Lev má sedm hlav (festivalový název)
-
Leone have sept cabeças, Der
Drama
Kongo / Francie / Itálie, 1971, 95 min
Režie:
Glauber RochaObsah
-
Mezinárodní originální název odkazuje k multikulturnímu prostoru Afriky, kde se příběh odehrává. Všichni soupeří se všemi – kolonialisté, místní vládci, americký agent, krásná žena i církev. Jde o jediný film Glaubera Rochy, který je velkou divadelní hrou, plnou divokého absurdního humoru a historických mystifikací. Film je věnován významnému brazilskému kritikovi Paulu Emiliovi Salles Gomesovi (zemřel v roce 1977), který je autorem textu o brazilské kinematografii s názvem: „Koloniální stav?“ publikovaného v roce 1960. (LFŠ 2007) (oficiální text distributora)
Mezinárodní originální název odkazuje k multikulturnímu prostoru Afriky, kde se příběh odehrává. Všichni soupeří se všemi – kolonialisté, místní vládci, americký agent, krásná žena i církev. Jde o jediný film Glaubera Rochy, který je velkou divadelní hrou, plnou divokého absurdního humoru a historických mystifikací. Film je věnován významnému brazilskému kritikovi Paulu Emiliovi Salles Gomesovi (zemřel v roce 1977), který je autorem textu o brazilské kinematografii s názvem: „Koloniální stav?“ publikovaného v roce 1960. (LFŠ 2007) Komentáře uživatelů k filmu (1)
-
Bluntman
"Lev má sedm hlav je mým prvním filmem, jehož základním tématem je zamyšlení nad možnostmi politického filmu pro třetí svět. Završením této zkušenosti je také můj posledni film Diáz a pastýř, který je popřením filmu a jazyka," napsal Rocha, též kritik a teoretik, do Cinéma 70, č. 150, listopad 1970. Vliv Godarda, Ejzenštejna a dalších je víc jak patrný, stejně jako fakt, že se jedná spíše o teoretický nežli praktický film. Diskontinuální střih, častá práce s juxtapozicí, nesednoucí zvuk a zábavné vložky... Hlavní rozdíl mezi Rochem a Godardem je v tom, že Godard bourá normy a lidi, kteří se v jeho filmech objevují, jsou tezovitými figurkami, u Rochy to jsou skuteční lidé, žijící a dýchající. Projevuje se zde i Rochova nedůvěra vůči médiím a zachycováním "reality", opětovně po Zemi v transu se zde stírá hranice mezi simulací a simulakrou. Akorát ta kvalita kopie, kterou jsem měl možnost vidět, je jak z 60 let staré videokopie, na kterou sedal prach a předtím byla hodně hrána, což na působivosti a alegoričnosti díla ubírá. Nic pro estéty, obdivujicí Diaze a pastýře a Zemi v transu.(23.7.2007)
