Na dotek

Kdyby na Zemi jednou přistáli mimozemšťané a zeptali se mě, jaké nejsložitější věci jsme my, lidé, vytvořili, odpověděl bych kvantovou fyziku, matematiku a… lidské vztahy. Tenhle film je toho důkazem. Ještě před jeho zhlédnutím jsem si mnohokrát říkal, proč se na nás valí ty špatné snímky, kdy je nám vše servírováno (někdy přímo nacpáno) pod nos a kdy ti lidé nepůsobí reálně… Ale Closer je jiný. Divák často neví, jaká doba uplynula mezi scénami (dozvídáme se to jaksi mimochodem), nejsou zde žádné jednoduché pohnutky hlavních postav a hlavně, ty postavy se nepohybují jako šachové figurky na předem zmapované šachovnici! Kolikrát jsem byl překvapený, kolikrát jsem doslova žasl, kolik geniality se v tomto (na pohled skromném) snímku objevuje. Jméno Mike Nichols mi něco připomnělo, a jakmile jsem se podíval do jeho režisérského profilu, byl jsem doma. Vždyť on už podobný film natočil, akorát s jiným ansámblem - ano, mluvím o klasice The Graduate. A pevně věřím, že co byl právě Absolvent pro generaci let 60. a 70., to bude Closer pro naši generaci. Lépe jsem si svůj 2900. film ani nemohl vybrat. 100 %. (30.05.2011)

Podvádzanie, klamstvo, neochota k pravde - vo vzťahu však ide predovšetkým o otvorenosť k druhému. Predstavitelia povolaní kĺžucich po povrchu ju majú zrejme dosť zablokovanú. Umelecká fotografka zachytávajúca emóciu okamihu (povrch umenia aj pocitov) dráždi tajomnou nevyspytateľnosťou, plastický chirurg (povrch tela) je vášnivý erotoman a premyslený podrazák v jednom, pisateľ nekrológov povrchný hľadač lásky, opakujúci tie isté chyby (povrchná žurnalistika) a striptérka (povrchná, ulepená erotika) dôsledne ukrýva pravdu o sebe. Výsledok - nič moc vzťahy - klamstvo, pomsta a neochota sa otvoriť. Napriek tomu, že kľúčová scéna erotického chatovania bola plná najbanálnejších eroticko/porno klišé, film samotný bol konverzačne zvládnutou sondou do sveta dnes prevládajúcej vzťahovej i profesnej povrchnosti. Ale čo už - po čom ľudia túžia, toho sa im dostáva mierou vrchovatou. (22.11.2012)

Absolútne chladný film bez štipky citu. Divadelné aranžmá (klasická hudba na pozadí, miestami vskutku neskutočne silné a ostré dialógy) s rozkúskovanosťou na jednotlivé, časovo oddelené epizódky - to všetko bolo a je určite režisérovým zámerom, ktorým formálne posiluje chladnosť zobrazovanej témy ako aj citovej vyprahlosti hlavných hrdinov. Lenže žiaľ u mňa toto "vykostenie" intimity a vrelosti až na samú dreň prispelo aj k tomu, že s pribúdajúcimi minútami citové vákuum začalo riadne narúšať charakterizáciu postáv, ktoré viac ako životne prirodzene začali pôsobiť ako figúrky na vopred pripravenej šachovnici (výnimkou je ovšem famózny Clive Owen, ktorý aj napriek časovým skokom v sujete, dokázal zabezpečiť svojej postave cynického bastarda dôveryhodné kontinuitum výrazových polôh). Najviac som to pocitoval v samotnom závere, kedy malo prísť aj na skutočné city, lenže tie iba slovami vyjadriť už nestačia. Prebudeniu resp. objaveniu lásky u jednej z postáv, chýbala expresívna uveriteľnosť.3,5* (16.02.2005)

„Co ode mě čekáš?“ - „Že to pochopíš.“ - „Proč jsi mi nelhala?“ - „Protože si máme říkat pravdu.“ - „Co je na pravdě tak úžasného?“ - „Zkus taky lhát. To je měna dnešního světa.“ A tou se tady platí nejvíc. Pokud se naopak neříká krutá pravda, když jde o to co nejvíc ublížit, což je další oblíbená aktivita ústřední čtyřky. Na té se staví nejvíc. Všichni 4 jsou perfektní, každý jinak (plus je tu můj osobní příjemný bonus v podobě zatraceně sexy Natálky…). Bavila mě chemie mezi postavami, všechno to jiskření a napětí. Svůj podíl na tom mají i dialogy, které mají šťávu a já se u nich často musel usmívat (stejně jako u pasáže v akváriu). A ke konci mě zas baví změna atmosféry (z provokativní na satirickou). Film záměrnou vyhroceností chytá až (sebe)parodický nádech a fráze začnou postrádat svůj původní smysl (říct „miluji tě“ je zhruba stejné, jako kdyby někdo konstatoval, že mu chutná pizza). Po třetí projekci zvyšuju hodnocení na slabších 5*. „Nezdála se ti moje svačina?“ - „Nejím ryby.“ - „Proč?“ - „Ryby čůrají do moře.“ - „To děti taky.“ - „Děti taky nejím.“ (29.06.2008)

Divadelní umění (čisté herectví) si tady podává ruku s filmovým. Velice dobrý film s vynikajícími hereckými výkony, na kterých stojí od začátku do konce. Nechce se mi mezi nimi vyzdvihnout jen jeden, ale přece jenom - poprvé jsem si tady všiml Cliva Owena. Velice mile mě překvapila i Julie Roberts, kterou jinak nemám rád. Closer disponuje nepříliš originálním příběhem, jenž je však (díky Nicholsově režii) tak silný, že vám to vůbec nevadí. 80% (31.08.2006)