Shortbus

Tak od tohohle filmu jsem toho ocekaval dost a dokonce jsem si precetl clanky o nem a kdyz jsem slysel jake ohlasy mel na ruznych festivalech tak jsem nabyl dojmu, ze se bude jednat o vyborny film, ale to co jsem videl me opravdu zklamalo. Reziser si zbytecne libuje v nahote, ano je to otevrene a kontroverzni, ale v nejakych scenach je to naprosto zbytecne a me jako divaka se nebavilo 100x za film divat na stejny zaber. Tenhle snimek je pro me jedno velke zklamani a jediny duvod proc tomu nedavam odpad je ze takovy snimek tady jeste nebyl. Doufam ze jestli jeste napadne nekoho natocit neco podobneho tak to natoci normalne. (02.11.2007)

Hodně lidí si asi neuvědomuje, že tohle není film o sexu, ale o sexualitě. Pokud někdo není schopen kvůli vizuální stránce hodnotit to, co se nám snažil režisér sdělit, tak se na Shortbus snad ani neměl dívat. Možná ale komentující patří do početné skupiny individuí, lačnících po erotických scénách a šokovaných pojetím filmu, který nepochopili. Fakt jsem se smál, když si ode mě jeden puberťák půjčil Chuť melounů. (29.09.2008)

Shortbus s jeho (homo i hetero) souložemi, sebeukájením a (ne)dosaženými orgasmy lze snadno odstřelit jako sexuálně explicitní nechutnost, kdyby ovšem za tím vším nevyčuhovala spíše zpráva o neschopnosti komunikovat, nefungujících vztazích a citové vyprahlosti. Zde často zmiňovanou Chuť melounů (aka Umíněné mraky) stavím pro její mučivou pomalost a bizarní muzikálové vložky ještě o stupínek výš…ačkoli vypointování motivu s vibračním vajíčkem na dálkové ovládání je vskutku nezapomenutelné. (24.02.2008)

Jsou filmy, které jsou obdivovány všeobecně. Jsou filmy, které jsou všeobecně zamítány. A pak jsou filmy, u kterých se diváci nemohou dohodnout, kam jej zařadit. Shortbus patří do této kategorie filmů. Shortbus je jméno newyorského klubu, kam chodí všechny nešťastné existence. Zde neexistuje žádné pokrytectví, žádné falešné moralizování, jenom upřímnost a opravdovost. Režisér John Cameron Mitchell se rozodl vyprávět svůj film právě tímto způsobem. S upřímností jemu vlastní. Snímek vypráví mozaikovým způsobem příběhy několika lidí, kteří mají problémy v sexuálních vztazích. Příběh partnerů Jamieho a Jamieho, partnerské poradkyně Sofie, prostitutky Severin. Všichni tito lidé jsou nějakým způsobem nešťastni. Ačkoliv byl film českými médii prezentován jako erotický, není erotický ani trochu. Je především o životě každého z nás, o tom, že každý z nás potřebuje sex. Bez sexu zkrátka to není ten pravý život. A tímto se dostávám k tomu, kvůli čemu si Shortbus vytvořil kontroverzi. Samotným sexuálně otevřeným scénám. Ano, jsou velmi sexuálně otevřené, ovšem ne tak, abyste měli dojem, že sledujete amatérské porno. Je zde plno na první pohled bizarních nápadů, pokud se však vykašlete na předsudky, i tyto scény si užijete. Která to charakterizuje nejlépe? Zřejmě ta, která zobrazuje trojici kluků, kteří při sexu zpívají americkou hymnu. Nevím jak vy, ale já se u téhle scény válel smíchem. Tři nazí kluci se milují, provádějí si navzájem felaci a anální lízání a do toho zpívají americkou hymnu. "Už ti někdo zpíval hymnu do prdele?" je jedna z nejlepších hlášek posledních let. Zpátky k filmu jako takovému. Scénář disponuje velmi uvěřitelnými postavami, ve kterých poznáte buď sami sebe nebo někoho vašeho známého. Film má i vynikající soundtrack, písničky Scotta Mathewa si určitě oblíbíte, hlavně tedy závěrečné In the End. Zkrátka a dobře, tenhle film jsem si užil se vším všudy a určitě jej doporučuji všem, kterým je sex a muzika vlastní. (09.09.2009)

Pravděpodobně nejotevřenější film, co se týče lidské sexuality, co jsem kdy viděl. Otázkou je, jestli to všechno bylo jen na efekt a mělo to pouze šokovat diváka. Podle mého soudu ne. Ten film měl i druhý rozměr. Pro mě byl o osamělosti člověka, o jeho hledání a vyplňování jakési vnitřní prázdnoty ať už uvnitř sebe, uprostřed rozpadajících se vztahů nebo uprostřed čím dál tím víc odosobněné společnosti. Už ten skvostný úvod se sochou svobody jakožto falickým symbolem uprostřed barevného města z krabiček . Nádherně optimistický závěr v jinak poměrně posmutnělém a skoro bezvýchodném filmu. Naturalistické herecké výkony a až na jednu či dvě scény se odvážím tvrdit, že tyhle postavy se vyskytují i v naší společnosti, jsou z masa a kostí. Jen je nevídáme a dost možná, že ani necheme vidět. A je to škoda, protože pod prazvláštní slupkou se leckdy skrývá překvapivá dřeň. (13.12.2008)