Pippi dlouhá punčocha

U Pipi je to senzační! Můžeme dělat to, co doma ne!... Mé setkání s Pipi po téměř 25 letech pro ni nevyznívá vůbec špatně (kéž by tomu tak bylo vždy). Stále je tu ta bezstarostnost, vrací se touha nemít žádný povinnosti, dělat si co a kdy chci. Čas pro ni není důležitý a hlavně!!! NEMUSÍ DO ŠKOLY!!! To se zaručeně musí líbit všem dětem. A dortová bitva na závěr! Že je to starý? Kdypak děti nějakou naposledy viděli? Prostě: já to v pohodě zhlédl a připomněl si dětství, starší syn to vydržel a mladší byl nadšen. (11.04.2008)

Pippi vypadá jak zrzavej orangutan s culíky. Uzvedne auto, koně i dva policajty do vzduchu, když ji honí, aby neodešla do děcáku. Jak jim utíkala po střeše, bylo nejlepší na celém filmu. Ačkoliv tady najít vůbec to nejlepší je fakt těžké, jelikož ten film je prostě absolutně dokonalý. [3848. hodnocení, 76. komentář, 69%] (24.11.2021)

Knížka se mi jako dítěti velice líbila, film jako dospělému už trochu méně. Neříkám, že je špatný, ale hluboko v paměti se mi z dětství uchovala představa mé milované Pippi z knížky a ta je prostě lepší než Pippi ve filmu. Škoda, že jsem snímek neviděl jako malý, dnes bych na něj měl asi lepší vzpomínky a i po opakovaném shlédnutí by se mi líbil více. (20.09.2011)

Nikdy som nemal rád podivné dobrodružstvá, ešte podivnejšej malej, drzej sopľane, ktorú všetci volali "Pippi dlhá pančucha" (Pippi Långstrump). Celé mi to pripadalo akési odpudivo bizarné. Seriál o deväť ročnom decku, čo žije samo len s opičiakom pánom Galánom a koňom Alfrédom. Jej otec je starý námorník, ktorý sa stal náčelníkom černošského kmeňa a jej matka je dokonca anjel. Fakt divné. Musím však uznať, že švédske televízne spracovanie je povšimnutiahodné a Inger Nilsson v titulnej úlohe typologicky perfektná. V roku 1969 bol vyprodukovaný aj celovečerný film "Pipi dlhá pančucha: Pippi sa sťahuje do vily Vilôčky". Bolo to rovnako divoko divné, bizarne šialené ako seriál. Neviem tomu prísť na chuť. Ja tomu proste viac ako dve hviezdičky nedám. ** (18.01.2022)

Jako dítě jsem jsem tuto roztomilou rusovlásku s dvěma culíky neuvěřitelně žral, také jsem chtěl dělat různé skotačinky tak jako ona, nechodit do školy, mít pro sebe jen tak celou vilu Vilekulu, penízky po otci pirátovi mořském vlku, a především tu úžasnou medvědí sílu a bláznivé nápady. Švédská spisovatelka Astrid Lindgrenová opravdu uměla pohladit na duši ,především dětské diváky, s kouzelnou fantazií napsal neuvěřitelně silnou knížku, která vyšla již v roce 1949 a prodává se dodnes. Filmové příběhy se jí myslím alespoň v tom zásadním na míru vyrovnají jsou přirozené a to je hlavní. Nevím jestli to zrovna bylo v tomto prvním celovečerním filmu o Pippi. Ale nejvíce se mě právě líbil ten díl s piráty, ale ten byl tuším buď samostatný a nebo později až jako seriál. Jak říkám příběhy s Pippi byly poté zfilmovány ještě mnohokrát, ať už v úspěšnějších a nebo v méně úspěšnějších pokračováních. Vždy ale se starými známými, a sice s Pipilotou Citónií Cimprlíny Mucholapky Punčochatý (jak znělo officiálně její celé právé jméno), s opičkou panem Nilsonem (typicky švédské jméno), puntíkovaným koněm, s přáteli Tomem a Anikou a hlavně se slečnou Rosenblomovou která vždy tak trpěla rozpustilými ale jinak moc zábavnými kousky zlobivé Pippi. Slečna Ambersonová by totiž Pippi nejraději viděla v dětském domově a to hned od začátku!Ale to by nebylo ono že..? Takže nakonec abych to konečně už nějak uzavřel no dávám určitě za 4* je to přeci jenom kus mého dětství. Ať si každý říká co chce, a to neznámkuji s odstupem času.Nehledně nato že každé dítě přeci jednou mělo chuť vždy alespoň na okamžik jen tak někam utéct být sám na svobodě, prostě být samostatný. (14.10.2006)