Stíny zapomenutých předků
-
Tini zabutykh predkiv
-
Tiene zabudnutých predkov
-
Shadows of Forgotten Ancestors
Drama
Sovětský svaz / Ukrajina, 1964, 97 min
Režie:
Sergej ParadžanovObsah
-
Sovětský hraný film, poema podle motivů stejnojmenné povídky Mychajla Kocjubynského. Vypráví příběh huculského Romea a Julie, mladých lidí z dvou nepřátelských rodů, Ivana a Maričky. Příběh se odvíjí v rámci půvabné přírody ukrajinských Karpat a je opředen mýty a legendami huculského lidu, který byl donedávna deptán bezvýchodnou bídou, ponížením a tvrdou prací. Uprostřed přírody vyrůstá velká láska, která spojuje dvě lidská srdce, jejichž věrnost je dotvrzena smrtí obou milenců. (oficiální text distributora)
Sovětský hraný film, poema podle motivů stejnojmenné povídky Mychajla Kocjubynského. Vypráví příběh huculského Romea a Julie, mladých lidí z dvou nepřátelských rodů, Ivana a Maričky. Příběh se odvíjí v rámci půvabné přírody ukrajinských Karpat a je opředen mýty a legendami huculského lidu, který byl donedávna deptán bezvýchodnou bídou, ponížením a tvrdou prací. Uprostřed přírody vyrůstá velká láska, která spojuje dvě lidská srdce, jejichž věrnost je dotvrzena smrtí obou milenců. Komentáře uživatelů k filmu (21)
-
Pohrobek
Zvláštní lyrikou prodchnutá novela největšího ukrajinského spisovatele Mychajla Kocjubynského a zřejmě nejlepší ukrajinský snímek všech dob. Expresivní uchopení snímku je dovedeno k dokonalosti, nezastavitelná ruční kamera snímající autentickou folklórní směs, experimenty s barevností, lidová i umělá hudba, společně s věrným zobrazením světa Podkarpatské Rusi na přelomu 19. a 20. století asociující magické huculské prostředí - jsou bezesporu tím hlavním v celém snímku. Příběh je podáván epizodicky, náznakově, ovšem ani zde se nezapře majestátní osudovost a nesmlouvavost baladického vyprávění východoslovanského světa.(15.11.2006)
-
betelgeuse
A pak, že Sověti nebyli formalisti. Celkem prostý příběh prokleté lásky je zabalený do neuvěřitelné formy - ve filmu snad není scény, ve které by se nehýbala kamera a nezněla hudba, směs lidových balad a svižných orchestrálek. Má to drajv Kusturici a vizuální údernost horrorových filmů.(14.1.2004)
-
Ducharme
Láska jako prokletí. Život bez ní jako trest. Smrt jako vysvobození. Paradžanovo jedinečné expresivní pojetí nedovoluje příběhu, který by mohl lehce sklouznout k tuctovému patosu, zabřednout do vod sladkobolného, slzotvorného kýče. Syrovost přírody Podkarpatské Rusi v kontrastu s Paradžanovými hrátkami s barvou a kamerou vtahují lidskou mysl do divokého víru bezradnosti a pocitu nicotnosti, aby ji pak na konci odtažitě vyplivly, sice zmatenou ale okouzlenou.(1.1.2010)
-
Radko
Východné Karpaty – kraj zabudnutý bohom aj ľuďmi. Jedným z množstva etník žijúcich na tomto území sú Huculi. Nimi obývaná dedinka uprostred lesov je dejiskom etno - balady o nenaplnenej láske s hororovým nádychom. Prostredie: strmé zrázy divokých hôr, temné lesy, vetrom a hmlou šľahané poloniny (horské lúky), na ktorých sa pasú stáda oviec. Dedinky s blatovými cestami, drevené pravoslávne kostolíky. Pohanské povery sa miesia s hlbokou zbožnosťou. Všetko v kolobehu ročných období. Dej je svojráznym obrazovým prepisom poviedky ukrajinského klasika:básnika Mychajla Kocjubynského. Obživnuté ľudové zvyklosti sú krásnou poctou miestnemu folklóru. Obrazovo nesmierne sýte a uhrančivé dielo, hudobne bohaté a zároveň prekvapujúce (balkánska divokosť sa v huculských ľudovkách snúbi s východnou zádumčivosťou). Častý kontakt so smrťou, preklínanie, ohováranie, bláznivosť, láska, podvod – to všetko nachádza odraz v „jednom z najbarokovejších filmov kinematografie“, ako ho označil ktorýsi francúzsky kritik. Skvost, ktorý treba vidieť !!!(18.5.2006)
-
Flego
Baladický príbeh o láske a smrti. Silnou zložkou filmu sú národné zvyklosti huculského národa, ich piesne a hudba počas ročných období. Práve táto polodokumentárnosť, a samotný príbeh lásky dvoch mladých ľudí znepriatelených rodín, dáva filmu zvláštny punc. Určite to nie je snímok pre každého, vyžaduje si trpezlivosť a vzťah k folklóru.(23.9.2010)
-
Rosana
Hudba mi občas trhala uši, ale rozhodně šlo o zásadní příběh a jistě i zásadní film. Je zajímavé objevovat tradice jiné kultury. A halvně film byl natočen tak, že vás dostane úplně do tranzu.(28.10.2008)
-
Revanx
Jeden z 1001 filmů, které musíte vidět, než umřete.(25.1.2009)
-
Bubble74
Láska až za hrob v etnickém rouše a nejkomplexnějším rozměru. Skvostné provedení.(28.3.2012)
-
Foma
Paradžanov, alespoň pro mě, překračuje hranice filmu, nebo je posouvá, nebo filmu přináší něco novýho, nebo...... Je to malíř, básník, skvěle používá hudbu, jak řekl Godard: "Je to mistr v chrámu filmu". Stíny zapomenutých předků jsou velmi hlubokým vystižením povahy života určitýho národa (Huculů na Ukrajině), promísení pohanství a křesťanství, nenávisti a lásky, tmy a světla.(2.1.2009)
-
Hejtmy
Paradžanov podruhé a naposledy. Tento film je sice stokrát lepší než Sayat Nova, ale stokrát nula pořád nula. 10%(18.11.2010)
-
GrooveJump
Podezírám Frantu Vláčilovýho, že majinko čóroval, ale tohle je očividný majstrštik...(18.5.2010)
-
d-fens
ocenenia : Mar del Plata Film Festival 1965 - Najlepšia produkcia, Cena film.kritikov za far.kameru, za scénografiu a za špeciálne efekty(19.1.2006)
-
Sipora
Na první pohled podivný experiment s barvami, kamerou, způsobem podání tématu. Skoro by se chtělo říct umění pro umění, ale ne pro diváka. Ale když film skončí a uplyne den, dva, měsíc, rok, pak teprve začnou ty divoké obrazy působit v mysli a člověk zjistí, že byl přítomen něčemu mimořádnému.(17.9.2009)
-
troxor
Krásné! Asi nejlepší a mně osobně nejbližší Parajanovova freska. Divoké prostředí Karpat, divoký národ Huculů. Uprostřed vší bídy vyrůstá zapovězená láska. Film - nekončící sled obrazů a výjevů ze života tohoto neznámého ukrajinského etnika. Prostý příběh, natočený ke stému výročí narození spisovatele Kocjubinského, vyzdvihává do nadoblačných výšin až úžasné zpracování. Nuzný život ovčáků, plný každodenní práce, zvyků, kouzel, čar a pověr je zde podán s okouzlující poezií. Tempo filmu a práci s hudbou bych připodobnil ke Kusturicovi, Parajanov však přidává východoslovanskou zádumčivost a smutek. Film může posloužit také jako živé ilustrace k Olbrachtovu Nikolu Šuhajovi loupežníku a k dějinám předindustriálního období vůbec. Pokud budete mít někde možnost stíny zhlédnout, rozhodně to udělejte, Srdečně Vám to doporučuji.(8.12.2006)
-
jaklee
Sila a krása!!! Nezabudnutelný filmový zážitok!(26.1.2010)
-
hammerhead
Nesmírně atmosféricky zpracovaný příběh, který Paradžanov natáčel s celým štábem v původním prostředí i když v něm zpočátku nalezl výdobytky moderní civilizace. Autentičnost a sílu karpatského folklóru, prolínajícího se celým snímkem, však vstřebávám těžko, je až šokující pozorovat, s jakou přirozeností a nesentimentalitou je nahlíženo na tragický lidský osud tam, kde vládne příroda a Bůh. Velmi pěkný film se silnými obrazy - srna u hrobu s březovým křížem. Zaujal mě hodně výrazně ještě jeden motiv: Všudypřítomná a silná náboženská tradice, která v kontrastu s pohanským životem karpatských Huculů působí až nepatřičně. Určité vodítko jsem objevil až na stránkách nostalgia.cz, kde Sergej Paradžanov o svém filmu píše: "Historie nezabila jejich sžití s přírodou, jejich svébytnost. Uniatská církev se svou barokní dekorativností, vnucená Huculům, je cizí jejich duchu".(6.2.2010)
-
dvd-L
Poučení: Jak se seznámit s celoživotní láskou? Vražte jí hned na začátku pořádnou facku! Komentář: Překvapila mě kamera alá handycam ale opravdu se mi líbila hlavně první třetina filmu. Od Juliiny smrti už jsem jen trpěl s hrdinou a jeho smrt byla i mým vysvobozením.(28.4.2009)
-
Helmut02
Fantastický filmový zážitek. Co na tom, že ústřední příběh je jednoduchý a již tisíckrát ohraný. V téhle formě to vůbec nevadí. Tím klíčovým je život ukrajinského subetnika Huculů (kteří však většinově nežijí na zakarpatské Ukrajině/podkarpatské rusi, jak tu někteří uvádějí, ale ještě o kousek východněji v dnešní Ivano-Frankivské oblasti, ostatně ani Verchovyna, která je zmíněna v titulcích není na zakarpatí. Jejich kulturním centrem je městečko Kolomyja s velmi zajímavým muzeem huculské kultury), jenž je prodchnutý zbožností a mysticismem. Pro člověka znalého ukrajinských poměrů a kultury je to ještě daleko větší zážitek. Přesně tohle je totiž ta Ukrajina, kterou zbožňuji. Snad nejzajímavější však je, že tento skvost "українського поетичного кіно" (ukrajins'ke poetyčne kino) natočil arménský režisér :)(7.5.2012)
-
pepino
Vyjímečný, opravdu vyjímečný filmový zážitek. Docela obyčejný příběh je, jak napsal betelgeuse "zabalen" do opravdu nádherné vizuální podoby. Sledoval jsem jeden záběr zadruhým a nechtělo se mi ani mrkat abych nepřišel ani o setinu sekundy z teto nádhery. Z plátna na mě sršelo spousty symbolů a motivů které byly poskládány do výtečné kompozice kde každý obraz něco znamená a znázorňuje. Rád bych si tento film zopakoval. Je to totiž jeden z těch skvostů které nestačí vidět jednou.(30.7.2006)
-
Bumerang
Geniální režie a filmový zážitek, na který nikdy nezapomenete! Jen vedení kamery omráčí snad každého filmového fandu. Hlavně se ale jedná o zcela odlišný přístup pohledu na film než jaký známe ze západních filmů. Je to jedna velká metafora, balada snů, filmová báseň par exelance, zabalená do jedinečného koloritu ukrajinských Huculů. Jestli budete mít možnost tohle vidět, vřele doporučuji! Je to úplně něco jiného, ale nemá to chybu!(14.2.2006)
