Hrůzostrašný film ve stylu slavného Ringu (režie H. Nakata) a Nenávisti (režie T. Shimizu) je prvním Miikeho počinem na poli čistého hororu. Několik mladých lidí postupně obdrží na mobilní telefon záhadnou hlasovou zprávu z budoucnosti, v níž uslyší své vyděšené reakce z okamžiku vlastní násilné smrti...Nejen že tito lidé pochopí, jak krutý jejich konec bude, ale dozvídají se také přesný údaj o tom, kolik času jim zbývá. Objevme temnou stránku nástroje naší každodenní existence, jemuž bez obav svěřujeme svou absolutní důvěru: našeho mobilního telefonu! (oficiální text distributora)
Chakushin ari (alias "One missed call") mal byt Miikeho prvym krokom na pole cisto hororoveho zanru. Vo vysledku je toto tvrdenie pravdive iba z polovice. Film doslova kopiruje dejovu kostru Nakatovho Kruhu, pricom najvacsou slabinou filmu je prave tato podobnost s "matkou moderneho azijskeho hororu". Keby One missed call vznikol pred Kruhom, jeho ucinok by byval ovela silnejsi...takto zazivate pocas filmu castokrat deja vu, ktore je o to silnejsie, o co viac ste podobnych filmov videli. Tak ako v Kruhu, aj tu v prvej polovici sledujeme tajomnu kliatbu / ducha, ktory prostrednictvom najoblubenej hracky modernej komunikacie postavenej na baze hlasu, vrazdi mladych ludi. Kazeta bola vystriedana mobilom...vsetko ostatne ale ostava, dokonca aj dejove peripetie a zvraty v priebehu filmu. Druha polovica je tak potom detektivkou, v ktorej sa buduca obet spolu s kamaratom vydava po stopach ducha do minulosti, aby zistila pricinu kliatby a mohla ju zrusit. A nakoniec tak ako v Kruhu, aj v zaverecnej cca 20minutovke One missed call prinasa tiez navrat na hororovu podu s dotukavacim twist effektom... .
Na druhej strane, treba uznat, ze Miike sa miestami snazi do klise daneho zanru priniest zavan zmeny. Mimo samotnej pointy, ktora oproti Kruhu vyznieva podstatne nejednoznacnejsie, su tu aj dalsie drobne nuansy robiace One missed call filmom stojacim za zhliadnutie (napr. vyborna praca so zvukom, ktoreho presahy z druheho do prveho planu znacne napomahaju budovat pocity strachu a stiesnenosti).3,5*
Rozhodně zajímavý horor, který je svým příběhem neskutečně blbý, ale svým zpracováním splňuje cíle hororu bravůrně a jedinečně. Takeshi Miike s tím rozhodně má zkušenosti, takže se přitroublý příběh hodí na druhou kolej a divák umírá v závanu duchovna a tajemna jen při pohledu na obrazovku a očekává to nejhorší, od hororu vždy jen to nejhorší. Škoda jen, že ten příběh byl hodně jednoduchý, možná se mohlo jít trochu do jeho hloubky a ne jen tak jednoduše nadhodit jeho základní kostru a pak už se nestarat. Fakt ale je, že jsem na pozorování příběhu neměl ani příliš času, když si mě režisér dokázal nastavit do nejtemnějšího koutu místnosti a trápit mě od začátku až do konce, ale o tom to přeci je.
ONE MISSED CALL, ako už mnohí výstižne podotkli, vykráda viacero japonských klasík (mrazivý RINGU, šokujúci JU-ON) a ak si odmyslíme výborný ústredný námet s mobilnými odkazmi, aké by ste asi nechceli počuť, zostane nám priemerný scenár a urevané nevýrazné hrdinky. Ale. Ale japonský šoker Takaši Miike (ICHI THE KILLER, cameo v HOSTELI) vytvoril strašidelnú atmosféru, ktorá v posledných nezrozumiteľných minútach stráca dych, ale napríklad taká návšteva opustenej nemocnice je riadnou záťažou na nervy [i horormi zoceleného diváka]. Prižmúreny nadpriemer [ale len tak-tak].
Slabší čtyři hvězdičky, protože inspirace Zmeškaný hovor nezapře (a ani se o to moc nesnaží). Ale filmařina je to velmi fajnová (jak je u Miikeho zvykem) - pěkná kamera, zajímavá práce se zvukem. Vůbec mi nevadilo, že jsem závěrečné dějové zvraty moc nepochopil. Bál jsem se i tak dost.
První čistý horror známého japonského úchyláka Takashi Miikeho, jenž vykrádá Ringu a Phone a ani se za to nestydí. Liší se od nich snad jen tím, že dlouhovlasá babice není při hrátkách s oběťmi dlouho vidět, což divákovi vynahradí při scéně v televizním studiu při natáčení duchařské reality show, kdy si nepěkně pohraje s nebohou dívkou postiženou smrtící kletbou. Ano, kletbou.. To dostanete hlasovou zprávu od vašeho vystrašeného já z doby, která nastane za dva dny a za ty dva dny ve stejný čas se nestačíte divit. Zajímavé, ale nic nového pod sluncem. Opět duch několikrát zaútočí, pak se rozjede pátrání po jeho původu a kořenů jeho počínání, aby film vyústil do matoucího finiše. Natočeno je to stylově čistě, ale bez jakékoliv větší dávky emocí. Kdo by tu čekal nějaké typické Miikeho nechutnosti, bude zajisté zklamán. Kdo však má rád duchařiny a překousne neoriginalitu filmu, bude s OMC spokojen. Pro někoho tuctová duchařina, pro mě nadprůměr balancující mezi třemi a čtyřmi hvězdami. Za tu scénu v tv studiu dávám čtyři hvězdy. Ale je to jen o fous.
║Rozpočet $-miliónov║Tržby USA ║Tržby Celosvetovo $16,234,612║
Sklamanie, nič viac. Tento Japonsky horror neponúkne nič nové, len dokola to čo je vidieť v každej inej Ázijskej produkcii, takže pokiaľ ste ešte neprejedený z dlhovlasých ženských pohybujúcimi sa sekanými pohybmi a túžiacimi po pomste v zmetenom príbehu, tak nech sa páči. Pre mňa to bolo maximálna otravná klišuidná pásová podpásovka, z množstvom tmavých obrázkov a nezmyselného deju.
/20%/
Myslim, že pri horore je všeobecne tvorcom dosť zaťažko vymýšlať postavám inteligentné motivácie, aby sa dobrovolne vystavovali "strašidelným" situáciám a nevyzeralo to blbo. Miike to šikovne ofačil, tak že pri všetkom tom detektívnom balaste naokolo na to proste zabudnete. To je gut a v mojom prípade je gut aj to, že nemám veľmi napozerané ostanú hororovú tvorbu japončíkov posledných rokov. One Missed Call som si užival aj kriminálku (uplne nepochopenú) aj ako horor (skvelo vygradovaný). 80%
Bál jsem se, takže to funguje. Škoda některých zbytečných cirkusových scén (v televizním studiu), ale například scény u konce v opuštěné nemocnici, to bylo inferno.
Niekolko japonskych Kruhov, niekolko americkych Kruhov, niekolko japonskych Nenavisti, niekolko americkych Nenavisti...poviem vam, bol som tohto zanru nadlho prejedeny a to uz ani z niektorych menovanych som nebol dva krat nadseny. Proste som sa od tohto zanru distancoval. Na navrat som si vsak nemohol zvolit nic lepsie. V zaklade je to sice len vykradacka menovanych, ale od takej tretiny (konkretne od sceny "LIVE") mi bol veskery pribeh prakticky ukradnuty. Miike niekolkymi nenapadnymi ale o to hrozostrasnejsimi scenami dvihol atmosferu a napatie filmu skutocne vysoko a to malo taky ucinok ze az do konca som musel nervozne prehladavat kazdy tmavy kut obrazovky. A poviem vam, po dopozerani som bol normalne (v dobrom slova zmysle) unaveny. Nemam co riesit. A ten zaver je proste uzasny. (9/10)
Milujem strašidelné zámky v lunaparkoch. Jarmorková invenčnosť potulných komediantov i výmyselníkov zo stálych zábavných parkov je v dokonalých prípadoch rozkošne pastelovo zvrátená a morbídne úchylná. V tých horších sa dá aspoň zasmiať, no a v tých najslabších sa dá aspoň na chvíľu pobudnúť za dňa v tme. Zmeškaný hovor mi pripomenul atmosférou blúdenia očami diváka v temnote plátna, v snahe niečo zachytiť, práve strašidelné domy. A z tohto pohľadu ide o priemer. Slabinou je práve absencia momentu prekvapenia a z neho plynúceho strachu (až na pár výnimiek ide o opozeraný štandard). Potešil záver, odkazujúci na teritórium akýchsi zvrátených hier, kombinujúcich v rovnoprávnej rovine sadizmus so samaritánstvom a poukázanie na to, že len zneužívaní v detstve môžu pochopiť násilnosti ostatných. No a z pohľadu strašidelného zámku zaujalo podanie sklenej nádoby z embryom naloženým v tekutine do rúk vystrašenej dievčiny. To by bola pri jazde vozíčkom labyrintom hrôz s dámou Vášho srdca iste trefa do čierneho!
Predsa len som čakal väčšiu dávku brutality (keď je to od Miikeho), no na druhej strane tento snímok opäť o duchovi s čiernymi vlasmi plynul svižnejšie ako iný (podobný) ázijský kolegovia. A zrejme aj tá orientácia v postavách trošku zabránila vyššiemu hodnoteniu.
Mno, jeden kousek z "mistrova slabšího soudku" , horror "na vážno" o škodlivosti mobilních telefonů :) u kterého se mi, a to sem se snaži (2 hodiny v noci, zhasnuto) nepodařilo bát ....
2 a půl *
Tradiční asijská duchařina v rukou lehce úchylného Miikeho není rozhodně příliš pečlivě vycizelovaný šperk. Prokletá hlasová zpráva, pocit nevyhnutelnosti a neúprosná júrei - ano, nepřináší naprosto nic nového. Navíc okatě vykrádá starší filmy, převážně Ringu a Dark Water. Dokonce i jeho vlastní dílo Oodishon se mi tam v pár záběrech připomenulo. V jednom případě dokonce používá naprosto totožnou lekačku (mohlo by se to zdát pošetilé, vytýkat zrovna tohle, nicméně ono se až do druhého použití v Chakushin ari jednalo o dost originální provedení lekačky), interiér nemocnice je také podezřele povědomý, včetně přehršle mokrých skvrn na stěnách a stropě. Ale nešť, nevykrádá zase tak špatně, aby se to nedalo odpustit. Bohužel, až na některé vypjatější scény, si ze svých starších sourozenců nevypůjčil dusnou atmosféru, takže o nějakém tíživém pocitu či omdlévání strachy nemůže být ani řeči. Nicméně, pochopitelně jsem sebou u některých pasáží trhla. Hlavně, když mi přišla na mobil zpráva, to vážně potěší. Asi jediná originální věc ve filmu je živé vysílání v TV studiu. Musím říci, že ač je to ve své podstatě lehké klišé, funguje a je to vítané osvěžení po dosavadním spíše klidném průběhu. Od této části se dění tradičně zrychluje, přidává na děsících momentech a spěje do finále..které by bývalo bylo docela fajn. Pobíhání po ošklivé opuštěné nemocnici, hravá júrei, vystrašení lidé - potud by to bylo OK. Pak se Miike asi zcvoknul a mým očím předvedl něco, co mělo zůstat navždy zakopáno v nějakém podřadném seriálu či béčkovém horroru západní provenience. Zručně rozbil už tak ne moc silný pocit gradujícího finále, jen jsem zhnuseně čekala, kdy to nepatřičné z obrazovky půjde zase pryč. Naneštěstí se pak až do konce nepodařlo navodit byť jen zdání atmosféry, navzdory i celkem příjemně nejednoznačnému závěru. A i navzdory snaze jedné z nejlepších věcí na celém filmu - kvalitnímu zvuku. A tu prokletou melodii si snad pořídím coby vyzvánění na mobil...
Solidní duchařský horor. Zpočátku se tváří spíš jako detektivka, ale to je pro hodně japonských podobně laděných hororů celkem běžné. Ke konci si užijeme i trošku napětí. Bohužel One Missed Call zabíjejí dvě veci. Jednat je už X - tou variací na to samé téma. Jen já sám jsem viděl asi 5 Ringů + Kruhů, 3x Nenávist či Ju-On a 2x Oko. A za druhé je konec strašně překombinovaný. Takashi Miikemu , jinak mému velkému oblíbenci, mnohem více sluší když si z lidí dělá srandu než takový seriózní horor.
