Super prohnilí

Francúzska komédia je už desaťročia tak trochu mimo formy a Zidi s Noiretom na tom nič zásadné nezmenia. Sympatické je, že sa aspoň pokúšajú a snaha to nie je úplne márna. Zápletka je samozrejme jeden veľký nezmysel a to aj na úrovni vzťahov. Všetko sa rieši hladko, i keď sa stále niečo komplikuje. Ja tu cítim určitú rezignovanosť tvorcov, ktorí si asi uvedomujú, že ďalšiu klasiku už nemajú šancu nakrútiť. Z nostalgických príčin však film iste mnohých potešil a asi ho ako také príjemné nenáročné retro treba aj chápať. Z rovnakého obdobia u mňa víťazia Reno s Depardieuom v snímke Drž hubu! (22.08.2015)

Ripoux 3 jsou jako nostalgická vzpomínka na staré dobré časy. V době oslepujících, ohlušujících a oblbujících výbuchů a honiček bez špetky inteligence a scénáristické promyšlenosti působí tenhle film jako pravý opak trendu - vizuálně komorní, ale scénář jedna báseň. Přesto je mi líto, že to musím říct, ale u prvních dvou dílů jsem se bavil víc. Trojka už mi přijde jakoby unavenější a odevzdanější - asi proto, že přesně takoví byli při natáčení Zidi, Noiret i Lhermitte. Pak není divu, že největší šťávu filmu dodávala hlavní mladá dvojice, z níž ona byla krásná a on docela talentovaný herec. (04.07.2005)

Příště šlohni radši automat! Uběhlo dlouhých třináct let od natočení druhého dílu a režisér Claude Zidi se rozhodl dokončit trilogii o zkorumpovaných policistech. Žádná zběsilá, rychlá akce s přehnaným střihem se nekoná. Vše si plyne tak, jak to u tohoto filmu máme rádi. Klídek, pohoda. Tím u mě režisér zabodoval, protože zachoval původní kouzlo tohoto snímku. Děj je prostý, ale zajímavý a s dobrou zápletkou, ohledně ztracených peněz od čínského mafiánského bosse. René (který má novou identitu) a Francois, berou pod svá ochranná křídla úplného nováčka, který si myslí, že prochází policejním výcvikem a vůbec mu nedochází, s kým má tu čest a na čem se vlastně podílí. Všichni tři společně pak geniálně vyloupí banku, protože - prohnilí jednou, prohnilí navždy. Takhle vkusné komedie už se dnes bohužel netočí. (17.11.2009)

Již dvojka mě lehce vytrhla z poměrně pozitívních pocitů z jedničky a hned se začátkem trojky mi teprve došlo, že atmosféra původních Prohnilích je prostě pryč. Protože doba se mění, herci stárnou.....A ve své době prvotřídní autor komedií Claude Zidi jakoby přestával mít svůj film pod kontrolou. Rychlé střihy v některých scénách fakt nebyl dobrý nápad a zvýšená agresivita už vůbec ne. A až téměř techno hudba (která nemá s podmanivým bluesovým motivem z jedničky nic společného) už vůbec. Naštěstí i přes výše zmíněné neduhy mě první půle celkem bavila a překonala dvojku. Protože se tady prakticky pořád něco dělo a i když zápletka s domnělým úmrtím není nikterak originální, zde mě dokázala poměrně zabavit a film se mi sem tam přehoupl i do lehkého nadprůměru, sledovalo se to docela pěkně- Druhá polovina s vyloupením banky už měla některé naznačené mouchy a pokusy o megalomanské pojetí přes dvojí kameru a několik explozi ničemu moc nepomohly. Navíc se mi ti  prohnili zdali fakt už jako moc prohnili a už se celkem těším až uvidím Noireta v nějaké jiné roli. Ale možná fakt alespoň v něčem  zábavnější pokračování  než unylá dvojka a možná je dobře, že to neskončilo u ni a když už se muselo pokračovat, zkusil Zidi alespoň trochu zariskovat a posunout po nudě z roku 89 naší dvojici do 21.století. (24.09.2020)

Miluji tyhle francouzské lahůdky doprovázené tak typicky vynikajícím, hudebním doprovodem. Zasněná se půjdu za chvíli zasnít doopravdy. Jsem moc ráda, že jsem si nitro nechala pohladit tak výbornou filmovou perličkou. Opět není dobré nad vším přemýšlet a hledat logické souvislosti. Nechte se unášet romantikou francouzského humoru, okořeněné rebelským vyloupením banky. Phillippe hrál stárnoucího muže, milujícího sázky a svého kocoura kouzelně. Všechno řešil s naprostým klidem a odzbrojujícím úsměvem na rtech. Jdu se ještě na chvíli usmívat pod peřinu. :-) (23.05.2016)