Okres na severu

Velice hodnotný seriál. Komunisti se tam absolutně napráskali, jak byli pitomý a poživační. Pláteník  nesnáší pochybnosti a Petr Svojtka stále pochybuje! Mladá kurva Paulová je tajemnice a nařizuje jezedákům pěstování zeleniny, což se jim nelíbí. Soudruh Vejřík sice nechce být ekonomickým náměstkem, ale ředitelem ano, i když je úplně blbý. No jistě, jako ředitel ten průser hodí na náměstka. Po kuchyni se motá taková nevzhledná bába jménem Jiřina Švorcová. Je blbá jak necky, ale sere se do všeho. Treterová: Tady je samý soudruh, zcela seriózní (nad hrobem)  ale žádná příležitost se vdát. Soudruhu Pláteníku, sežeň mi místo v chemičce, jinak se nevdám! To je bizár jako svině, každému to doporučuji. Tak jsme my šedesátníci fakt žili. Moje vnučky tomu neuvěří, dědeček kecá! (01.10.2023)

Dokázal jsem to. K záměru nahlédnout do nejtemnějších zákoutí seriálové tvorby před rokem 1989 mne pošťouchlo konstatování jednoho známého, že Chalupáři jsou co do propagandy čajíček. A také tohle. Bylo to jednodušší, než jsem čekal. Seroš jde prý v Bontolnadu přes pulty jako housky na krámě, takže opatřit si kopii dalo nižádnou práci, a i když člověk hře na reálný socialismus uvyká pomalu, nakonec jsem se bavil skvěle: Herecké výkony z valné části druhořadých osobností zatěžuje takový budovatelský patos, až oči přecházejí. Motivy jsou vybírány přísně ideologicky a rozplétány jednoznačně dle notiček strany. Předivo s čímsi, co by šlo považovat za skutečnost, je řídké jako kyslík nad Litvínovem. Osobnost okresního tajemníka Strany Josefa Pláteníka obestírá aureola svatosti, což scénář se znatelnými rozpaky opakovaně reflektuje. Dlouhé monology doprovázené detaily Močkových prázdných vidů natahují diváka na pomyslný skřipec trapnosti. Hlavní zdrojem zábavy je ale zjevná bezradnost, s níž Dietl se Sokolovským často zápasí s náročnou zakázkou - ospravedlnit mechanismy reálně socialistické společnosti, obnášející perzekuci na základě odlišných názorů, přesuny "k lopatě", zjevné zaostávání sektoru služeb, klientelismus. Výsledky nemají daleko k absurdnímu dramatu. Na druhou stranu je seroš ve výsledku značně podhodnocen. Přes nevalné řemeslné, umělecké kvality skýtá jeho sledování mnohá hříšná potěšení, zvlášť když je ideologický záměr je ve své bezbřehosti, na rozdíl od rafinovanějších produktů [Chalupáři] málem neškodný. Příští stanice: Žena za pultem či Muž na radnici? (12.04.2014)

Ještě před lety bych tomuto seriálu dal odpad. Porovnávám-li tento seriál dnešníma očima a vezmu-li v potaz kvalitu dnešních seriálů z dílny TV Hovn@, kdy i pohled do záchodové mísy dálničního odpočívadla po použití chlupatým řidičem kamionu s nezdravou životosprávou, nabízí příjemnější podívanou, musím hodnotit 3 hvězdami. Jedna patří Otmaru Máchovi za hudbu a zbylé dvě dávám všem těm hereckým hvězdičkám, které si mohly tehdy pro svou roli ušoupat podrážky na setkání mladých umělců při SSM a které se dnes již ke svému výkonu neznají, viďte paní Termerová, Paulová... (19.06.2016)

Upleť z hovna bič aneb Nejpozoruhodnější využití dramatické hudební složky v dějinách československé seriálografie. Je tu samozřejmě fascinujících faktorů více: soudruh Pláteník tu nahrazuje něco mezi lidovým soudcem a rabínem, zajímavé je též sledovat povolenou hranici soudružské konstruktivní kritiky (řidič v podání Josefa Bláhy)... ale dramatické nájezdy kamery s hudbou ne nepodobnou té z Hvězdných válek v momentech, kdy mladý snoubenec Pláteníkovy dcery prohlásí, že v SSM je jen formálně - to je vrchol! - - Jen na okraj: Dietl do seriálu "propašoval" několik písní Jana Wericha, který po své smrti v říjnu 1980 zase "mohl" na scénu. Těžko říct, jestli by mu existence písní Když padla chladná rosa do jetele a Život je jen náhoda v Okresu na severu udělala radost. (05.08.2016)

Při vyslovení názvu seriálu OKRES NA SEVERU se mi vybaví mé dětství, 80. léta minulého století, nedělní dopoledne, doba po „dětské kultovce“ (STUDIO KAMARÁD) a „chvilce pro diváky propadlé sázení“ (SPORTKA) ale především se mi vybaví „čisto-čistá-a-ničím-neředěná“ NUDA. Tento seriál jsem fakt nemusel - znuděně jsem odcházel a raději si hrál s angličáky nebo s plastovými indiány, a těšil se na chvíli až zase poběží nějaký „akčnější“ seriál (HŘÍŠNÍ LIDÉ MĚSTA PRAŽSKÉHO, PANOPTIKUM MĚSTA PRAŽSKÉHO etc.). Dnes bych s největší pravděpodobností jednal úplně stejně (vyjma těch angličáků a plastových indiánů). (14.09.2003)