poster

Rebel bez příčiny

  • USA

    Rebel Without a Cause

  • slovenský

    Rebel bez príčiny

Drama / Romantický

USA, 1955, 111 min

Nastala chyba při přehrávání videa.
  • Tsunami_X
    ****

    Kinematografie nám za dobu své existence nabídla celou řadu tzv. generačních filmů. Tyto díla povětšinou velmi dobře vystihují dobovou atmosféru, soustředí se na určité sociální skupiny či vyjadřují myšlenky specifických hnutí a názorové proudy. Ať už se tyto snímky odehrávají kdekoliv a kdykoliv, spojuje je ona magická revolta a buřičství, spolu s nezájmem a ignorací společenských konvencí a výsměchu autoritám. Možnost ztotožnění se s hlavními protagonisty je velmi lákavá a identifikace se tak stává jednou z hlavních deviz snímku. Film s takovýmito tématy pak automaticky inklinuje ke kultovnosti, protože jde sám o sobě proti onomu zaběhanému hlavnímu proudu. Možnost alespoň na chvíli opovrhnout konzumním stylem života a vzepřít se díky pohyblivým obrázkům vůdcům a zažitým zvyklostem, je velmi lákavá. Letos /2005/ nás od uvedení, bezpochyby kultovního, Rebela bez příčiny dělí už celé půlstoletí, stejně jako od smrti jeho hlavního představitele, který se stal ikonou americké dobové mládeže a hereckou legendou, přestože natočil pouhopouhé tři filmy, z nichž za jeden byl posmrtně nominován na Oscara. James Dean stál u zrodu proměn filmového herectví, které v slavném Actors studiu v New Yorku vyučoval mimo jiné Elia Kazan. Po boku dalších hereckých gigantů druhé poloviny dvacátého století, jakými Marlon Brando či Paul Newman zcela určitě byli, zde mladé a talentované individuality pronikaly do tajů Stanislavského metody zpracované Lee Strasbergem, Cheryl Crawdordovou a právě Kazanem, která je známa pod názvem herectví metody. Příběh Rebela, který začal trochu příznačně na policejní stanici, se postupem času rozrostl do tragédie, plné pocitu zbytečnosti, nepochopení a smutku. Potyčka, jež započala na edukačním výletě v místním planetáriu, mimochodem filmaři velmi často užívanou The Griffith Observatory v Los Angeles, tak přerostla do zbytečného a smrtí zakončeného závodu na ostrých skaliskách útesů, který ani nemohl mít vítěze. To co se zprvu jevilo jako mladická nerozvážnost a touha oslnit zbytek party, vykrystalizovalo do sebevražedné agónie, jež zúčastněným změnila životy jednou provždy. Nicholas Ray natočil film, který tak trochu bořil mýty o dokonalé maloměstské společnosti padesátých let ve Spojených státech. Sluší se podotknout, že Ray, který svou kariéru započal jako režisér obyčejných a ničím nevybočujících témat, se postupem času vypracoval rovněž v rebela a z Hollywoodu přesedlal k mezinárodním produkcím. Svým dynamickým stylem, potřebou vtisknout dílu nezaměnitelné osobní rysy a rovnoprávností mezi muži a ženami se stal oblíbencem zejména u nové vlny a jména obdivovatelů jako jsou Godard, Truffaut, Rohmer či později Wenders určitě nemá smysl blíže představovat. Díky literární předloze Dr. Roberta Lidnera a citlivému režijnímu doteku tak vznikl snímek, který svou dynamickou skladbou a celkovou autenticitou oslovil obrovské množství mladých lidí., kteří ve svých stereotypních a fádních životech hledali onen vzdor, či alespoň potřebu sympatizovat s někým, kdo jejich sny uvede do pohybu. Je zbytečné komentovat, že valná většina diváků místo výtečné psychologické drobnokresby a strhujícího herectví metody, viděla spíše příběh o mladém sexy floutkovi, který se svým nicneděláním a z jejich pohledu zbytečnou duševní rozervaností stával nebezpečným příkladem pro jejich ratolesti nebo oslavovanou modlou a králem teenagerů. Ať už se na Rebela bez příčiny díváme z dnešního pohledu jakkoliv, nemůžeme mu upřít, poměrně věrné vyobrazení dobové Ameriky. Pro někoho možná hloupé, příliš konzervativní a upnuté, či třesoucí se před hrozbou komunismu stejně, jako před útokem monster ze šestákových sci-fi románů a časopisů, jejichž síly se formují v jiných vesmírech, tak vzdálených od toho našeho. Některým se ten život za bílým laťkovým plotem s pečlivě zastřiženým trávníkem a minimem starostí může jevit jako poklidný ideál, který čas od času naruší něco tak nezkušeného a triviálního, jako rebelující adolescent. Přes všechny možné úhly pohledu je však jasné, že z oné zloby vůči přezíravosti a lhostejnosti spojené s duševním rozdíráním, zůstává stejný pocit jako před oněmi magickými padesáti lety. Díky tomuto filmu tak vzniknul symbol, který se vypálil do hlavy obrovskému množství lidí, stejně jako pozérský a trochu smutný postoj mladého načesaného muže v modrých džínách. Muž, který symbolizoval vzpouru proti úzkoprsým rodičům a konzumnímu světu, který jeho zploditelé připravili, se stal miláčkem dospívající generace. Tehdy 30. září roku 1955 se mu v Californii při divoké jízdě nevyhnul protijedoucí Ford a šest tisíc dolarů, za které bílé Porsche koupil, se ukázaly jeho nejhorší a bohužel poslední investicí v životě. Odešel jeden z největších hereckých talentů všech dob a na natáčení dramatu Někdo tam nahoře mě má rád se tak musel dostavit Paul Newman. Legenda Jamese Deana, živená zejména oním rebelstvím, však žije dál...(12.1.2005)

  • dobytek
    **

    James Dean je takovej zvláštní fenomén. Za svůj krátkej život stihnul natočit v podstatě jenom 3 filmy, ale stal se legendou a hodně lidí ho považuje za jednoho z nejlepších herců všech dob. Pořád mi to jméno James Dean vrtalo hlavou a řikal jsem si, že vidět aspoň jeden z jeho filmů asi patří do takovýho všeobecnýho filmovýho přehledu. Ale pořád se mi do toho nějak nechtělo. Až dneska jsem se podíval na Rebela bez příčiny. Z toho, co bylo na výběr, jsem zvolil Rebela pouze z důvodu, že je z těch 3 filmů nejkratší. A teď k filmu. Snad všichni se tam chovaj úplně v rozporu se zdravym rozumem a často vyloženě sebedestruktivně. Skoro to vypadá, že středoškoláci v USA v 50. letech byli schopný se navzájem pozabijet a riskovat vlastní životy jen tak pro zábavu. A když někdo tyhle hrátky nepřežil, tak to všichni kolem vzali bez mrknutí oka. Holka, který se právě v autě zabil její přítel, je úplně v pohodě a ještě ten večer už řiká někomu jinýmu "miluju tě", přestože jinak je to úplná hysterka. Dokáže udělat hysterickou scénu i kvůli tomu, že její otec jí po příchodu domu nedá pusu. Možná trpí Elektřinym komplexem. Celý mi to připadalo asi stejně tak uvěřitelný jako některý epizody BH90210, kde hlavní postavy maj podobný "problémy". Ale tam se to aspoň většinou snažej "vyřešit" alkoholem a drogama, což je do jistý míry pochopitelný. Tady se všichni chovaj naprosto nepochopitelně. Jinak nejvíc jsem byl teda zvědavej na výkon Jamese Deana, když je tak strašně vychvalovanej. No a musim napsat, že mě zrovna dvakrát nenadchnul. Jako vyloženě ho nezatracuju, ale mnohem lepší a uvěřitelnější byl podle mě Sal Mineo. Naopak Natalie Wood byla toporná jak úd. Celkově ten film teda neni úplnej průser. Kupodivu děj docela rychle plyne (zvládnul jsem to jenom s jednou přestávkou uprostřed, kdy jsem si odešel nakoupit), ale je to celý takový naivní, strašně přehnaný a těžko uvěřitelný. Věřim tomu, že v 50. letech to asi byla velká pecka, ale v roce 2012 mi to připadalo jako ztráta času. A nebudu tady pokrytecky filmu dávat 5 hvězd s komentářem ve stylu "z dnešního pohledu je to o hovně, ale hodnotim v kontextu doby vzniku". Ostatní 2 filmy Jamese Deana si nechám klidně ujít.(10.6.2012)

  • Galadriel
    *****

    James Dean sice nevypadá jako středoškolák, ale dokázal hrát s takovou lehkostí a uvěřitelností, že mi to bylo vlastně úplně jedno. Víc jak 50 let starý film má co říct, ukazuje problémy tehdejší mládeže tak, že se v nich dá najít nespočet paralel k dnešku. Revolta za každou cenu, dost velké rodinné problémy všech zůčastněných a nakonec samozřejmě prozření, pochopení a spousta citu nevyznívá jako kýč nebo tlačení na pilu, právě naopak. Když si to zpětně promítnu, tak vlastně scénář není vůbec originální, pracuje se všemi klišé, které nás jen v souvislosti s tímto tématem napadnou... Při sledování jsem ale nad něčím takovým ani vteřinu nepřemýšlela a to myslím dokazuje, jak skvěle zrežírovaný a zahraný tenhle rebel je.(29.5.2007)

  • novoten
    ****

    I love somebody... Dospělé děti, zranitelné duše a touha po citech, které umí dát jenom blízcí. Teenagerovská zklamání a mindráky tu byly i před šedesáti lety a na plátně jim to slušelo stejně jako dnes. Rebel bez příčiny umí nalít do srdce rodinnou náladu, touhu po usmíření všech nesvárů a v neposlední řadě obraz Jamese Deana. Možná nebyl nejcharakternější herec nebo nejtypičtější představitel plakátového šviháka. Ale charisma z něj sálá po první větě.(11.12.2011)

  • Brygmi
    *****

    James Dean toho moc za svůj krátký život nenatočil, ale filmy, kde se objevil, se dají bez nadsázky označit za „nezapomenutelné“. Rebel bez příčiny je z nich nejznámější a snaží se o generační výpověď let padesátých. Hlavní hrdina Jim je nešťastný mladík, který touží po přátelích, možná i dívce, chce jen zapadnout a být konečně úspěšný. Silný. Rozhodně nechce, aby ho někdo považoval za zbabělce. Jenže okolnosti mu to nechtějí dovolit. Jak můžete být normání, když vám osud do cesty přihraje krásnou slečnu s tváří Natálie Wood kvůli níž daleko více riskujete a chováte se jako pitomec? Jak být součástí společnosti, když se okolo vás motá podivný kluk, který ve volném čase střílí štěňata? Příběh, který by se klidně mohl odehrávat i teď. Dnešní znuděná mládež, která nemá žádné starosti a hledá si zábavu všude, kde se dá. I když je to často nebezpečné a už vůbec ne správné... Oni jsou vlastně ti dospívající pořád stejní. Rodiče jim nerozumí, upínají se ke zdánlivě nesmyslným věcem, nechají se strhnout partou, dělají hlouposti... Je jedno, jestli žijete v roce 1955 nebo 2007. Některé věci se nemění.(16.8.2007)

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Další informace