Život je zázrak

Ze začátku typicky bláznivý a střelený film plný chlastu, tance, zpěvu a střelby:-) Postupem času se ale mění na smutný milostný příběh, jehož "oslí" konec je opravdu geniální a dokonale se hodí k názvu filmu. Život je v Kusturicově podání opravdu krásný a absurdní zároveň a pokud vás tento film ani trochu nedojme, jste zvláštní nebo máte nějakou citovou poruchu:-) A jen dodatek na závěr: Občas jsem měl pocit, že koukám na film Juraje Jakubiska...ta podobnost s Jakubiskovými snovými záběry nebo např. scéna s poletujícím husím peřím... Opravdu mě to až zarazilo, ovšem ne v špatném slova smyslu. (10.03.2006)

Na druhé zhlédnutí se mi tento film líbil o chloupek míň než prve před 9 lety - pár věcí tam občas trošičku zaskřípe (některé slabší herecké výkony apod.) - ale pořád je to asi můj nejmilejší Kusturicův film, který mi dokáže nesmírně zlepšit náladu. Po umělecké stránce asi nedosahuje kvalit UNDERGROUNDU (v němž se Kusturica podle všeho vzepjal ke svému tvůrčímu vrcholu), a není ani tak zábavný jako ČERNÁ KOČKA, BÍLÝ KOCOUR (který řadím k nejvtipnějším filmům, co znám), ale z mnoha důvodů mi je i přesto nejvíc blízký. Jak je pro Kusturicovy filmy příznačné, i zde se setkáme s odzbrojujícím balkánským temperamentem a neuvěřitelně podařenou hudbou (soundtrack jsme naposlouchal nepočítaně), silnou autorskou výpovědí a příběhem plným velkých emocí. Osobně mi jsou nesmírně blízké i všechny ty svérázné filmové postavy, jimiž je děj zaplněn - za všechny budiž zmíněna ústřední dvojice, kterou si prostě nejde nezamilovat a nedržet jim palce (Luka je neuvěřitelně sympatický chlapík, a Sabaha - v roztomilém hereckém podání krásné Nataši Tapušković - doslova září radostí ze života a optimismem), takže se nemohu divit, že jsem byl v závěru naměkko jak stará kurva, kdy se mi po tváři kutálely slzy jako hrachy. Tenhle film je čistá radost, a - jak to slovní spojení pro jeho zprofanovanost nesnáším - velkolepá oslava života, která podle mě dost možná strčí do kapsy všechny ty filmy, které mají v názvu slovo "život" a které se topí ve vyumělkovaném patosu a ohraných kontrastech typu "krutý svět dospělých očima nevinného dítěte". Zde je totiž hold životu vzdáván jen tak mimochodem, nenápadně, třeba když jedna postava jen tak sama pro sebe pronese: "Co naplat... Život je zázrak". V originále to podle mě vynikne ještě lépe: Život je čudo. Ano ano, život je čudo. (19.01.2015)

Kusturica a jeho směsice žánrů, smíchu, pláče a balkánského temperamentu je kinematografický důkaz, že život je opravdu zázrak a stojí za to! Zkušená ruka režiséra s lehkostí zachycuje horkokrevnost Balkánu, jeho nespoutanou hudbu, nezřízené hodování či zápal do fotbalových zápasů. A navrch špetka absurdity pro ještě pestřejší menu! (24.01.2006)

Upřímně řečeno do 55 minuty jsem byla pěkně otrávená a Kusturica musel bejt v jednom kuse zhulenej, protože takovou uječenou bláznivinu, aby pohledal. Po odchodu syna do války se příběh odvíjel jako by šlo o jiný film. Válečná zvěrstva podané, jako běžnou záležitost života, milostné vzplanutí Luky a Sabahy, následná výměna zajatců, bolavé Lukovo srdce a zárověň jeho oslava života, plně napravilo ten přespříliš ujetý začátek. (05.10.2013)

Pokud jste viděli předchozí Kusturicův film Černá kočka, bílý kocour, rychle se v Život je zázrak zorientujete. Pokud jste byli z Černé kočky nadšeni, budete i tentokrát. Kusturica opět maluje nádherné obrázky, pokud se postavy chovají značně potrhle, činí tak i zvířátka (a že jich je tu hodně) a vážné věci se berou poněkud s nadhledem a zvesela - opět v rytmu No Smoking Orchestra. (16.11.2006)