Bokovka

Skvostný film o tom, že bezstarostný kurevník a zodpovědný ňouma mohou být nejlepšími přáteli, že žena na jednu noc není totéž, co žena na celý život, že některou láhev vína si lze šetřit pro zvláštní příležitost a některá naopak památný okamžik způsobí, a že i na vinné hrozny jako i na lidi někdy prší a někdy zas svítí slunce. (11.05.2005)

Svérázný mix životních momentek, které ve větší, čí menší míře potkají naprostou většinu z nás. Giamatti ve vrcholné formě a zřejmě v nejlepší roli jeho kariéry, Haden Church zase pro změnu v jediné pořádné (velké) roli, pokud tedy nepočítáme neslaného nemastného záporáka z velkorozpočtového Spidermana. Payne namíchal tak akorát komedie, střední množství fucků a ideální dávkování vína, po kterém bude divák tipsy, ale ne ožralý tak, že mu to už nebude chutnat. Místy předlouhá stopáž trápí jen malinko a některé složité herecké pozice u ostatních představitelů vyjma Giamattiho nejsou úplně na 100 procent. Na hraně mezi 3-4 hvězdami. Degustace vcelku úspěšná. (28.09.2022)

Tragikomédia o kríze "stredného veku". Na pozadí príbehu dvoch priateľov v stredných rokoch (35 a viac- ktorí odchádzajú na týždňovú dovolenku užiť si "mužskú slobodu" predtým, ako jeden z nich sa po návrate bude ženiť), režisér veľmi citlivo zachytáva ono obdobie, kedy človek začína cítiť, že mladosť a najlepšie roky sú už možno preč, ale pritom ešte staroba a dôchodok sú ďaleko. Je to obdobie možných prvých bilancovaní toho, čo sme zatiaľ dokázali resp. vytvorili, ale na druhej strane aj toho, čo sme prepásli. Obdobie, kedy začíname intenzívnejšie pocitovať onen melancholický, s vekom stále sa zrýchľujúci tok života, kedy naväzovanie nových vzťahov už nie je otázkou mladej bujarosti, ale naozajstnej potreby nájsť niekoho, s ktorým by nám mohlo byť dobre až do staroby. Hodnotenie tohto filmu je značne závislé od toho, nakoľko sa ako divák k danej vekovej hranici blížite. Čím ste bližšie, tak tým viac budete v postavách poznávať sami seba (mňa osobne pri niektorých scénach až zamrazilo, ako mi boli povedomé s mojich skúseností). Kvalita filmu stojí na výbornom scenári, plného vydarených (ba priam až brilantných) dialógov, prirodzených hereckých výkonov, kde herci neprezentujú seba, ale plne slúžia svojím vystupovaním charakterizácii postáv. V neposlednej rade atmosféru skvelo dopĺňa aj pohodičkový soundtrack, plný jemnej a podmanivo náladovej hudby. (21.01.2005)

In vino veritas! (...in vagina penis... - dodávali jsme za mlada... ;o) . . . Ne bobule, ale bokovka! Ano, to je to pravdivý víno! . . . Rozkošný filmek, jak víno polosladké s lehkým buketem suché hořkosti a prosvětlený kalifornským sluncem (...byť na konec i trošku zapršelo ale bláta z toho deštíku zas až tak moc nebylo...) o věcech lidských jak provinilými věcmi jsou... Tak tak, i starší pánové mají právo na svoje pozdní sběry a Mr. A.P. dokázal na to téma natočit vlídně jizlivý film s naučením, že ta láska nakonec i kdesi z boku přichází, nenecháte-li ji s hloupým čelem projít bokem. A nakonec i to slavné a na víbůhjakou marnou největší událost šetřené Chateau Cheval Blanc ročník 1961 je jen víno, že... No, ty dvě hodiny obsáhnuvší jeden týden ze života dvou kumpánů na přelomu mladého věku utečou se svěžestí mladého vína a tak jen doufám, že krásná, citlivá a moudrá Maya nakonec tomu >outloňovi< Milesovi otevřela... A jestli neumřeli, koštují spolu dodnes... :-) - - - - - (Poprvé viděno kdysi v dobách vybočených /na dvd s původní zvukovou stopou a titulky a originálním formátem obrazu/, hodnocení 20.9.2011 provinile až po repete 3747., komentář zde v dobrém ranním rozmaru lehce ovíněný - však bez kocoviny - jako dvěstědevadesátýprvní - 20.9.2011) (20.09.2011)

Když jsem si poprvé před lety pustila Bokovku, po několika minutách jsem to s myšlenkou "Co tohle kurva je?!" zase vypnula. Uplynuly dva nebo tři roky a já se s menší averzí do filmu pustila s tím, že bych ho mohla dokoukat. A zamilovala jsem se do něj. Jako bych v tom filmu viděla odraz svojí osobnosti, i když o nějakých třicet let starší a opačného pohlaví. Miles byl takovou zvláštní paralelou na to, jak bych asi dopadla jako muž ve středních letech, že je to až neuvěřitelný. Zvlášť, když Jack svým charakterem jako by byl napsán podle jedné z mých kamarádek. Ano, je to těžko popsatelné a silně silně subjektivní, ale Bokovka je pro mě už navždy symbolem toho filmu, který nelíčí osudy několika nereálných vymyšlených postav, ale živých bytostí... (03.02.2006)