Beze mě: Šest tváří Boba Dylana

Im not there je film určený pre priaznivcov Dylana, ktorí majú jeho životopis podrobne naštudovaný a jeho tuctový filmový prepis by im nič nedal. Jeho osoba v podaní Balea a Whishawa je introvert, ktorý si žije vo svojom svete, odtrhnutý od reality. V podaní Ledgera a Gerea je to normálny chlapík ako ja, no a v podaní Blanchett je to zase extrovertný cynik. Takže aký nakoniec v skutočnosti bol a je? Možno je posolstvo filmu práve v tom, že je každým z nich. Okrem zábavnosti, spočívajúcej v identifikácii Dylana v týchto hereckých kreáciách film zaujme aj identifikáciou známych tvárí vo vedľajších úlohách. Moju dilemu, či slávne filozofické výroky známych umeleckých osobností niečo znamenajú, alebo sú iba výplodami stavov spôsobených rôznymi látkami, tento film nevyriešil. Ovládam chaos, ale ovláda chaos aj mňa? Som rád, že je moja mysel zbavená podobných pochodov. O živote Dylana neviem zhola nič, takže mi určite uniklo mnoho biografických faktov a súvislostí. (04.12.2012)

Tenhle film uviz na puli cesty. Na jednu stranu ma fakt paradni vizualni stranku, spoustu super napadu a uspesne se vyhyba tradicni strukture zivotopisnejch filmu - cesta na vrchol, drogy, navrat. Problem je, ze jak je originalne natocenej, tak je nesrozumitelnej. Mozna velkejm fanouskum Boba Dylana budou ty sceny, ktery asi meli bejt z jeho zivota, davat smysl, ale ja se ve filmu dost casto ztracel a kdyz uz jsme se zacal orientovat, tak strih na jinou postavu. Navic ty nejlepsi postavy ani nejsou poradne vyuzity. Mluvim hlavne o Baleovi a Gereovi. Jinak Whishaw tu je naprosto zbytecnej, Blanchet je zajimava a Ledger jakozto takovej pohodar je fajn. Ale krome dobrejch hercu a slusnejch pisnicek jsem se fakt moc nechytal, bylo to zbytecne dlouhy a casto nudny. (21.03.2008)

Konečně nějaký autor životopisného filmu pochopil co dělá člověka člověkem - není to jen to co člověk dělá a jak ho okolí vidí... člověk, to je jeho duše. Jeho myšlení, jeho pocity a jeho boj se světem a se sebou samým... to byl Bob Dylan... a to je každý z nás. Todd Haynes o něm a jeho duši jen natočil film... a díky jeho talentu, nápaditosti a hlavně myšlence a citu je I'm Not There nejlepší film o nějaké slavné osobnosti který kdy vznikl. Mnohem zajímavější než všechny ty generické příběhy Johnyho Cashe, Raye, LaMotty a mnoha dalších. 9/10 (26.03.2008)

Přestože má film přes dvě hodiny, jsou některé tváře Boba Dylana tristně nevyužité (mám namysli především výborného Christiana Balea). Jakožto fanoušek kytarové scény jsem si tento experiment vychutnal (i když ta stopáž byla i na mě docela velký sousto) a to ani nemusím patřit mezi bezmezné Dylanovi obdivovatele (a co jich po světě běhá, že? :)). Za pozornost rozhodně stojí Cate Blanchett a to ani ne kvůli tomu, že hraje postavu mužského pohlaví (stejně je ze všech těch představitelů Dylanovi fyzicky nejvíc podobná), jakožto spíš tím, kterak dokázala tohoto folkového básníka přesvědčivě zahrát (chvílemi od originálu skutečně nerozeznatelná). Po druhé bych to už asi nedal, ale i tak je to velmi velmi zajímavá podívaná, doporučuji. (04.01.2013)

Film I´m not there nefunguje. Je to škoda, protože Bob Dylan by si zasloužil lepší film. A nezachraňují to ani někteří slavní a někteří dobří herci. I když jsem většinou chápal poslání tohoto filmu, smysl několika scén mi vysloveně unikal. K čemu to je, že Cate Blanchett, Heath Ledger nebo Charlotte Gainsbourg hrají výborně, když jejich výkony díky zmatečnému pojetí filmu vyzní na prázdno? Asi je to záležitost jen pro ortodoxní fanoušky, kteří mají Dylanův životopis důkladně nastudován. Pro mě je jediným pozitivem to, že jsem mohl sledovat pěkné záběry za doprovodu krásné Dylanovy muziky a číst k tomu v titulcích jeho texty. Měl jsem tak příležitost ocenit jejich genialitu. A nejsilnějším záběrem pro měl bylo závěrečných autentických několik vteřin Boba Dylana hrajícího na harmoniku. (11.02.2010)