Vědec a vynálezce Alexander Hartdegen (Guy Pearce) je pevně rozhodnut dokázat, že cestování časem je možné. Je touto myšlenkou doslova posedlý a navíc se v jeho osobním životě odehraje tragédie, která ho přinutí vývoj stroje maximálně urychlit. Jeho velká láska umírá při nehodě a tak se rozhodne, že se vrátí do minulosti a pokusí se této tragické události předejít. Jenže při testování svého stroje se omylem dostane 800 000 let do budoucnosti. Svět vypadá zcela jinak a lidstvo se za tu dobu dost podstatně změnilo. Platí zde jediný zákon a Alexander si teď svojí roli musí vybrat sám, buď se stane lovcem, nebo kořistí... (oficiální text distributora)
Je to krásne natočené, úžasné vizuálne efekty, Guy Pearce sa snaží čo mu sily stačia, ale obsahovo je to skoro taká bejkovina ako WILD WILD WEST. Chvalabohu je to však podstatne kratšie - skončilo to skôr, než som sa stihol skutočne naštvať. S prižmúrením oka, v slabej chvilke diváckej naivity a skromnosti, možno 3*.
Není to sice nic světoborného a místy děj dost vázne a dialogy nejsou z nejinteligentnějších, ale přesto jde o docela slušnou hollywoodskou zábavu. Akční scény jsou velmi povedené, stejně jako scény samotného cestování v čase, které jsou natočeny příjmně nápaditě.
Nějak se ve všech těch efekt pozapomnělo na film! Scénář se navíc při cestování v čase kdesi vytratil a nikho ani moc netrkne, že má profesor univerzity, denně zavřený ve svém příbytku, zhruba takovou tělesnou schránku jako nejyvspělešjí člen přátelského kmene a hravě vymlátí všechno kolem...hm. Celé to nezalepí ani ultra-hyper (ne)zajímavá double-lovestory, ani směšný Jeremy Irons (Lolita rulez), ani slučná hromádečka osvědčených filmových klišé a už vůbec trapné divadelní kulisy. Uá.
Tragikomická ukázka toho, jak lze z hezké knihy udělat prvotřídní paskvil. První půlhodina je ještě fajn, má spád, je pomerně nápaditá a přesun v čase je mistrovsky zvládnutý. Ale od momentu, kdy se Pearce dostane do předaleké budoucnosti, ze z filmu stává čiré zoufalství. Hloupým dějem (jdoucím proto knižní předloze) počínaje, maskami morloků a papundeklovými kulisami konče. Neskutečná slátanina. A chudák Jeremy Irons vypadá jako ten bizarní týpek, co Nicolasu Cageovi nabízel v ´8 MM´ videokazety se sado-maso pornem :o) Simone Wellsi, nevím, nevím, pradědeček by asi neměl radost......
Je to: za a) naivně pitomé nebo za b) pitomě naivní? Správně je možnost c. :) Je to totiž obojí. :) Nejsympatičtějšími postavami filmu jsou lovící morloci, kteří vypadají jako kříženci E.T.mimozemšťana a ropáka, s tím dodatkem, že nebyli aspoň 7 let u holiče. Že v tom hraje Guy Pearce, to považuji "jen" za omyl "matky přírody", že tam má ale malý štěk i Jeremy Irons, to už zavání přímo sabotáží - ten chlap by měl rychle změnit agenta. Btw. H.G.Wells se z výtvoru svého pravnuka (či v jakém rodinném poměru jsou) musí otáčet v hrobě i dva roky po vzniku filmu, a být na jeho místě (tedy být mrtvý), tak svého praprapotomka budu chodit strašit tak dlouho, až mu z toho hrábne.
Od Stroje času jsem nic neočekával. Ale výsledek, který jsem shlédnul mě nemile překvapil. Filmu totiž chybí jedna velmi důležitá věc. A tou je srdce. Srdce režisréra Simona Wellse, který tvrdí, že je pravnukem autora předlohy G. H. Wellse. Film je dělán bez jakéhokoliv zaujetí pro látku, bez citu pro naaranžování scén a tím pádem z něj mám pocit jako bych právě shlédnul nějaký chladný kalkul, který si rychle vypočítali producenti a nechali tento projekt spíchnout. Přitom začátek se rozjede velmi slibně, když Alexandr absolvuje svou první cestu časem. Místo toho aby tvůrci rozehráli partii člověka, který se snaží svůj vynález prozkoumávat a zkoušet jeho možnosti, tak mu scénář nějakým prapodivným způsobem nařídil, že se se strojem okažitě sžije dohromady a bere jeho možnosti jako něco absolutně samozřejmého. Samotná vize budoucnosti zaujme možná tak rokem 2037, kdy se na zem řítí Měsíc. Ale i tato scéna, kdy se dala rozehrát dokonalá apokalypsa byla utnuta nechutným střihem a film se posunul někdy do roku 800 000. Jak vypadá? Stačí se vátit do doby kamenné a dopadneme stejně. Z hereckého "pitvoření" Guye Pearce, které předvádí na začátku, kdy se snaží zahrát trochu roztržitého vědce, se mi poroztáhly rty do úsměvu, ale tím nechci říct, že by drsňácký ksichtík, když si hraje na zachránce světa byl o něco lepší. Stroj času se sice tváří jako velkolepá podívaná, ale při menším zamyšlení musí každému dojít, že se jedná pouze o film, který je vyroben "na zakázku" popcornového průmyslu. Chudák G. H. Wells, ten se asi obrací v hrobě. Nemůžu s ním však soucítit, protože jsem jeho knihu nečetl.
Scénář: John Logan ..
Cesta Žlutou linkou Praha - Brno mi dovolila vidět tento film po delší době znovu. Výsledek byl opět stejný. Příběh nezapůsobil už poprvé a ten hloupý závěr filmu jsem tentokrát prospal. Film je jako celek zkrátka nepovedený pokus o adaptaci předlohy G. H. Wellse. Přesto pod dvě hvězdičky nepůjdu, protože úvodní zápletka a vše do doby, než se děj přesune do budoucnosti (která zde vypadá jak dávná minulost - tak ohraně známá scenerie zničené civilizace, třeba jako v Planetě opic, jen bez těch opic) se mi celkem líbí. Pomáhá tomu hudba a výtečné vizuální zpracování cest časem.
Podivným možná až zvráceným způsobem zábavné. Přes všechny digitální efekty, které jsou i přes svou zjevnou levnou využity vkusně (scéna s měnící se krajinou při cestování časem) a strohý příběh má Stroj času své kouzlo. něco málo si snímek bere z verze z roku 1960, ale vylepšuje novými technologiemi, poznatky a slušnými herci. Nebudu lhát, Guye Pearce, Samanthu Mambu, Jeremyho Ironse i Orlanda Jonese mám docela rád, takže se na film i díky nim dobře kouká. Přes povrchnost a slabý obsah (na to o jakou jde látku), je to velmi slušná zábava.
Simon Wells je obdivuhiodně šikovný, že tohle rozbředlé pásmo časových pohlednic dokázal poslepovat do alespoň trochu zábavného sledu... ovšem hledat v téhle čelní srážce Planety opic a disneyovské adaptace Julese Verna něco nadprůměrně trvanlivého, je marná práce. Hvězdičku přičítám za sympatického Guye Pearce... a za to, že mi u toho docela hezky utekl večer.
Na tomto filmu mě nejvíce zaujala hudba, která nemá chybu, ale co se týče filmu - tak ten je vynikající. No uvidíme, necháme se překvapit, ale doufám, že nám bodoucnost nepřipravý stejné překvapení.
Zase jeden z těch filmů, které mě nutí pouvažovat nad svým žebříčkem hodnocení filmů. Technicky může být Stroj času víc než rád, že si vybojoval aspoň ty dvě hvězdičky. Šklebení Guye Pearceho, jehož nízká koncentrace v Mementu sedla k postavě a které v L.A.- Přísně tajné vypadlo úplně, tak to tady dostoupilo krajních hodnot. Scény, které se odehrávají ve viktoriánské Anglii, jsou prostě odporné a Pearce je ze všeho nejhorší. Z jeho pojetí úsměvu, zděšení, lásky nebo překvapení se zvedá žaludek. Nicméně jakmile dojde k posunu v čase, tyhle nedostatky více méně mizí a Pearce si vzpomene, co najde ve slovníku pod pojmem herectví. Pokud ale v profilu tvrdím, že k tomu, abych dala za 2*, je film obtížně dokoukatelný a nudný, tak to tady dodrženo nebylo. Naopak, já se docela dobře bavila. On totiž film nemá s Wellsovou knihou společného zhola nic a sklouzl k něčemu, co by mohlo sloužit jako pilotní díl televiznímu seriálu podobnému těm, které si tak rády berou do huby klasická díla a hrdiny, jmenovitě třeba Ztracený svět. Ve filmu jsou na to alespoň správné ingredience: exotické prostředí, stupidní děj a zvraty, hloupé repliky vycházející z úst těžko uvěřitelných postav, komický holografický obraz z databanky (navíc černoch – no neberte to), odlehčení a procitlivění v postavě malého chlapce a nakonec hrdina se svým ženským přívěškem. Na tomhle typu televizní tvorby jsem vyrůstala a i po letech k němu ctím jistou nostalgii, a přestože musím uznat, že se jedná o brak nejbrakovější, požadované vypnutí mozku mi dodnes nedělá sebemenší problémy a já si to užívám. Navíc hudba (mimo scénu přenosu v čase – to silně vykrádá Titanic – myslím ty „africké“ sbory, které se ozývají ve scénách v budoucnosti) tu rozhodně můžu. Pokud ale budu spravedlivá, tak 3* bych tomuhle braku nemohla dát, ani kdybych přivřela kuří oko na své muří noze. Ale upřímně, znovu si to pustím docela ráda.
