Tarzan

Možná nejznámější, nejlepší ale určitě ne. Tahle parodie, která se Tarzanovi Johnnyho Weismüllera dívá z velké dálky na záda, je celkem strašná, nejhorší je obecně dost špatný herec Lambert, hovořící opičí řečí. Ale protože je to má oblíbená kniha, či spíš řada knih, z dětství, ze sentimentu a nostalgie dám 3. Ale o fous! (07.04.2010)

Na tohle mám vzpomínky z dětství, takže hodnocení může být z mé strany trochu zkreslený, ale tohle je pro mě top Tarzan, kterej byl natočenej. Ch. Lambert a jeho zamračenej pohled, patřičná dávka citovýho nátlaku na diváka, napětí, to všechno tam tenkrát bylo a bylo to super. Tohle nostalgický kouzlo to pro mě nikdy neztratí, i když z dnešního pohledu to může působit třeba úsměvně. Až se divím, že jsem to tady neměl ohodnocený. (23.05.2020)

Jo nebyl to špatný nápad podívat se na Tarzana právě na Nový rok, když mi za krkem seděla pěkná opička o rozměrech King Konga a zuřivě mě bušila do hlavy. První polovina snímku, kdy nám jsou předkládány epizody ze života vlčího... teda opičího dítěte, které musím přežívat ústrky jednoho ošklivého opičáka z kmene a ignorování od svého adoptivního otce, je velice zdařilá. V této části filmu se režisér ukájí v tom, že umí kreslit krásné obrázky, kdy velice efektně pouští sluneční paprsky skrz koruny stromů. Jenže jak už tomu logika velí, pak přichází druhá polovina, kdy se čas vleče hůř než na nedělní návštěvě u babičky. A to měl režisér k dispozici dobře hrajícího Lamberta, Holma a mladičkou MacDowell. Jenže scénáři, který se snaží prokreslovat psychologii postav, chybí pořádný tah a tak je zajímavý příběh rozmělněn ve zbytečně natažené spotáži. Tak Tarzan zjistil, že není člověk a já zjistil, že nejsem milovník dlouhých filmů, kde se toho tolik neděje. (02.01.2008)

Když jsem byl malý, v televizi několikrát běžel seriál "Tarzan" o blonďatém svalovci z pralesa, který cestuje na lijáně a za kamarády má šimpanze Čitu, krásnou dívku Jane a dobráckého černocha Gregoryho. Rádi jsme jej jako děti sledovali a jednoho dne v televizi ohlašovali vysílání filmu "Příběh Tarzana, pána opic". Byl jsem velice zaskočen jeho naturalismem, brutalitou a ponurostí. Ovšem zážitek byl velice silný. Léta jsem jej chtěl znova vidět, než se mi konečně přání vyplnilo. "Greystoke" (použiji tento název, protože jméno Tarzan ve filmu vůbec nepadne) je velice tísnivé a depresivní dobrodružné psychologické drama. Jak záběry zeleně v pralese, tak na zámeckém plese nepůsobí vůbec vábně, ale ponuře. Příběh je realistický a dost drsný, zvláště některé scény. Christopher Lambert zahrál pána opic znamenitě, určitě jeho nejlepší a nejsilnější herecký výkon. Proč se za několik let stal králem céčkového braku je mi dodnes záhadou. Andie MacDowell teprve začínala, ale už zde měla v sobě hodně půvabu, něhy, charismatu a přesvědčivosti. Skvělí byli rovněž Ian Holm, či Ralph Richardson (který v témže roce ve svých osmdesáti letech umírá). Velice potěší rovněž spoustu silných scén (ovšem bez citivého vydírání) a vynikající, krásně neholywoodsky dojemný závěr. 85%. (01.01.2008)

Kdyby mi samotný Lambert nakukal, že se narodil v džungli a za svojí výchovu vděčí opicím, tak bych mu to klidně zbaštil. Tak věrohodně totiž zahrál svojí roli. Film má svoje nesporné kvality, bohužel jen do té doby, než se Tarzan ocitne zpět v civilizované společnosti. Od té chvíle příběh ztrácí dech a už mi to tak kvalitní nepřišlo. První polovina filmu je skvělá, ta druhá mi už přišla slabá. Proto dávám tři hvězdičky, které patří hlavně Lambertovi a to se na scéně objeví až po přibližně čtyřiceti minutách. (22.02.2012)