Král Lear (TV film)
-
King Lear
Drama
Velká Británie, 1983, 158 min
Obsah
-
Nadčasový příběh o chamtivosti a touze po moci, příběh krále tyrana a jeho dětí, příběh o ztrátě loajality. Shakespearovo dílo tentokráte v televizní adaptaci režiséra Michaela Elliotta. Krále Leara ztvárnil Laurence Olivier. (Terva)
Nadčasový příběh o chamtivosti a touze po moci, příběh krále tyrana a jeho dětí, příběh o ztrátě loajality. Shakespearovo dílo tentokráte v televizní adaptaci režiséra Michaela Elliotta. Krále Leara ztvárnil Laurence Olivier. Komentáře uživatelů k filmu (4)
-
N.Strauber
Mé první olivierovské zklamání - i když o Larryho vlastně nejde, ten (byť bylo znát, že ho to stálo značné úsilí a vyčerpání bohužel hrát ani nemusel) byl perfektní a jednoznačně lepší, než všichni ostatní povětšinou dřevění, nezajímaví a necharismatičtí herci dohromady. Slušný byl akorát John Hurt v malé roli šaška a možná Leo McKern jako Gloucester, kdyby mu bylo přes jeho šílený hlas rozumět. Jedná se o otrockou adaptaci bez chuti a bez zápachu a vypadalo to, že zřejmě i bez režiséra a jen s člověkem ovládajícím kameru. Celkově se tedy jedná o poněkud nudnou a neskutečně dlouhou podívanou, kterou zachraňuje jen starý herecký král. U scén bez něj (a že jich nebylo málo) jsem musel bojovat sám se sebou, abych to nevypnul. A není pravda, že by mi neseděl pan Shakespeare, jelikož zůstanem-li u Sira Laurence, tak Jindřichu V., Richardu III a Othellovi jsem dal s radostí plné hodnocení. Pravda, nebyly to televizní inscenace... Zde by bez Oliviera svítily ode mě sotva 2*, protože kromě jeho výkonu zde opravdu nic za moc nestojí.(24.9.2010)
-
Terva
Režie - Michael Elliott. Scénář - William Shakespeare. Produkce - David Plowright. Hudba - Gordon Crosse.(28.6.2011)
-
bogu
V téhle televizní inscenaci je všechno tak, jak má být, všechno jak se sluší a patří. Žádné velké experimenty, žádné kontroverzní interpretace. Text je zkrácený jen kosmeticky, herectví je solidní (potěší především Diana Rigg jako Regan, John Hurt jako Šašek a Colin Blakley jako Kent) a i když jsou kulisy očividně studiové (včetně travnatých kopečků pro exteriéry), na síle vyprávění to příliš neubírá. Především je tu ale samozřejmě Laurence Olivier, pro kterého byl tenhle Lear v jeho 75 letech poslední shakespearovskou rolí a který tak spojil odchod velkého krále starověké Británie se svým vlastním. Jenže: Olivierovi už v době natáčení zdraví dávno nesloužilo tak jako dřív a v jeho scénách je znát, že i když je stále ještě mistr spontánních gest a překvapivých intonací, na Learovy titánské výbuchy hněvu a plamenné monology už nestačí. Jeho Lear je tradiční, romanticky vetchý král-druid vzbuzující dojem odzbrojující zranitelnosti, stařec, kterého je příliš snadné milovat a litovat. Už když mu Kordelie v první scéně odmítne lichotit, tváří se Olivierův Lear jako ‘a man more sinned against than sinning’ a jeho bouře vypadá ve skutečnosti jen jako podzimní, sychravý deštík. Především kvůli tomu budí tahle produkce často dojem televizní pohádky (už v úvodu vždycky napůl čekám, že Kordelie Learovi odpoví „Mám vás ráda… jako sůl.“). Diváka, který už měl tu čest například s Kozincevem nebo Eyrem, tady nejspíš nic nepřekvapí; Elliottova režie je korektní, ale nevýrazná, herci předvádějí slušný, ale sotva strhující výkon, kamera, hudba, kostýmy a kulisy jsou ryze televizní a nenápadité. Nebýt Oliviera, který, ač nikterak vulkanický, stále dokáže občas strhnout a dojmout – obzvlášť v závěru, – mohl bych na tuhle adaptaci rychle zapomenout. // LEPŠÍ VERZE: Humanistický opus Korol Lir Grigorije Kozinceva je opomíjený klenot světové kinematografie; kdo chce zůstat v britské inscenační tradici, neprohloupí s famózní adaptací Trevora Nunna (2008; Ian McKellen jako Lear), případně s o něco stylizovanější inscenací od Richarda Eyra (1997; Ian Holm jako Lear).(25.10.2008)
-
klima777
Viděla jsem velmi dávno. Leč Laurence Olivier jako král Lávra zůstává vryt do paměti stále. Ukázka absolutního herectví a odevzdání se roli.(23.2.2010)
