Jisatsu saakuru
-
Suicide Circle
-
Suicide Club
Mysteriózní / Thriller / Horor
Japonsko, 2001, 99 min
Režie:
Shion SonoObsah
-
Tokijská policie se ujímá podivného případu masové sebevraždy 54 středoškolaček a během vyšetřování zjišťuje, že tento konkrétní incident byl jen jedním z mnoha projevů ohromného sebevražedného šílenství, které Japonsko neznámo proč zachvátilo.
Kontroverzní snímek JISATSU SAAKURU vzbouzející silně protichůdné a bouřlivé reakce tématicky vychází ze stejnojmenného komiksu, režisér Sion Sono na něm založil svoji knihu a samotný film následovalo ještě volné pokračování: NORIKO'S DINNER TABLE. JISATSU SAAKURU rovněž obdrželo ocenění za nejprůkopničtější snímek roku 2002 na festivalu Fant-Asia. (kiddo)
Tokijská policie se ujímá podivného případu masové sebevraždy 54 středoškolaček a během vyšetřování zjišťuje, že tento konkrétní incident byl jen jedním z mnoha projevů ohromného sebevražedného šílenství, které Japonsko neznámo proč zachvátilo.Komentáře uživatelů k filmu (100)
-
Matty
„Kdo neskáče, není Japonec!“ . V Klubu sebevrahů se skáče hodně. Film začíná skokem padesáti japonských školaček. Skokem pod rozjetý vlak. Je to jedna z těch scén, kdy si říkáte, že se v následujících minutách přece nemůže stát to, co by se s největší pravděpodobností stát mělo. „HOP!“ a stane se. Krev stříká ostošest, orgány poletují vzduchem, málokdo z přihlížejících unikne spršce nějakého sajrajtu, jenž byl ještě před okamžikem přirozenou součástí těla jedné z mnoha dívek. Lepší začátek si lze jen těžko představit, každý správný zvrhlík musí být tímto navnaděn na sto deset procent. Klub ani pro nikoho jiného než zvrhlíky není. Neznamená to „je to film pro úchyly“, spíše „nepovažujete-li se za člověka majícího zvrácený smysl pro humor a vřelý vztah k morbidnosti, směřujte své oči jinam“. Nedokážu si představit konzervativního pána/paní nad šedesát, který/á by po zhlédnutí Suicide clubu nedostal/a mrtvici. Poselství filmu může každý chápat jinak, někdo třeba jako přímou výzvu k bezprostřednímu spáchání sebevraždy, což je sice pravý opak toho, co je nám přezpíváno v závěru, ale jak jsem napsal, může… . Zařazení Suicide clubu mezi horory se přímo nabízí a je to vzhledem k hojnému výskytu scén, z nichž jde mráz po zádech, zcela logické, byla by nicméně škoda jej redukovat pouze na další „strašení z Asie“. Má ambice stát se poměrně ostrou satirou konzumního způsobu života. Lidé dnes a denně podléhají tlaku médií, stávají se závislými na internetu a vzhlížejí k rádoby idolům, v naději, že najdou odpověď na věčnou otázku po smyslu života. Vliv zmíněných faktorů nemusí být nutně tak brutální, jak naznačuje film, ale v podstatě je to ta nejpřímější cesta do záhuby. Pasivně, jako loutky, se odevzdáváme do rukou, které neznáme, důvěřujeme jim však více než těm vlastním. Je to zcela logické řešení, předat obrovskou zodpovědnost za vlastní životy někomu/něčemu jinému, jenže budou-li se všichni spoléhat na toho druhého, nebude nakonec jediným východiskem masová sebevražda? Masová z toho prostého důvodu, že s větší skupinou narůstá také naše odvaha. A navíc – jednomu sebevrahovi nebude věnována téměř žádná pozornost, zato dvaceti sebevrahům… . Tento film nemíří pouze na mladé, ty si pouze vybírá coby příklad nejsnadnějších obětí, od nichž je třeba vždy začít. Jenom škoda té přehnané explicity mnohých scén, podobně nosnou myšlenku šlo by jistě zahalit do přitažlivějšího hávu. Otázkou – a to docela závažnou – ovšem je, kdo, zda vůbec někdo, by si v takovém případě Suicide Clubu všimnul a pomaloučku mu zajistil pověst kultovního dílka, které se musí vidět. Mnoho skutečností naznačuje, že to není taková bomba. Formální zpracování dosti pokulhává (pobavilo mě, když si kameraman v jednou záběru musel přidržet dveře, aby jimi mohl projít). Mnohé scény nemají jiný účel nežli znechutit nás. Herci jsou skvělí za předpokladu, že tu zmatenost opravdu hráli atd., atd., mohl bych vypsat ještě celou řadu malicherností, jenže – k čemu? Co mělo být řečeno, řečeno bylo, neřešme jakým způsobem a raději si znovu pusťme závěrečnou píseň Dessert. Právě ta je klíčem k celému filmu, s lehkou nadsázkou i k celému životu. P.S.: Zajímá vás, jakou věc jsem udělal bezprostředně po zhlédnutí filmu, který jasné říká „internet zabíjí“? Zadal jsem do Googlu „Suicide Club“. Myslete si o tom, co chcete :-) 85% P.P.S.: Za kvalitní české titulky patří můj dík Mr. Apach(e)ovi. Zajímavé komentáře: zputnik, Mmartina, Le_Chuck, molotov(21.5.2007)
-
Djkoma
Velmi nečekaný a drsný začátek dost zvláštního filmu. Film o klubu sebevrahů. Lidech, kteří pod medializací, internetofobií (fakt nevim ejstli to má název :D) a vlastní ovlivnitelností televizí a internetem, podléhají myšlence sebevraždy. Nechápu myšlenkové posuny lidí v tomto filmu, ale jde o krutý počin kritizující internet a televizi. Ne, že bych toto téma měl nějak moc rád. Podle mě bylo trefně vymačkáno v Takových normálních zabijácích Olivera Stonea. Avšak japonská díla jsou trochu jiný šálek kávy. Ať už jde o úvodní scénu se školačkami, jemné krájení "jen" sýra nebo lehké odtrhávání proužků kůže. Závěrečné ne-rozuzlení vnese jinou formu ovlivnování. Mít svůj idol, je někdy velmi nebezpečné :). Celkově jde chvílemi o šokující film, který však mohl být o trochu lepší. Některé scény působí silne groteskně a uměle, což je škoda. Trochu více snahy o "realismus" by se hodila :)(7.4.2005)
-
Renton
Scénář: Shion Sono(11.12.2010)
-
AngelAngie
Jeden z nejzajímavějších námětů, o kterém jsem kdy četla. Jeden z nejzajímavějších filmů, které jsem kdy viděla. Tohle se podaří málokdy. Jediné, co mě opravdu mrzí a sráží celkově plusové body, to jsou speciální efekty a krvavé scény, které vypadají prostě lacině. Tohle vyšprkovat, tak ten film nemá ve svém žánru prostě obdoby... Mnohé scény by se měly zapsat do "nejlepší scény všechy dob".(20.11.2009)
-
DaViD´82
V první hodině zcela úžasné, se spoustou silných scén (kupříkladu ta na střeše školy) a hraničící místy až s genialitou. Jenže pak jako by se trošku přehoupla výhybka, změnil směr i atmosféra a rázem se to dostává "pouze" do sfér nadprůměrného a netradičního snímku. Přesto záležitost hodná v každém případě pozornosti.(15.1.2006)
-
J*A*S*M
Z úvodních asi třiceti minut jsem byl totálně nadšený. Atmosférický, nepředvídatelný, zvláštní (v dobrém smyslu slova) a šokující film. Škoda jen, že pro následující hodinu můžu z uvedených adjektiv použít jen to "zvláštní" ... a spíš už v negativním smyslu slova. On ten film jakoby na něco upozorňuje, něco říká, ale říká to dost nejasně, divák to musí spíš odtušit ... a stejně se mi zdá, že si to občas trochu protiřečí. Každopádně za zkouknutí to stojí. A Dessert rulez :-D(14.2.2011)
-
Marius
Rozhodne to nemožno vnímať ako bohapustú vyvražďovačku. Tento film je veľmi sugestívny najmä svojim spracovaním, i za 17" monitorom som mal pocit, že SOM na tej stanici a že SOM na tej streche. Tieto scény sú natočené takým polodokumentárnym štýlom a v tom je sila ich sugestívnosti. Každopádne ide o vynikajúci neobvyklý širokospektrálny (thriller, horror, filozofická a sociálna výpoveď) thriller (podľa mňa i na Japoncov), či už námetom alebo spracovaním, ktorý je potrebné vidieť. Podľa mňa tento film možno úplne chápe len režisér a scenárista....a ja asi prestanem počúvať J-Pop. :-) 9/10(10.5.2005)
-
zputnik
Zajímavý námět - to je však imho bohužel snad jediné pozitivum tohoto filmu. Jináč se mi vše jeví tak nějak "na sílu", na efekt, nemotorně zvládnuté a rádoby chytré. Je mi líto, ale nemohl jsem se zbavit pocitu, že autoři chtěli vymyslet něco, co tu ještě nebylo + šokovat. Bohužel to na mně nějak nezabralo. Nepopírám, byly chvíle, které mně dostaly - bohužel se však daly spočítat na prstech jedné ruky (moment, kdy policista přichází domů a přistupuje k němu jeho dcera nebo třeba záběr na dívky na přeplněné ulici s transparenty v rukách). O hereckých výkonech se mi ani přespříliš psát nechce: chvílemi mi připomínaly spíše lepší kusy z domácího videa, než plnohodnotný celovečerní film. Je možné, že je JISATSU CIRCLE totální pecka a já tomu jen nerozumím? Je... přesto se nepočítám k těm, kterým "japonská poetika" nic neříká nebo kterým se nelíbí. Jen odmítám vidět originalitu, invenci a kumšt ve všem, kde je více než 90% herců se šikmým okem. Shrnuto a podtrženo: Imho rádoby chytrá a thrillerovitá, nihilismem prosycená podívaná, která mně však (bohužel) nechala chladným.(22.12.2004)
-
EdaS
Suicide Club disponuje atmosférou podle mě ještě silnější a depresivnější než proslulý Battle Royale. Už úvodní hromadná sebevražda patří k těm nejděsivějším momentům, co jsem kdy ve filmu viděl. Škoda, že v druhé půli snímek trochu ztrácí směr a závěr poněkud vyšumí. Jinak ale určitě patří k tomu nejtemnějšímu a nejšílenějšímu z japonské produkce, co jsem zatím viděl.(10.3.2007)
-
Flipper
Snaha o tzv. "citové prebudenie" emotívne neschopného jedinca a hľadanie miesta v spoločnosti je v Sonových filmoch prvok, na ktorom zakladá od začiatku. Tu to na začiatku vôbec nie je zrejmé, keďže tajomstvo zabitia 54 stredo-školáčok na niečo podobné nepripustí. Záhada sa musí ťahať niekedy hororovo, inokedy záhadne, i ako mindfuck, aby divák netušil ani mäkké f. Ak však treba vínsť s pravdou von a obrátiť karty zisťujeme, že bubák je pozošívaný s hrozby kultov a blonďavého gay blázna, internetu, školáckej nudy a hlavne neschopnosti citu. Samozrejme jasnú poučku "prečo" Sion nikdy neukáže a čím väčšie množstvo interpretácie, tým väčší filmový kult. Preto je na divákovi, či prekukne masku a len mávne rukou, alebo sa bude babrať s vysvetleniami, ani s časťami tiel v márnici.(11.9.2011)
-
Pumiiix
Nepříjemně mrazivý hororový thriller trpící hromadnými sebevraždami, podkreslen hudbou od nezletilé kapely Dessert. Atmosféra je v tomto filmu doopravdy hutná a při scéně v metru a na střeše jsem měl na tváři šibalský úsměv ;-). Jen škoda té spousty "malinovky", která stříká až moc a působí lacině. 8/10*(30.5.2010)
-
tombac
Bizarní a zneklidňující film s bezútěšnou atmosférou občas prokládanou podmanivými rytmy skladeb dívčí skupiny Dessert (ta poslední je opravdu výborná). Sice jsem tušil, že to je skvělý film, ale takovouto nálož jsem nečekal. Sebevraždy, při kterých se protagonisté usmívají či se tváří jakoby nic, jsou skutečně fascinující a patřičně krvavé. Akorát musím filmu strhnout bodík za Genesis a jeho bandu. Ve filmu působí jako pěst na oko. Pointa mě také moc nenadchla. Jinak úžasné a šokující japonské dílo. 9/10(26.8.2005)
-
canakja
Zajímavej i originální film. Ty masový sebevraždy se člověku dostávají pod kůži, hlavně jejich způsob - rozjařená banda školaček napochoduje k metru a zvesela naskáče pod projíždějící vlak.. škoda, že jich je tak málo. Chvíli to dokonce vypadalo na vzpouru mladých proti upracovaný japonský společnosti.. ale nee. Autoři bohužel totálně zesrali závěr. Pointa byla tak mizerná, tak nulová, tak špatná, že by bylo lepší, kdyby tam prostě žádná nebyla a film by byl jenom nasurovo o masakrech a potocích krve. Takže vypnout až se na scéně objeví teplej genesis(6.12.2008)
-
Slasher
Asijské filmy obecně nemusím, prostě mi něčím nesedí. Tohle je další z řady takových. Jediné slovo co mne napadá je DIVNÝ. Ani v pozitivním, ani v negativním smyslu. Suicide Club má svůj feeling, chvílema je i úsměvný, jenže hned v zápětí se zvrhne v pořádnou psychárnu. Vidět padesát rozesmátých japonek ve školních sukýnkách jak se chytí za ruce a skočí pod vlak tomu říkám psycho. Nebo když se najednou a spontánně pár spolužáků rozhodne zaplachtit si ze střechy školy, stylem jakoby se jednalo o nějaké přestávkové rozptýlení... Jenže tahle scéna mi přišla totálně nereálná. Celkem zajímavý a působivý film, ale stejně mi nepasoval.(6.1.2008)
-
Shit
Suicide club je vlastně krimi, který je ale hodně ve stínu působivých drsných hromadných sebevražd studentů točených trochu dokumentární kamerou, která tomu přidává na síle, na zajímavosti a vlastně i na divnosti celýho filmu. Škoda, že sem ale nepochytil pointu těch sebevražd, jestli teda nějaká byla, ale vypadalo to že jo. Takže mi u toho chybí asi celkem důležitá závěrečná myšlenka, ale i tak to bylo hodně působivý(4.3.2009)
-
Mr.Apache
I když si to někteří myslí, nejedná se o další záležitost z řady „japan shock“ snímků. Ve skutečnosti jde o zcela nezávislé a vyjímečné dílo moderní japonské kinematografie. I tak samozřejmě patří k tomu druhů filmů, jaké se známým obvykle doporučují se slovy „něco takového jste ještě neviděli“. Snímek obsahuje prvky horroru, detektivky i muzikálu. Pohrává si s filosofií, surrealismem, sociální kritikou a v neposlední řadě i s divákem samotným. Avantgardista Shion Sono zvolil pro svůj prozatímní opus magnum značně šokující a naturalistickou formu, která kolem něj vytvořila aureolu těžko stravitelné bizarnosti. Emocionální bomba, která si rozhodně zaslouží pozornost každého inteligentního filmového fanouška.(11.4.2005)
-
molotov
Právě jsem viděl Suicide circle a zanechal ve mně stejně smíšené pocity jako nedávno Bloody aria. Hodně mi v názoru pomohlo zjištění, že jde o adaptaci komixu, protože do té doby jsem netušil, jestli si ze mě dělají prdel, nebo to myslí vážně. A pokud jsem to správně pochopil, tak v textu písničky pod závěrečnými titulky je zdůvodnění existence filmu. Citace písničky: "Já vím, bylo to strašidelné, ale snad vás to i trochu pobavilo. A možná vám to otevřelo oči a budete teď víc naslouchat druhým, ať je to kdokoliv." Dávám za tři, protože jsem nerozhodný mezi znechucením a pobavením.(15.4.2007)
-
kitano
Ak sa nechat vydesit, znechutit a zamysliet, tak urcite takymto sposobom. Jeden z tych kuskov, pri ktorych chyby naozaj hladat nedokazem. Jednoducho nebol na to cas. Stale som mal pred ocami nieco, co ma "zamestnavalo". Ci uz brilantna hororova zlozka, herecky vykon Rioa Ishibasiho, velmi napinavy pribeh pri ktorom naozaj tuzite vediet ako to dopadne, bizardnost a neposledne aj brutalne sceny, ktore sokuju. A bolo tam toho este viac. A vobec. Je to skutocny narez a v mojom osobnom rebricku je umiestneny velmi vysoko. (10/10)(6.3.2008)
-
Le_Chuck
Uff, ťažky komentár. Neviem, neviem rozporuplné pocity mám z toho. Na jednej strane originálny nápad, ktorý určite stojí za pozornosť na druhej akási prázdnota posolstva. Tie dôvody sebevrážd sa mi zdali dosť plytké a spolu s tou skupinkou (nechcem spoilerovať) trochu mimo mísu. Na druhej strane sa nám film snaží niečo povedať, ale serióznosť tohto odkazu je degradovaná vekom sprostredkovateľov a žánrovou rozháranosťou. Na mňa to pôsobilo celkom rušivo. A film si len tak balancuje. Boli momenty keď som bol vo vytržení, s otvorenou hubou, pár krát som sa pekne zhnusil (v dobrom aj zlom) a raz aj fajne zľakol. Čo ale mu nemožno uprieť, že je hustý. Myslím, že si pozornosť fanúšikov nielen ázijskej tvorby zaslúži. Silné tri hviezdy.(4.6.2005)
-
Divočák
Tak tenhle film se mě opravdu dotknul. Jasně, určitě se najdou lidi, kteří budou Suicide clubu vyčítat jeho nezvyklý námět nebo nepřiměřenou brutalitu. Jenomže, i když se to snažíme všemožně skrývat, smrt, i ta vlastním zapříčiněním, krev a nebo násilí zkrátka k lidskému životu patří a právě díky nim působí Suicide klub tak neuvěřitelně syrově a sugestivně. Když v dnešní kozumní době, kdy cena lidského života pro člověka neustále roste a lidská sebestřednost, zpohodlnělost a sebeadorace nezná rozumné meze, vidíte partu školáků, jak se bez většího rozmyslu a bez jakýchkoliv rozpaků rozhodnou skočit ze střechy a kolektivně ukončit svůj nadějně rozjetý život, otevře vám to opravdu díru do hlavy. I když ale dávám plný počet, čistá pětka to není a to ze dvou důvodů. První z nich je podivný zjev Genesis, který, ačkoliv jeho zařazení do příběhu chápu, působí ve filmu jako pěst na oko a mystický příběh zbytečně tahá někam uplně jinam a druhý důvod je absolutně neuspokojující konec, který by strašně moc chtěl působit jako nový Kruh nebo něco podobného, ale jde přitom jenom o velké nafouklé nic.(15.8.2007)
