Komentáře uživatelů k filmu (2)
-
bogu
Shakespearovské inscenace Petera Brooka jsou často radikálně inovativní, bojují proti konvencím a stereotypním interpretacím, obzvláště těm sentimentálním, a jeho Hamlet s Adrianem Lesterem je v tomto ohledu výbornou ukázkou jeho techniky. Tahle produkce, kde Hamleta a Claudia hrají černoši, Gertrudu běloška, Polonia a Ofelii Indové a kočovníky Asiaté, produkce, v níž Brook vypustil víc než třetinu textu hry a zbytek zpřeházel podle svých potřeb, produkce, která je dokonale minimalistická co se barev, kulis, kostýmů a obsazení týče, se už od prvních minut snaží zbořit všechny zažité představy o tom, jak má vypadat Shakespearova nejslavnější hra. Možná největší zásluhu na tom, že jsem při sledování tohohle záznamu objevoval od základů nového Hamleta, má Brookova práce s herci – ta tam je teatrálnost, patetické veršování, konvenční gestikulace – místo toho můj sluch balzámovala dokonale přirozená řeč, přirozené intonace, lehkost a krása Shakespearova blankversu podaná v té nejjednodušší možné formě. Adrian Lester je ve výsledku asi ten nejlepší Hamlet, kterého jsem viděl (jedinou možnou výjimkou je Kozincevův Innokentij Smoktunovskij): dokonale koncentrovaný, strohý, přesný, stoprocentně pravdivý. Proč tedy jen to průměrné hodnocení? Inu, Brookovo drastické zacházení s textem je jeden z důvodů, další je, že celkový tón hry se v Brookově provedení prakticky nemění: i to sebepregnantnější ticho, rozvážné meditace, tlumené konverzace vyplněné bezpočtem dramatických odmlk začou dříve či později působit monotónně. Kam se vytratil vtip, prudkost, která tak zajímavě protíná Hamletovy záchvaty zasmušilosti? Nadsázka? Fraška? Spontánní erupce emocí? (v tomto ohledu se měl Brook možná nechat inspirovat Branaghovou ‘ukřičenou’ a ‘uplakanou’ verzí) – myšlenková hloubka tu je, ale tím, že není vyvážená komikou a zdravou dávkou patosu (obvykle nervy-ždímající ‘ložnicová scéna’ tu působí obzvlášť podviživeně a nevěrohodně), ztrácí tahle verze dost jak na působivosti, tak na přesvědčivosti. Stručněji řečeno, myslím, že Hamlet nemůže být bez slz ani bez smíchu – v Brookovi se ovšem nedočkáme ani jednoho. Závěr na mě proto nezapůsobil ani zdaleka tak silně, jak to obvykle dokáže a já vypnul video s vědomím, že jsem právě viděl exhibici mistrovsky zvladnutého textu (byť ne každý exceloval tak jako Lester), ale bez nějakého hlubšího citového hnutí. Ten, kdo viděl například Brookova slavného Leara (1971) s Paulem Scofieldem, mi myslím dá za pravdu, že tohle je slabina pro Brooka příznačná. // LEPŠÍ VERZE: Dvě velké, výpravné verze, od Kozinceva (1964) a Branagha (1996), nabízejí štědřejší porci emocí a myslím, že i optimismu.(14.11.2009)
-
Zuzanyje
Jedná se o záznam divadelního představení, ovšem záběry kamery se často omezují pouze na tváře herců. Vyniká tak precizní režijní Brookovo vedení jdoucí po logice psychologických motivací. Hodně zajímavý je výběr herců, kteří jsou do divadelního představení vybíráni opravdu ze všech koutů světa.(19.4.2009)
