Strašpytlík

„Uvidia, čo je to biele bravčové!“ Hoci zdanlivo plné nápadov („Možno to dajú rovno na video.“, King Kong, „Trafte kura“, tatko s poklopom od smetiaku, „Vraví, že je Skywalkerov otec?“, Lolipop), v skutočnosti skôr hysterické, ako sympatické, zopár „dojemných“ pesničiek otravuje a vizuálna stránka ma nebavila. (24.12.2008)

Strašpytlík je příjemná podívaná. Příběh je o kuřátku, které ve městě způsobilo velkou pohromu tím, že si myslelo, že padá obloha. Všichni na něj zanevřeli, i otec. Ale jen do té doby, než se mu podařilo v basebalovém mužstvu dát 'houmran'. Strašpytlík je samozřejmě obklopen partou kamarádů a ty opravdu stojí za to; ošklivá Kačka pihatá, vypasený pašík Mrně a už vůbec nemluvím o nejlepší postavě filmu, rybě Rybízovi, který má v tom přenosném akváriu rozhodně něco jiného, než jen čistou vodu. Správná blbůstka tento kousek. - "I wanna, I wanna, I wanna, I wanna, I wanna really really really wanna zigazig ha." (20.07.2017)

Přes 3D animaci je jasně poznat, že jde o Disneyovku a cílenou za nejmenší. Nechybí synek s traumatem, kterému otec nerozumí, dojemné proslovy, pitomé písničky. Celý je to hrozně infantilní, dětinský a vlastně i nudný. Naštěstí ale poslední třetina filmu zachraňuje hodně - mimozemská invaze je výbornou parodií na Válku světů a pointa je fajn. A úpřimně, kdyby to natočili tak, jak je ve finále ten film v kině, bylo by to mnohem zábavnější. (25.02.2010)

Ze začátku mne to sice moc nebavilo, ale jelikož v bedně tehdy nic jinýho nebylo, dívala sem se dál a musím uznat, že sem se místy i zasmála. Sice mi nějak unikal děj, nevím, byl to takovej mix všeho možnýho a ani sem nějak nepochopila, co tím chtěli tvůrci říct (pro ty nejmenší děti), ale jedno vím jistě - fuga, cestující v akvárku jako v autě, byla bezkonkurenční :-D (04.01.2011)

Hned na úvod bych rád podotkl, že od Marka Dindala, jehož jméno bylo pod takovými perlami jako Kočky netančí a především Není král jako král, jsem čekal víc. Tohle jsem si opakoval skoro celou první část filmu o panikářském kuřeti, které nakonec ("překvapení") musí všem dokázat, že něco i dokáže. Projevila se tu především obvyklá slabost disneyovek - písničky a marná snaha vykreslit charakterová pozadí a emocionální pouta. Ale zhruba od půlky film chytl druhý dech a náhle vše začalo odsýpat, písničky se změnily na výběr hitů let minulých (a navíc i dobře zapracované do point), jako by si tvůrci rovzpomněli, jak zábavné filmy dělali v minulosti. Pořád to není úplná špička, ale divák se má aspoň čemu smát, což je sice činnost vyskytující se i v první polovině filmu, ale sporadicky. Takže druhá část filmu Strašpytlíka zachránila od mého hodnocení "Hmmm, nic moc" na lepší "A proč takto nevypadala i první část filmu?". (17.08.2006)