Rekonstrukce

"Pokud se vám bude zdát můj film komplikovaný, je to jednoduché - je o lásce. Pokud se vám bude zdát jednoduchý, věřte, že je komplexní - je o lásce." Toť slova režiséra. Já bych řekl, že Boe se nám snaží dát jednoduché sdělení až příliš komplikovaně. Nápadů chrlí jak Spolana sajrajtu. S kamerou švenkuje velmi nápaditě, ale občas až příliš agresivně. Hercům byly role psány na tělo, tak není třeba obav. Bodem zvratu je scénář, občas je příjemně hravý, občas nevíte, co chce autor říct, občas máte pocit, že se zasekla deska a občas už prostě jen civítě a čekáte, až se vše vrátí do svých kolejí. Jedná se prostě o nadprůměrný debut dnes již ověřeného tvůrce, jež sebou nese všechny klasické příznaky. Alex má Simone, Aimee má Augusta, pak se Alex s Aimee setkají a vše je jinak, ale jak?... 55% (27.08.2010)

Tak toto vôbec nepovažujem za film, ale priam za urážku. Áno, beriem to osobne ako urážku mňa v úlohe diváka. Nič ľahšie, ako hrať sa s divákom na to, kto je chytrejší, keď sa od začiatku hrá s falošnými kartami. A ešte to vydávať za umenie. Nemám najmenšie obavy z toho, že nejaký snob bude zhrozene híkať nad tým, ako som nepochopil, ako nedokážem oceniť a podobne. Ja som presa ocenil tých niekoľko zábleskov, ktoré ma oslovili a po sčítaní to hodilo akurát tú jednu hviezdičku. V Jáchymovi Smoljak prikazuje : "Zuby nebrat!" Ja to varovanie budem odteraz modifikovať na Christoffera Boa nebrať. (12.12.2014)

Když si před půlstoletím režiséři opravdu už nevěděli rady s dalším filmem, natočili takový, který znázornil proces jeho vzniku: tedy jeho příběh nahradili příběhem vlastním… Ty nové tuto bezradnost, neschopnost vyprávět silný příběh, nahrazují alibisticky úkrokem ke hře se strukturou, s víceznačností apod. Nežli se konečně Rekonstrukce zauzlila a začala cosi souvisle vyprávět, připadala mi jen jako školní cvičení, tu kamerové, tu herecké... Jakmile se ale – asi po půlhodině – začalo něco dít, a z víceznačných scén, z nichž si jistě každý může složit rekonstrukci svou, se začalo rodit opravdové drama. Snad by krátkometrážní formát lépe naplnil celou tu snahu, která ovšem jistě nebyla marná, když sklidila nějaké ty medaile. PS: Je naivní si myslet, že variantnost scén, hra se hrou, hra s předstíráním a divadelností a desítky jiných podobných rétorických figur podmiňují vznik významově či vypravěčsky otevřeného díla. Každé umělecké, tedy i filmové, dílo je takové ze své podstaty; a záleží jen na schopnosti diváka, střídat perspektivy – svým vlastním vnímáním, otevírat náznaky, převracet nabízené smysly. Rekonstrukce je v tomto smyslu laciná; ale nepopírám, že i tak může přitáhnout. (05.01.2018)

každopádně to není film pro každého - některé může odradit nepříliš jasná dějová linka a hlavně, kdo neprožil nic podobného, asi nepochopí. ale pokud jste zažili situaci, ve které se jakoby "z ničeho nic" všechno změní, budete hluboce zasaženi. děj totiž není zdaleka tak důležitý jako ten pocit. a ten trefil režisér skvěle. rekonstrukce pro mne patří k filmům, které možná nezasluhují pět hvězdiček, ale které vás mohou osobně zasáhnout, takže když odcházíte ze sálu, usadí se vám na dlouho v hlavě a vy si jej promítáte do vlastních zkušeností. a to nemusí být příliš příjemná věc... (06.03.2004)

Začátek mě pěkně namlsal, super režijní vychytávečky, zajímavý narativní styl, který sliboval mnohem víc, než nakonec ukázal. Kdyby se film držel schématu a-lá Lynch, kdyby zůstal věren počáteční premise a lehce ji rozvíjel, ale neosvětloval, možná bych mu nevyčetla řadu nelogických děr. Každopádně však Rekonstrukce zůstává zajímavým a lehce nadprůměrným počinem, který potěší už jen tím, že je dánský a lehce zamrzí, že není tak úplně dotažený. 70%. (10.04.2007)