Reklama

Reklama

White Star

(festivalový název)

Obsahy(1)

Prokletý film jako padající hvězda fascinuje svou spektakulární tragédií a současně nabízí nadčasové pojednání o propagačních praktikách, které prodávají zkaženými metodami i nádherná díla a vznešené myšlenky. Dennis Hopper podává svůj nejosobnější, nejdestruktivnější a nejkokainovější výkon. White Star měl být vrcholem filmografie Rolanda Klicka, velkým mezinárodním projektem honosícím se uznávanou hollywoodskou osobností v hlavní roli. Jenže tou (bohužel pro režiséra) byl Dennis Hopper. Muž, který se stal věhlasnou ikonou amerického nezávislého filmu díky Bezstarostné jízdě (1969), svůj herecký status upevnil rolemi v titulech Mad Dog Morgan (1976), Americký přítel (1977) či Apokalypsa (1979). V Klickově filmu měl ztvárnit pragmatického promotéra, který se za pomoci pochybných metod snaží z naivního hudebníka udělat hvězdu.
Hopper byl projektem nadšený a i posléze se vyjádřil, že se jedná o jeho nejosobnější part. Nemalou mírou to bylo dané Klickovou tvůrčí metodou. Německý filmař své figury vytváří na základě aktérů, které nechává, aby namísto podřízení se předem striktně navržené roli sami s postavou splynuli a oživili ji vlastní osobností. Jenže čtyřicátník Hopper se na začátku 80. let pohyboval na absolutním vrcholu, resp. dně své kokainové závislosti, což v praxi znamenalo divoké výbuchy emocí, náhlé změny nálad a pouze asi dvě hodiny denně, kdy byl reálně použitelný k natáčení. S nevyzpytatelným hlavním představitelem a omezeným natáčecím plánem byl Roland Klick nucený scénář upravovat za chodu a vymýšlet řešení pro chybějící expozice k Hopperovým scénám, které nebyl herec schopný zahrát.
Výsledkem je tak defektní torzo, které zároveň svou impulzivností, neotesaností, maniákalností a eliptičností představuje fascinující kinematografický zjev. Nutno také uznat, že navzdory všem okolnostem natáčení dokázal Klick z Hopperova výkonu vykřesat relativně funkční portrét do sebe zahleděného a sebedestruktivního maniaka, který dnes v éře manažerů na koksu a monstrózní mašinerie PR průmyslu získává na výmluvnosti. (Letní filmová škola)

(více)

Recenze (3)

Goldbeater 

všechny recenze uživatele

Tento snímek si pro sebe krade Dennis Hopper, jenž sice předvádí opravdu kokainem nakopnutý, šílený a zpocený výkon, ale zároveň mu nelze upřít opravdu prvotřídní citlivé herectví. Těžko si k postavě Kennetha Barlowa, hudebního producenta žijícího ve skoro rozplynutém oparu své dávno zašlé slávy, představit někoho jiného než právě jeho. A ačkoliv podle slov režiséra Rolanda Klicka bylo naprosté peklo s Hopperem kvůli jeho drogové závislosti točit, možná se nakonec ta jeho kokainem hnaná zběsilost stala přidanou hodnotou k tomuto filmu. White Star je tragédie charakteru, jejíž ozvěna ve mně po zhlédnutí ještě nějakou dobu zůstává. [LFŠ 2018] ()

JFL 

všechny recenze uživatele

White Star měl být vrcholem filmografie Rolanda Klicka, velkým mezinárodním projektem honosícím se uznávanou hollywoodskou hereckou osobností v hlavní roli. Jenže tou bohužel pro režiséra byl Dennis Hopper. Hopper se na jedné straně stal věhlasnou ikonou amerického nezávislého filmu díky Bezstarostné jízdě (Easy Rider, 1969) a současně svůj herecký status upevnil rolemi ve filmech Mad Dog Morgan (1976), Americký přítel (Der amerikanische Freund, 1977) či Apokalypsa (Apocalypse Now, 1979). V Klickově filmu měl ztvárnit pragmatického promotéra, který se za pomoci pochybných metod snaží z naivního hudebníka udělat hvězdu. Hopper byl projektem nadšený a i posléze se vyjádřil, že se jedná o jeho nejosobnější part. Nemalou mírou to bylo dané Klickovou tvůrčí metodou. Její podstata spočívá v tom, že figury vytváří na základě aktérů a nechává je, aby namísto podřízení se předem striktně navržené roli sami s postavou splynuli a oživili ji vlastní osobností. Jenže současně byl tehdy Hopper na absolutním vrcholu, potažmo dně své kokainové závislosti, což znamenalo divoké výbuchy emocí, náhlé změny nálad při natáčení a především to, že byl reálně použitelný pouze asi dvě hodiny denně. S nevyzpytatelným hlavním představitelem a omezeným natáčecím plánem byl Roland Klick nucený scénář upravovat za chodu a vymýšlet řešení pro chybějící expozice k Hopperovým scénám, které nebyl herec schopný zahrát. Výsledkem je na jedné straně defektní torzo, které ale zároveň svou impulzivností, neotesaností, manickostí a eliptičností představuje fascinující kinematografický úkaz. Nutno také uznat, že navzdory všem okolnostem natáčení dokázal Klick z Hopperova výkonu vykřesat relativně funkční portrét sebezahleděného a sebedestruktivního maniaka, který dnes v éře vykoksovaných manažerů a monstrózní mašinérie PR průmyslu získává o to silnější výmluvnost. [psáno pro LFŠ 2018] ()

Galerie (5)

Zajímavosti (2)

  • Dennis Hopper byl v době natáčení silně závislý na kokainu, kvůli tomu byl schopen pracovat maximálně 1,5 hodiny denně. (klukluka)

Reklama

Reklama