Super prohnilí

Ještě větší zklamání než dvojka, kam se poděla nápaditost lumpáren a podfuků? Zůstala z toho celkem nezajímavá komedie s kriminální zápletkou, která se moc a moc snaží předstírat svou lehkost a odkazovat se na staré dobré časy, ale výsledek je nuzný. A nezachránili to ani Philippe Noiret a Thierry Lhermitte. Jen z nostalgie k Prohnilím jedničce dávám za tři, jinak by to bylo o dost horší. (16.06.2010)

Včera jsem viděl jinou pozdní komedii s Philippem Noiretem v hl. roli Řidič a fantom (1996) a ačkoliv měla zde jen "modré" hodnocení, zcela původní svěží záležitost navazující na staré tradice ve francouzské komedii jsem ocenil mnohem víc, než volné pokračování konkrétního slavného filmu po téměř 20ti letech. Super prohnilé jsem spočátku vnímal jako zoufalý pokus, kde Claude Zidi již mele z posledního a jeho film působí až neuvěřitelně vyčpěle (výjimkou byla snad jen úvodní scéna s černohumorným prvkem v podobě kapek krve z policajtova nosa, které stříkají na zatčeného tělo i průkaz). Později se film rozjel docela slibným směrem, nicméně původní atmosféra už za ta léta dávno dozněla, Francis Lai se v některých motivech své hudby uchýlil přímo k technu a Zidi se po hodně nudném rozjezdu dopouští pak v závěrečné třetině pro změnu akčního děje plného velkých výbuchů, efektních (ale pocitově spíše rušivých) střihů a souběžné akce probíhající ve dvou scénách najednou na rozdělené obrazovce. Inu, proč ne... za ta léta se trendy v kinematografii změnily, přesto oceňuji, že Zidi coby tvůrce dokázal po tomhle rozpačitějším filmu již odejít z filmové scény včas. Tentokrát jsou už moje 3 hvězdičky již zcela na hraně, za některé chvilky, které mě rozesmály (ale nebylo jich moc) nebo vhodily do napětí (byť až spíše v druhé polovině), snad i za místy mile předvedenou nostalgii směrem k původnímu filmu je dávám. Byť už se zde dost tlačilo na pílu a tam, kde v roce 1984 se ještě něco s jistým společenským přesahem sdělovalo, tam se v roce 2003 stejní tvůrci zmohli už jen na divácky efektní kus s původním tématem zahnaným až do zcela neuvěřitelného extrému. 55% (26.09.2020)

„Prehnití raz, prehnití navždy.“ SUPER PREHNITÝCH som videl niekoľko rokov pred „jednotkou“ a dvojkou, no napriek tomu ma i bez znalosti predchádzajúcich dielov uchvátila nádhernou parížskou atmosférou, príjemne pomaly plynúcim, nikam sa neponáhľajúcim skoro-kriminálnym dejom a príjemnými hereckými výkonmi Philipa Noireta a Thierryho Lhermittea. Prekvapivo snímke so starosvetskou atmosférou neublížila ani na prvý pohľad rušivá „moderná línia“ s ázijskou mafiou (čo sa hodilo skôr do SMRTONOSNEJ ZBRANE 4), ani s novým mladým parťákom. A keď sa mi po rokoch konečne podarilo prvý raz vidieť jednotku a dvojku, bol som šťastný, že je to taká dobrá séria. (30.11.2005)

Tak ještě jednou a naposled projděme uličky Montmartre za zvuku Laiových nostalgických šansonových kreací v tomto posledním Zidiho filmu. Je to více než důstojné rozloučení, nejen s Prohnilými, nejen se Zidiho komediemi, ale i s tehdy už zkomírajícím specifickým žánrem francouzské komedie. Tato labutí píseň je možná posledním ohlédnutím za zlatým věkem francouzského komediálního filmu, neb tam kde se v dáli v podzimní mlze nad Seinou vytrácí noty doznívajícího akordu starého harmonikáře už v novém tisíciletí neomylně blikají neony v rytmu techna. Pro nás pravověrné jasné znamení že bude lepší z Francie sledovat už jen sport, třeba Starou dámu. Ta letošní byla celkem povedená - jen ten Křižák letos úplně vyhořel. (19.09.2020)

Už předchozí druhý díl Prohnilých ztratil něco z energie prvního skvělého filmu, ale pořád to byla víc než dobrá zábava. Škoda, že se totéž nedá říct o posledním dílu velmi volné trilogie. Ten už hraje jenom na nostalgickou vlnu a nemá nic nového (a překvapivě ani nic osvědčeného) čím by zaujal. V nostalgii se vyloženě utápí přes 3/4 stopáže, aby se pak unaveně doplazil do konce. Kam se poděly všechny vtipné scénky? Tohle je pouze neispirativní odvar obou starších klasik s názvem Prohnilí. 2,5* (15.06.2014)