Bournův mýtus

Zatím jsem Bournův mýtus viděl jen jednou. Přišlo mi to až příliš chladné, takže jsem se o Bourna nebál tolik jako v Agentovi bez minulosti nebo v Bournově ultimátu. Tenhle odstup Greengrasovi dokonale vyšel v polodokumentárním Letu 93, kde byl jistě na místě a filmu přidal na působivosti. Ovšem, mám-li sledovat fiktivní drama, bez odstupu se dokonale obejdu. Jinak nemám výhrady. (02.08.2008)

Tenhle kousek se mi zamlouval mnohem víc, než ten první. Přestože Mattovi tentokrát nepřeběhla přes cestu žádná kočka, připomínal mi film svým vypravěčským stylem, rytmem a sympatickou usilovností hlavního hrdiny dávný snímek Tři dny kondora, kde "honěný" zároveň prchá i pátrá a to po motivech svých pronásledovatelů a přestože Bourne není neviňátko, řídíme, plaveme, střílíme, utíkáme a jedeme v tom s ním. (18.02.2005)

Dvojka získala o mnoho talentovanějšího a chytřejšího režiséra, ale zároveň tratila kus ze své zajímavosti, ostatně to je u pokračovaní jev zcela běžný. A přestože to nebyl takový napínák a bývalí zloduchové měli toho víc do sebe, tak je to hlavně ta syrová atmosféra šedé a nevýrazné Evropy, která mě zcela uchvátila. A už vůbec nehledě na to, že Matt Damon jako agent prahnoucí po pomstě byl jednoduše dokonalý. Závěrečné pokání bylo už jenom stvrzenkou za výborným akčním zážitkem, a to si v tomto žánru příliš nelibuji. (07.02.2008)

Pokud se vám líbila jednička, dvojka se vám bude líbit stoprocentně. Průběh filmu je jiný než v předchozím díle, jádro filmu ale zůstává stejné. Osamocený tajný agent beze jména nakopává zadky záporákům. Matt Damon se nebývale hodí do role tajného agenta a roli mu uvěříte. Stejně jako v jedničce, i zde je dobře zpracovaná rvačka, jedna či dvě exploze, velká automobilová honička (tentokrát ne v Paříži, ale v Moskvě) atd. Narozdíl od některých jedinců, mě se roztřepaná kamera líbila. Film poté vypadá reálněji. Dokonce si myslím, že některé scény jsou natočeny ruční kamerou. Je to samozřejmě o vkusu. Stejně, i když film nedostal Oscara za scénář, herectví atd., tak je to soldiní zábava. Nakonec ale tu pátou hvězdičku musím dát. A za co? Za hudbu. Tak kvalitní práci, jakou odvedl John Powell jsem od dob Skály neslyšel. (30.05.2005)

Idylka, kterou mnozí závěru prvního dílu vyčítali, je Paulem Greengrassem během prvních chvil filmu rozmetána a ke špionážnímu thrilleru se tak přidává ještě jedna žánrová škatulka – revenge movie. O škatulkování se však nedá hovořit o formě, která je v daných vodách odvážným experimentem, o němž si většina zavedených režisérských es může nechat jenom zdát. Greengrass nebere kameru „do ruky“ jenom v akčních scénách, ale stativ zahazuje úplně a díky pečlivé práci se střihem posouvá toto vyprávění do úplně jiné dimenze, než ve které se pohyboval první díl. Drsný vzhled celého snímku skvěle odpovídá náladám hlavního hrdiny, který bez kapky emoce plní své vlastní úkoly, které jeho bývalý chlebodárci a teď lovci nejsou schopni pochopit. Ve kterém filmu uvidíte jak kladný hrdina mlátí „nevinnou“ dívkou o zeď a žádá od ní doznání? Ve kterém filmu dokáže hrdina zlikvidovat pomocí časopisu nejen protivníka, ale celý dům? Originální filmařský experiment, který se producentům mnohonásobně vyplatil, si zaslouží jediné. Uzavřít trilogii ve velkolepém stylu (25.11.2004)