Mr. Sardonicus

Vysmáté jablko nepadá daleko od stromu. Tento lehce strašidelný lékařský příběh může divákovi způsobit zaseknutí sanice v pozici spokojený úsměv, jako se to stalo mně. Při závěrečném dotazu režiséra, jestli ukázat palec nahoru nebo dolů a tedy barona potrestat, jsem měla naprosto jasno. Kdo film viděl, lehce uhodne co jsem si vybrala. (31.10.2023)

Poznáte ten pocit, keď dostanete niečo čo Vám lahodí, v prostredí tešiacom zmysly, s príjemnou osobou a myšlienkami, zrazu prichádzajúcimi odnikiaľ a zovšadiaľ? Ten vzácny moment plný krásy, o ktorej (nielen) súfisti vypovedajú, že je zmyslom života. Nuž takýto pocit som mal v priebehu celého deja. Preniesol na mňa jemne kŕčovitý, no nie otravný úsmev na tvári pár minút i po ukončení filmu. Tvári sa ako horor, kopírujúci drakulovský motív pozvania na odľahlý pustý zámok. Hradného pána sa pospolitý český ľud bojí. Tvári sa ako príbeh o arabských al-ghūloch (démonoch), vykrádajúcich hroby a pojedajúcich mŕtvoly. No napokon vyznenie je celkom odlišné, hoci pietne zachovávajúce romanticko-tajuplnú líniu. Navyše: prilbica modrá, ľuľkovec zlomocný, indiánsky jed. A injekcia s dutou ihlou ako nový vynález! Režisér vstúpi dvakrát do deja, aby si prihrial polievočku a rozohral svoje zábavné hry s divákom. Kto má v sebe aspoň trochu nadšeného ducha a zmysel pre dobrodružstvo, hor sa do východoeurópskej Gorslavy, kúpiť si lós a následne vybrať výhru v podobe Pána Sardonicusa. (19.11.2020)

„Kdo se směje naposled, idiot je na pohled.“ O zlomyslném osudu, šklebícím se nám do tváře. Příběh poučný, hřbitovním kvítím provoněný a vychechtaný, jak pacient s depresemi po placebo pilulce nebo nebožtík v rakvi, kterému den po pohřbu vylosovali jeho čísla Sportky. SARDONICKÉ OKÉNKO: [][] Omnibusovy alternativní scény: ☻ Mučírna. Krull má příkaz krásnou Maude zohavit. „Taková škoda,“ zamumlá a vrazí kudlu... baronovi do zad! A voilà, svázanou krásku má sám pro sebe. ☻ Laboratoř. Doktor Cargrave neuspěl, Sardonicus pořád vypadá jako evoluční biolog Flegr. Baron tedy splnil hrozbu a zohavil Maude. Cargrave mu přesto nasadí parohy! „Za mlada jsi bývala krásná, miláčku, pořád tě takovou vidím.“ ☻ Sál. Sardonicus nemůže jíst ani pít a trpí. Běží tedy bafnout na mrtvého otce, aby svůj škleb získal zpátky. Následuje happyend, od ucha k uchu se šklebící baron radostně hoduje, vybírá si vesnická děvčata na noc a rozverně podráží potrestanému Krullovi slepeckou hůl. [][] Shrnuto, láska sice prochází žaludkem, ale krásy se nenajíš. My ghůlové razíme heslo: „Lepší šťavnatá a chutná ošklivka, než nepoživatelná kráska,“ navíc chladná jak čumák pokusného psa. Čtyři velké pijavice, bezbranné dívce přiložené... (31.10.2023)

Klasický bubufilm, který je místy úsměvný (už titulky jakoby vypadly z horrorové grotesky) a místy lehounce strašidelný. Černobílá mu sluší stejně jako vhodně zvolená hudba (Von Dexter). Ano, je to béčko bez jakékoliv vyšší ambice a postrádající umělecké hodnoty. Je to pohádková ptákovina na deštivý večer, kdy okna nemilosrdně bičuje déšť a blesky doprovázené hromy pravidelně rozčesávají oblohu. Vítám nadbytek mlhy, co se přelije z pochmurného Londýna až do střední Evropy, kde si nelze nevšimnout českých nápisů na odjezdové tabuli vlaků či na dveřích čekárny. Černý kočár veze sira Roberta kašírovanou krajinou, kde se z holých kopců zdvihají pahýly mrtvých stromů, až k pochmurnému hradu... Mlha hustá tak, že by se dala krájet, se bělavými jazyky vplazí i do otevřených dveří. Křik! Ženský křik, a ne poslední (v tomhle filmu vůbec ženy pěkně ječí, tedy nejen ženy)! Zamčená tajemná komnata, temné chodby s mučírnou pod hradem a pán, co skrývá tvář za maskou. Půvabná Audrey Daltonová je sice baronkou, leč její život na zámku připomíná spíše peklo...pan baron je tak trochu podivín. Běžný divák dá nejspíše 2*, ale já nemohu, páč hřbitov v mlze, vykopávání mrtvol, měsíc, skrývající se za temnými mraky a mučírna s norimberskou železnou pannou....ach, tyhle levné bubákoviny se už dnes prostě netočí. (12.01.2014)

Pětihvězdičkové hodnocení filmu Williama Castlea? To je neobvyklé. Extatický komentář od poměrně důvěryhodného uživatele a řeči o "staré filmařské škole"? Pořád ještě mluvíme o Williamu Castleovi? 8-) Na jeho filmy jsem narážel zprvu náhodně, ale zvolna už se z toho stává cosi jako sběratelský zájem, protože tak skvělé nápady a dobré úmysly, postupně bořené scenáristickou a režijní neobratností, se jen tak nevidí. Je mi líto, ale Mr. Sardonicus nepatří k těm nemnoha výjimkám. Jako vždy, Castle zprvu zkouší diváky zmást velkolepými sliby. Tento Barnum filmového průmyslu už nechal nad hledištěm poletovat kostlivce, pouštěl divákům do sedadel malé elektrické výboje a sliboval přestávku hrůzy, během které se příliš vyděšení jedinci mohou odebrat do foyer před koncem a žádat vrácení vstupného. Jeho další opičárna se jmenuje "Punishment poll!" - divákům byly rozdány hlasovací cedulky s obrázkem zdviženého nebo sklopeného palce a příslibem, že před koncem rozhodnou o osudu titulního hrdiny. Diváci znovu naletěli a přestože to samozřejmě není žádný interaktivní film a existuje pouze jediný konec, Castleovi to zase prošlo. :-) Ale ani když nechám stranou režisérovy proslulé "gimmicky" i jeho sebeobdivná vystoupení přímo v obraze, film nebude o nic lepší. Stejně jako tyto reklamní triky předem slibuje něco, co pak nemůže a nedokáže splnit. Slibný začátek příběhu, poslepovaný z motivů Draculy, Frankensteina, Fantoma Opery a Vykradače hrobů, s každou další scénou dostává na frak trapně polopatickými dialogy, v nichž si postavy bezelstně odvyprávějí vše, co Castle potřebuje publiku sdělit a nedokáže zdramatizovat. Brzy je jasné, že film nebude o "ghulech", jak se zprvu naznačuje. Strašlivé tajemství, které Sardonicus skrývá pod škraboškou, je odhaleno v trapně doslovném flashbacku a definitivně pohřbeno jednou hodně špatnou maskou. Některé další boty jsou velmi trefně pojmenovány (a ani zdaleka nevyčerpány) v Šakalíkově komentáři. Z viděných Castleových filmů zatím nejslabší kus, zábavný tentokrát výhradně nechtěným způsobem. Snad dopitak znovu promine. 40% (28.11.2010)