Drama Titus Andronicus, které patří k raným dílům slavného alžbětínského divadelního autora a zároveň je jeho první tragédií, inspirovalo debutující režisérku Julii Taymorovou k neobvyklému tvůrčímu zpracování. Příběh římského vojevůdce, který se vrací z války proti Gótům a jako zajatkyni si přivádí gótskou královnu Tamoru a její syny (nejstaršího z nich však nechá zabít, aby uctil památku vlastních synů, kteří v boji padli), je příběhem o krvavé pomstě. Režisérka jej zasadila do pozoruhodného stylového rámce, v němž se mísí nejrůznější estetické a kulturní vlivy, a do hlavních rolí obsadila dva skvělé herce - ... (zobrazit celý text)
Pořád se diskutuje, jestli má násílí a brutalita ve filmu vliv na psychiku a následné chování diváka. Shakespeare to příliš neřešil: sekal ruce, znásilňoval, mlel lidi do sekané a spoustu dalších lahůdek - vrazil do Tita. I když to bylo hnusný, nedalo se od toho odejít. Za všechny herecké výkony extra pochvala krásně odpornému J.Rhys-Meyersovi.
Manželské duo Taymorová-Goldenthal stvořilo spolu s legendami jako jsou Sir Anthony a Jessica Langeová a méně známými, ale minimálně v Titovi sakra dobrými herci jako Alanem Cummingem a Harrym Lennixem navýsost zajímavý filmový zážitek, který nemusí každému ladit. Je to jako s hrami od Morávka, čímž ho proboha nepřirovnávám k Shakespearovi. Jen ten vztah k jeho hrám je stejný jako k Titovi - buď jste z něj unešení nebo zhnusení. Nic mezi tím. A já jsem ten unešený, i když první dvě minuty jsem byl hodně nechápající...jen málokdy byl Sir Anthony Hopkins tak skvělý a klasický jako Titus Andronicus, zrazený vojevůdce římský, vítězný a zničený, deklamující Shakespearovské verše... Vizuální stylizace kdesi mezi Dalím a realitou je nesmírně působivá, a když ještě Eliot Goldenthal se svým výjimečným citem pro atmosféru zapůsobí na váš sluch, jste z Lavinie opravdu zdrceni...velmi by mě zajímalo jak by okomentoval svoji práci na jednotlivých scénách, byl by to velice hodnotný bonus na DVD (pokud tam tedy není - ještě jsem neměl tu čest).
.. „Jen hlupák chtěl by dobrem dobýt svět“. Jak je vidět, tak za těch pár století, se kromě toho, že koho nenávidíme dokážeme umlčet a zničit většinou „civilizovaněji“ moc nezměnilo a pořád platí „Snadno nám křivdy zkřivili hřbet“. No, v každém případě na „Dobrou noc“ mohu tento film jen vřele nedoporučit!!!!
Zvláštní pojetí .... Modernizované, ale historické. Chvílemi působící zmateně, ale naprosto (opět) úžasný Hopkins dokazuje, že lepšího herce podobných divadelních děl, není. KDo to vydrží a pochopí, užije si ;-)
Snaha o modernost přináší do starověkého Říma moderní techniku (motorky, mikrofony) i paralelu s fašistickými vůdci. Hopkins hraje skvěle, stejně jako i další členové hereckého štábu, dost velkou oporou je hudba Elliota Goldenthala (manžela režisérky). Oproti běžné produkci je filmu množství silně krvavých a naturalistických scén - musím říci, že někdy mi jejich drsnost až vyrážela dech. Za zmínku stojí krásná Hopkinsova paralela s jeho nejslavnější rolí v závěru filmu - o co více mě mrazilo právě při této scéně oproti všem Hannibalům a Červeným drakům.
Ze všech zpracování Shakepsearových her, která jsem viděl, jsem nabyl dojmu, že jeho dílo je snůška naivních slátanin, o jejichž konečném vyznění rozhoduje kvalita zpracování. Taymorové se to podařilo velmi pěkně a netradičně, i když jsem čekal, že to bude mnohem drsnější a syrovější. Taky jsem měl dojem, že čím více toho Titus vytrpí, tím složitější větné konstrukce používá. Ať už to byl záměr nebo ne, líbilo se mi to. Když přičtu ještě bonus za skvělou Goldenthalovu hudbu, vychází mi to na pěkné čtyři hvězdičky.
Citlivějším náturám, které špatně snášejí vraždění dětí, usekávaní končetin a znásilňování, Tita rozhodně nedoporučuji, všem ostatním ano a ty, které by zajímala shakespearovská adaptace zase trochu jinak, k jeho zhlédnutí přímo vybízím. Vyšší moc, která vedla k obsazení Hopkinse, Langeové a Rhys-Meyerse, bych neradila rozhněvat - musí být opravdu mocná. Ze snahy o modernizaci klasické předlohy velmi často vyleze odpadová záležitost, zde se tak nestalo a vizuální stránka snímku naopak velmi pomáhá. Zcela jistě to ovšem není film pro každého a dá se říct, že setkání s ním dělí lidi na dvě poloviny: nadšenou a zvracející.
Tyhle inovativni a moderni ztvarnnei starych casu mi nejsou jako milovnikovi historie vubec po chuti, nelze ale odeprit Titovi originalitu a skveleremeslne zpracovani - celkove tedy prumer.
Dílo Williama Shakespeara mám rád. Nejsem ani přesvědčen o tom, že patří jen a pouze na jeviště. Ovšem filmové zpracování "Tita" s hvězdným obsazením, je něco hrozného. Kde je Shakespearovská poetika, kde jsou charakterní herci? Anthony Hopkins to sám neutáhne. Jessica Lange, kterou mám rád, zde je totálně mimo mísu. A co bylo nejhorší? Kulisy. Nejsem zapřísáhlý puritán, že když se řekne Shakespeare, musí to být kostýmní (třeba "Romeo a Julie" od Luhrmanna se mi líbí), ale film se neodehrává ani v minulosti, ani v součastnosti (pouze Řím je zachován jako místo, ale nikoli obrazově). Kenneth Brannagh Shakespearovi dokonale rozumí, a tak by bylo nejlepší, aby se nikdo jiný, než on nepouštěl do jeho díla. Možná je to malá diskriminace, ale tak lze zamezit vzniku takovýchto slátanin.
