke. –––– Německo je krajina Beethovena, Schillera a Goetha. –––– Dnes je nádherný den. Všichni jsme se najedli za dva a navíc přišla pošta. –––– Velení myslí na vše. Současně s rakvema posílají i náplň. (05.09.2016)

Od školských lavíc až po ostrieľaných vojakov v smrtiacich zákopoch. Televízna adaptácia slávneho Remarqovho románu, ktorú sme v rámci Literatúry na strednej školy mali možnosť sledovať na VHS prehrávači. Vtedy nás to ako študentov vôbec nebavilo, teraz to vie človek viac doceniť. Na televíziu fajn spracovanie, vojna odstrihnutá od "hero" pozlátka ponúka všetko, čo má. Typický protivojnový kúsok. Borgnine v pre neho netradičnej roli ako vždy výborný, Pleasence a Holm v menších úlohách rovnako. Na môj vkus má ale film prehnanú stopáž, hlavne v tých voľných chvíľach vojakov sa to vlečie. Ťažko povedať, čo zasiahne diváka viac, či sila predlohy, ale osudy hlavných protagonistov. (24.10.2023)