Synové a dcery Jakuba skláře

13/13 Rodinná sága z Albrechtické huti z let 1899-1957 patří k vrcholů seriálové tvorby Jaroslava Dietla. Seriál to neměl nikterak snadné, do revoluce zdomácnět nestihl, po revoluci dlouho nebyl k dispozici a teprve v poslední době se prolomily ledy a je možné si reprízu dopřát prakticky kdykoli. Epizody odehrávající se do začátku 2. světové války jsou bez mála geniální, není prostor na jakýkoli balast, postavy jsou životné, jednotlivé osudy umě propletené, obraz doby je uvěřitelný (ve 20. letech je dokonce zmíněna opereta a Mařenka Zieglerová), herecké koncerty jsou samozřejmostí. Druhá polovina seriálu trochu ztrácí dech, sledujeme vlastně jen jeden jediný příběh rodiny Cirklů proti arci zločinci Boškovi a veškeré politické proměny doby. Přesto celek patří mezi to nejlepší, co tady v 80. letech v televizi vzniklo. Mezi nezapomenutelné patří Krampolova linka o útrapách soukromého podnikání nebo Rösnerova interpretace českého Němce. (13.05.2023)

S potěšením jsem se po čase znovu podívala na jeden z posledních seriálů Jaroslava Dietla, který charakterizuje rozsáhlý mnohogenerační příběh, výborní herci a skvělé herecké výkony. Z kladných postav se mi líbil Jiří Krampol a jeho černý humor v roli hostinského Pepy. Ještě více mne zaujal Petr Čepek, který v roli drsného hospodáře předvedl velmi působivý výkon. Nejskvěleji si vedl v záporné roli mstivého udavače Petr Haničinec, který ji zahrál s gustem a natolik přesvědčivě, že jsem se mnohdy neubránila přání, aby už s ním konečně někdo zatočil. Nebudu poukazovat na propagandu, protože jsem tam žádnou nenašla. Seriál se v době reálsocialismu odehrával i točil, nemohl tedy onen fakt pominout. Pokud jej budu srovnávat se současnou ubohou televizní seriálovou tvorbou, která možná žádnou propagandu neobsahuje, ale je natolik sterilní, že se za ni budeme časem stydět, tak tento osud tomuto seriálu dozajista nehrozí. (02.08.2013)

Poslední velké dílo Jaroslava Dietla je oslavou rodiny, dělného života, práce. Způsobem, který dalekosáhle přesáhl dobovou míru otevřenosti a obnaženosti, proniká hluboko do novodobých dějin naší země způsobem, který je vůbec nejtěžší. Mikrosondou, na jejímž pozadí-okraji se jaksi en passante zrcadlí i tzv. velké dějiny. Jeden z našich nejkreativnějších tradičních průmyslů, sklářství, symbolizuje životní oblouk dělnické osobnosti Jakuba Cirkla. Křemenitého člověka s démantovým jádrem, nosný prvek, kolem kterého se formuje celá rodina, v závěru seriálu již s vyrůstající čtvrtou generací. Galerie silných lidských typů i jejich opaků je nadána plnohodnotným osobnostním vybavením. Hluše nevyznívají ani záporné postavy ve skvělých ztvárněních Petra Haničince a Borise Rösnera. Jedinečný Krahulík senior je nesporně jednou z životních úloh Radovana Lukavského. Jakub Cirkl zařazuje Luďka Munzara mezi naše herecké velikány předcházející generace Hrušínských, Brodských, Vosků. Nezapomenutelné jsou ve svých úlohách i Hana Maciuchová a krásná a lidsky přesvědčivá Marta Vančurová. Výraznou a ve své herecké dráze až překvapivě "gendrovou" roli dostala Dana Kolářová. O Krampolovi již byla řeč. Cirklova rodina je celkem individualit, pro něž je rodinná pospolitost a poctivost křížená se statečností všedního dne vším. Velkolepě založený scénář v necelých 14 hracích hodinách přesvědčivě zvládá takřka šedesát let našich novodobých dějin (1899-1957). Obstává i ve zvláště zranitelných scénách: vášnivé Cirklově lásce s vdovou Krahulíkovou, nesnadných životních osudech Cirklových dcer, strhujícím popisu skutečné tváře komunistického režimu. Hrdinové SYNŮ A DCER neprovozují sex, ale skutečně se - milující - oddávají milování. Jejich jedinou ctižádostí je poctivě pracovat bez ohledu na místo a funkci, které právě zastávají. Stávají se tím zrcadlem nejen doby, ve které se seriál odehrává, ale i dneška, který v mnoha případech jásot a kvalitu niternost, jakoby ani neznal. Je tématem nejen pro magisterskou, ale ještě více pro dizertační práci. Ne pro jednu, ale pro celou plejádu námětů, které Dietl rozhazuje jako osévač obilná semena při jarním či podzimním setí. V povšechných glosách tohoto v tomto případě nadmíru stručného komentáře šlo naznačit jen nemnohé. Každý díl totiž doslova hýřil nápady, jimž nebyl často cizí ani humor. Zdánlivě tendenční seriál nesporně patří k nadčasové klasice české národní dramatické tvorby. (07.10.2011)

Rodinná sága v souběhu českých dějin a sólokapr pro Luďka Munzara. Seriál je zcela poplatný době, takže oslava komunistické strany se musí brát již tak nějak z rezervou. Jinak se jedná o typickou Dietlovku se vším všudy. Veškeré životní trable, a to ať v rodině, tak i v zaměstnání, jsou napsány tak věrně, že by tomu jeden až uvěřil. Viditelná televíznost mi dnes už krapet přijde rušivě. Dramatizace se, jak jinak, Dietlovi opět povedla a věhlas nad tímto počinem, neutichá ani dnes. Alespoň u starší generace. Nostalgický seriál, který se dá s přimhouřeným okem sledovat i dnes. (28.05.2014)

Nádherný seriál s velmi silným scénářem a špičkovými herci. Výborně a lidsky zpracovaný pohled na období a život v první a druhé světové válce a také na komunistická 50. léta. Doporučil bych jej vřele všem, kdo se zajímají o historii, stejně jako studentům na středních školách. Bez váhání dávám plný počet bodíků. P. S. Všichni "chytrolíni" by si měli uvědomit, že v současné době, kdy seriál hodnotíme, už nejsou podobná díla agitkami, ale naopak jsou pro každého mladého člověka velmi poučnými záležitostmi o tom, jak nesprávné bylo vládnutí soudružské. (07.09.2011)