Vesnice

Rozporuplně přijímaný Shyamalanův film o lásce a strachu ze známého, u kterého si na sebe autor svými trademark pointami upletl bič už dávno před první klapkou. Ta rozporuplnost pramení z rozpoložení, v jakém jej sledujete, z míry otevření vašeho srdce a taky v hledání odpovědí na to, jaká je fyzická i abstraktní podoba "Those we do not speak of" ve světě kolem nás. Zní to jako klišé, ale Vesnice je jako na první pohled nepříliš pohledná holka, které vás však něčím zaujme a až po několika setkáních poznáte blíže její duši, poznáte, čím to tehdá bylo.. „I´m back, Lucius..“ (23.11.2009)

Shyamalan má jednu nevýhodu - od jeho filmov každý očakáva poriadnu porciu mrazivých lakačiek či šokujúcich rozuzlení. Málokto dokáže akceptovať, že mysteriózny podtext tu hrá druhé husle, zatiaľ čo v jeho starších filmoch dejovosť a strašenie plynú súmerne a harmonicky. Kto sa odosobní od vzrušujúcich očakávaní či Shyalamanových zdatných remeselných zručností, mal by byť prinajmenšom okúzlený až prekvapivo zrozumiteľným a jednoduchým príbehom o láske, ktorá prekoná všetky neprávosti. Jedna dejová línia (Lucius a Ivy) spracúva motív lásky a sily vzoprieť sa pre milovaného človeka akýmkoľvek nástrahám, ktoré majú vonkajší charakter (strašidelný les) a zároveň vyvierajú aj z vnútornej slabosti, strachu zo seba samých. Odhodlanosť a bezhraničná oddanosť Ivy k Luciusovi je v opozícii dnešnej doby priam ukážková. Tento hororovo-rozprávkový alegorický kontext tu funguje nádherným spôsobom. Druhá línia sa zas výlučne vzťahuje na osadníkov, ktorým Shyamalan venuje osobitý priestor a divák si k nim môže vytvoriť množstvo vlastných myšlienkových asociácií (neschopnosť prežiť v dravom ľudskom spoločenstve,...?) Shyamalan opäť prehovára v náznakoch, symboloch, pôsobivých metaforách, obrazoch a tu ma to narozdiel od "Stalo sa" vonkoncom nevyrušovalo. Prekrásna atmosferická hudba Newtona Howarda mala získať Oscara a Bryce Dallas Howard a Joaquin Phoenix sú výborní. Je to niečo medzi 3 a 4 *, ale pre myšlienky a hudbu si pridám. (12.06.2012)

na každý film M.N.Shymalana se moc těším (těšit je něco víc než čekat). po prvním zhlédnutí jsem nevěděl. tak jsem si vzal time out (7měsíců). a teď již vím. FANTASIE ! zničeho (!!!) na vás dýchá napětí, strach. ale pozor!!!! musíte chtít příjmout tuto hru. hru se zvuky, obrazem a popřemýšlet nad hereckými výkony, které možná nedokáže nikdo znás správně ocenit. dle mého názoru skvěle zapadají do atmosféry a odpovídají lidem z vesnice x-tého století, kteří mají strach, že ...... . tajemství, nevinost, láska, tajemství, cesta lesem, zakázané bobule, ti o nichž se nemluví - slyšíte ty zvuky! tu hudbu, která dotváří atmosféru toho kolem nás. a přesto, že jsou nám pomaličku servírovány veškeré indicie, velké finále se odehraje za osobní účasti PANA režiséra. co dodat? někteří lidé vyzařují barevné světlo. podle něj se dají rozpoznat. poznáte M.N.S.? já asi ano. a jsem rád. (14.11.2005)

Prvých 84% stopáže majstrovský,  mrazivý, desivý a fakt nepríjemný, zlovestný a strašidelný folk horror o zopár desiatkach na smrť vyplašených dedinčanov (starých, mladých, žien, mužov, detí) žijúcich v dedine uprostred hlbokých, ponurých, temných a pravdupovediac neveľmi pohostinných lesov, v ktorých odnepamäti blúdia prastaré legendy o desivých pôvodných obyvateľoch lesa. je lepšie s nimi vychádzať, vážiť si ich, uctievať ich a dávať im raz za čas obete, lebo ak sa to nespraví, "netvory" bez váhania ukážu svoju silu. Shyamalan Osadu režíruje ako z reťaze odtrhnutý satan a niektoré vizuálne zábery sú absolútne úchvatné. Takisto ku kastingu nemožno mať žiadne námietky. Režisér sa bravúrne hrá so zvukmi, náznakmi, tieňmi, nenápadnými pohnutiami vetvičky vzadu v scéne, ktoré si divák spolu s hrdinami všimne príliš neskoro a tak nestihne postrehnúť, čo alebo kto to spôsobilo. Množstvo scén je fakt ukážkovo desivých (nôž, napadnutie v lese, nočný prepad osady). No a potom príde Veľké Finále, ktoré šokovanému divákovi utrhne dekel. Niekomu sa páčilo, niekomu nie, niekto bol znechutený a vravel o podraze, niekto bol nadšený. Poznáte to, koľko ľudí, toľko chutí. osobne ma záverečná pointa fascinovala. Kino Považan NMnV 2004 (25.10.2004)

Mé dojmy z tohoto filmu jsou značně rozporuplné. Výrazným jádrem všeho je duchařská atmosféra, prostředí Vesnice a dobří herci. Kouzelná Bryce Dallas, nepředvídatelný Brody a dobrotivý Phoenix. Na jednu stranu žasnu z postupného se vyvíjení situace, charakterů některých postav, odhalení jedné skutečnosti a poté následné závěrečné šokující odhalení pointy. Jenže právě celá tato "iluze" a vyjasnění skutečností mi moc nezapadá ke jménu Shyamalan. K tomu člověku, jehož jméno se pojí s mysteriózními, tajuplnými a děsivými příběhy. To by byl i případ tohoto filmu, nebýt jeho, až příliš "civilizovaného" konce. Řekla jsem si, že to vlastně všechno byla jakoby fraška. To, co ze začátku vypadalo jakoby obaleno rouško mystiky a tajemství se později vytratilo a já si říkala, že to už není "ta" Shyamalanova Vesnice, o níž jsem se domnívala, že mysteriózně začne, bude probíhat, ale také skončí. (25.01.2009)