Oči černé
-
Oci ciornie
-
Oči čierne
-
Dark Eyes
Komedie / Romantický / Drama
Sovětský svaz / Itálie / USA, 1987, 121 min
Režie:
Nikita MichalkovHudba:
Francis LaiPlakáty
Obsah
-
V pořadí druhá Michalkovova adaptace díla A. P. Čechova, tou první byla Nedokončená skladba pro mechanické piano (na motivy dramatu Platonov), vycházející z povídky Dáma s psíčkem (zfilmovaná ve věrnější verzi I. Chejficem). Michalkov interpretoval Čechova ironicky - v duchu italské produkce, která film financovala. Základní zápletka - flirt v manželství nespokojeného muže a následné hledání lázeňské příležitostné milé zůstala zachována, nicméně je rámována úvodem a hlavně závěrem, který silně naznačuje, že vše proběhlo ve vypravěčově fantazii.Těžko uvěřit, že zajištěný architekt fascinovaný cikánskou hudbou a ruskou láskou na stará kolena zchudl a pracuje na lodi jako číšník. (raroh)
- komentáře
- zajímavosti
- ext. recenze
- galerie
- videa
- v bazaru
- ve filmotéce
- diskuze
Komentáře uživatelů k filmu (10)
-
Houdini
Oscar 1 nominace: Herec HR - Marcello Mastroianni . . . . . . . Zlatá Palma - výběr(13.4.2004)
-
T2
║Rozpočet $-miliónov║Tržby USA $2,201,428║Tržby Celosvetovo $-║(13.2.2009)
-
igi B.
Krásný film. Ruská duše. A Lastočka pluje...(13.10.2005)
-
Ruut
Na takové filmy se budu dívat, až mi bude šedesát, pořád. Krásný jen tak kolébající se příběh jedné zapovězené lásky v rukou nejlepšího vyprávěče na východ od nás.(16.2.2010)
-
Pacco
Rusky jsem se učila před cca 4 roky, italsky umím pár vět. V Rusku je (a pro mne podivným) zvykem, že většina filmu se předabovává pouze jedním člověkem (ano, všechny postavy jedním!). Takže i když Nikita Michalkov natočil svůj film částečně v Itálii/Rusku a většina postav tam mluví italsky, ke mě se bohužel dostala klasická "ruská nadabovaná verze", ve které Michalkov dabuje jak zuřivý a v pozadí je ještě pořád slyšet originální italštinu..hehe. Po takových 20 min. mi oba jazyku splynuly dohromady, což na jednu stranu nebylo ke škodě, protože teprve pak jsem se mohla vcítit do postav, zažívajících momentky jazykového Babylonu (Mastroianni v Rusku). I přes všechny lingvistické obtíže jsem si vychutnala kondičku maestra Mastroianniho (za osm let po natáčení umřel) a výborný film, mající jen maličkou chybu- stejně jako většina ruských filmů nikam nespěchá. Napadá někoho film, kde by Mastroianni nebyl DOKONALÝ?(1.8.2006)
-
Andreas
Teprve tady získaly všechny Mastroianniho postavy, jež celý život v Itálii a vůbec po Evropě vytvářel, pojmenování. Teprve v Rusku se ukázalo, že Mastoianniho role jsou vlastně zbyteční lidé, ale u Itálie to asi člověka tak nenapadne. Oči černé obsahují tu podle mě vůbec nejromantičtější a nejgalantnější scénu v historii filmu (kterou teď vykecám, tak bacha), a to když Anně ulétne klobouček do jakéhosi bahnitého bazénku, načež se Romano bez mrknutí oka zvedne ze židle a ve svém bílém obleku s holí v ruce vkráčí do onoho bahna, přičemž nezapomene na klobouk přiložit květy, které uprostřed bazénku pro okrasu byly. Myslím, že tohle je snem mnoha žen, aby jim někdo někdy v životě přinesl klobouček z bahna a zároveň je to snem mnoha mužů, aby jim okolnosti, vítr a bahno dali příležitost takové gesto vykonat. A na filmovém plátně, tak aby to všichni viděli, to nemohl udělat nikdo jiný než Marcello Ma(e)stroianni.(16.1.2011)
-
raroh
Nikdy jsem moc nechápal označování Juraje Jakubiska za Felliniho východu, já bych ho viděl právě v N. Michalkovi (i v návratech jakoby do světa dávného dětství a snové minulosti, případně správně sympatické jisté adoraci lenivosti). Přesto si myslím, že jeho interpretace Čechova je spíš postmoderní variací na něj,(30.3.2011)
-
danecek24
45. Zlatý Glóbus za rok 1987 - Nejlepší cizojazyčný film - Itálie(19.12.2008)
-
JB2203
Michalkovův mistrný opus na motivy Čechovovy povídky "Dáma s psíčkem" kombinuje klasické ruské téma nenaplněné lásky a touhy po kráse s tématem marného hledání smyslu a naplnění vlastní existence. V tomto případě existence hlavního hrdiny, kterým zde na rozdíl od literární předlohy není kultivovaný ruský úředník nýbrž veskrze pohodlný a všeliké zodpovědnosti se vyhýbající Ital "Romano" - nezapomenutelným způsobem ztvárněný italským hercem Marcelem Mastroiannim. Ten dává své postavě vedle Razkolnikovského rozměru "zbytečného člověka" také rozměr pitoreskních postav Felliniho filmů, čímž posouvá celé dílo až k hranicím komičnosti. Připočítáme-li k tomu onen pro Michalkova charakteristický filmový sentiment a smysl pro satirické vystižení ruské duše ve své "nahotě a smutku", pak nám nezbude než v okouzlení sledovat film, který vedle "Oblomova" tvoří jeden z vrcholů režisérovy adaptační tvorby. Láska, touha, smutek, vzdor, smíření a rezignace. A nad vším nepokoj lidského srdce.(3.2.2006)
-
lera ivanova
Naposledy tu Michalkov natočil scénář, který napsal společně s Alexandrem Adabašjanem. Podruhé Čechov a podruhé se vším všudy: nesmyslnost, trapnost, pasivita postav, zakopávajících o každou přirozenou součást života jako o nečekanou překážku. Vynalézavost, artističnost hlavního hrdiny Romana se utrácí na lži milenkám a předvádění se před okolím, které jej má za prázdné místo – tak třeba tato linie vedla k mnoha hezkým scénám. Přiznám se však, že jsem měla potíže s tím, abych film pojala jako celek. Buď mi něco unikalo, nebo je scénář nehutný a rozlezlý. Posledních přibližně pětadvacet minut se ale blíží genialitě, emocionálně uchvacuje, Marcello Mastroianni najednou předvádí kousky, a závěru příběhu vzdávám hold za to, že byl natolik zbaven předvídatelnosti, nakolik to jen v této situaci šlo.(24.8.2010)