Dům duchů

Filmová adaptace vynikající stejnojmenné knihy chilské spisovatelky Isabel Allendové. Ve filmu hraje mnoho hvězdných herců, z nichž největší prostor, který beze zbytku skvěle využil, dostal Jeremy Irons. Chvílemi jako by film ztrácel tempo, což mi trochu vadilo. Přesto, že se mi film dost líbil, nemohu se pořád nějak srovnat s tím, jak byla ta skvělá kniha vykuchána. Prakticky celá jedna generace byla vynechána a došlo tak k velmi drastické redukci děje. S chybějícími prvky magického realismu bych se dokázal smířit, ale určitě nemusely být smazány a předěllány charaktery některých postav. No, musím to holt brát jako film a nemyslet na knihu, pak budu spokojen. (29.04.2006)

Jeremy Irons je sice výtečný herec a chilská příroda krásná, ale nic z toho v mých očích Dům duchů nezachrání před nálepkou nevydařeného velkofilmu. Román je na plátno převeden příliš epizodicky, čas tu ubíhá příliš skokově a rychle a výsledek připomíná spíš líbivou ilustraci ke knize (již jsem nečetl). Snad ze všeho nejvíc mi však dojem kazila zjednodušující politická a náboženská schémata, v nichž se příběh odehrává. Konzervativci jsou diváku předkládáni co zlosynové, zatímco třímači rudých standard co lidumilové, zastánci nutného pokroku a obhájci chudých. Na můj vkus trochu příliš černobílé vidění světa. Jakkoliv moc se může život v Jižní Americe lišit od našeho, i tam je cesta do pekel dlážděna dobrými úmysly revolucionářů. A co říci na vágní esoterické duchovno reprezentované jasnozřivou hrdinkou Clarou? Bylo takové laskavé, nenáročné, smířlivé... a vlastně docela bezobsažné. (08.10.2008)

Další z velké rodiny děl typu Sága rodu Forsythů. Vezme se několik generací velmi bohaté rodiny, protože její život je spojen s politickým tepem doby, která se neustále mění, což zadělává na dramatické peripetie. A filosofická rovina? Streep je spojnice - láska jak pozemská, tak duchovní - mezi Zemí (Irons) a Nebem (Close), přičemž země nás hříšné přitahuje (viz zpověď Close o naslouchání pohlavního aktu). Ryder a Banderas zase pojí rozdělenou zemi - bohatství a práce, neboť jen vzájemná spolupráce je plodná. A parchant? Lumpenproletariát, který není ani tak zlý, jen je slabý nést vinu svých otců. To zvláda Ryder jako první vlaštovka usmíření a odpuštění. (17.12.2008)

Prvú hodinu Domu duchov som sa musel zmierovať so zvoleným skratkovitým štýlom rozprávania, keď sa vždy po niekoľkých scénach presúvame o roky až dekádu ďalej. Po adaptácii mysle som si ale zvykol a je to zásluha Billieho Augusta, pretože výborne zvláda polopatizmus, politické zjednodušovanie, pátos a predovšetkým silné emócie. Takže prečo mu to vlastne vyčítať? Pre podrobné zachytenie dejín a motivácie postáv by to možno chcelo výpravný 10 dielny seriál. Tento štýl rozprávania má ale tú výhodu, že má dej spád a každá scéna má pre diváka silnú informatívnu hodnotu. August má k dispozícii maximálne lahôdkové obsadenie, kde zaujmú snáď všetci herci bez výnimky. Sebeckí intelektuáli išli Ironsovi vždy na jedničku, táto postava je bezpochyby jednou z jeho životných. Mal za ňu vôbec nomináciu na Oscara? (12.12.2012)

Mám moc ráda Meryl Streep, takže nevynechám jediný film s ní. Dům duchů není výjimka a musím říct, že tenhle její film patří k těm u mě více oblíbeným. Nevím proč, prostě u mě navodil takovou tu správnou atmosféru, což rozhodně všechny filmy nedokážou. Moc se mi líbilo, jak se jednotlivé postavy měnily v běhu času. Třeba Meryl hrála svou Claru od slečny až po stařenku a to samé i Jeremy Irons. Výkony obou byly prostě skvělé. I když Esteban mi jako člověk moc sympatický nebyl, Jeremy ho zahrál skvěle, a tak jsem mu to odpustila. Ve filmu jsou krásně ukázány povahy několika lidí, někteří méně, někteří více příjemní. Když umírala Clara, musím říct, že mi i slza ukápla. Film se mi líbil, byl o lidech a lidských charakterech a na třech generacích jedné rodiny krásně dokázal ukázat dobu, lidi i prostředí. (09.06.2014)