Nezvaný host

Absolvenský snímek, který stál absolventa absolutorium. Ani se nechce věřit, že byl scénář sepsán už dva roky před invazí. Otázkou je, jak by byl přijat veřejností, kdyby k invazi nedošlo. Patrně by zapadl jako běžný absolvenský film. A když odhlédneme od podobnosti s chování nepozvaných nehostů, objeví se přesný obraz toho, jak se s takovými nezvanými hosty vyrovnáváme my. Po prvotním prostestu následuje nedobrovolné přijetí, které se postupně mění v odevzdanou rezignaci až po souznění s okupantem. (09.02.2015)

Pod nenápadným cvičením studenta třetího ročníku FAMU se skrývá důmyslná satira na okupační poměry v Československu v roce 1968. Pod každým slovem můžeme nalézt nějakou narážku. Rus vtrhl do naší země, nikoho se neptal, nikdo ho nechtěl a přitom tu je. Konstatujeme fakt a netřeba o tom jakkoliv debatovat. Zprvu jsme vystrašeni, ale nakonec zjistíme, že ho máme rádi a za nikoho bychom jej nevyměnili. Naprosto geniální! (22.08.2009)

Jakýkoli byl původní záměr, s odstupem času jde, i navzdory jízlivým podtónům, o neskutečně mrazivé podobenství o lidské povaze a možná o jeden z nejvýstižnějších filmů na téma česko-ruského "přátelství". Kvantum nabízejících se interpretací zde není na škodu. Nezvaný host má díky jisté významové zamlženosti stále ohromnou vypovídací hodnotu (posuďte sami, kolik "nezvaných hostů" si pouštíme do bytů třeba prostřednictvím moderních technologií). (28.05.2012)

Nejzajímavější na této okupační alegorii je, že byla napsána dobrý rok před okupací. Bez ohledu na to však několikrát zde propíraný počet Lanďákových hodinek Venclíka nezvratně usvědčuje, že při realizaci už měl jasně na mysli bratrskou pomoc Varšavské smlouvy. Také proto vyznívá hra Nezvaný host od začátku jako prostinká, prvoplánová, byť chytrá, na jednom dobrém nápadu postavená angažovanůstka. Leč i tak je stále cítit, jakou silou musela na tehdejšího diváka působit. A hlavně se oním prvotním nápadem nevyčerpává, nýbrž motivem buďme-rádi-že-máme-hodného dosahuje nadčasovosti. Pokušení přidat čtvrtou hvězdu přesto odolávám s poukazem na nic moc umění, např. zoufale ochotnický úvodní dialog a celkový projev herečky sice sympatické, která však evidentně hraje jen ve chvílích, kdy jí režiser říká, co má dělat. Naopak Lanďák je boží (navíc ve své echt typische roli). Příjemnou marginalitkou je Václav Kotva v roli souseda. (24.06.2015)

Pod nenápadným krátkometrážním filmem se vyskytuje umně vystavěný příběh, kterým si Vlastimil Venclík zadělal na pěkné problémy. Slovní útoky se obracely na film zdánlivě nevině vyhlížející. Normální česká rodina do níž zavítá neznámý člověk a poměrně hrubý. Nezvaný host nehodlá odejít, jak se ho tedy zbavit? Později jsme svědky absurdních a v kontextu k politickému dění té doby až tragických výjevů. Ano, Nezvaný host (Sovětský Svaz) neodchází a my jsme rádi, že je k nám aspoň tak hodný.... (27.10.2005)