Gottwald

Už jen za tu scénu, v níž si jde Vančura (Moravec) sednout k Nezvalovi (pámbuví, kdo to hrál) a řekne: "Podepsal jsem prohlášení proti straně. Myslím, že jsem udělal velkou chybu" - a to řekne prosím dvacet sekund poté, co podepsal!!!! Ach, Matějko, ty... scénáristo! Poslední hřebík do rakve dávné umělecké mohoucnosti Evžena Sokolovského seniora. A navíc jedna z nejhorších prasáren čs. televizní dílny osmdesátých let. (12.10.2007)

Člověk, intenzivně se zajímající se o ten čas, kdy carské Rusko padlo vší svou těžkopádnou tonáží na zadek a Evropa začala pomalu vstřebávat nastoupivší trend východního komunismu (nemluvím zde o Cabetovu komunistickém prenatálu), musí objektivně konstatovat, že tehdy tomu tak bylo. Prostý fakt, neoddiskutovatelný. Filmařsky to není špatná práce, reálie víceméně sedí, nemalé procento postav s jejich charaktery a rolemi v té době také, snad i některé dialogy se dají chápat jako věrohodné. Problém nevidím ani tak v tom, že ústřední postavu hraje syn Té matky, již režim vysál, vyždímal, zkroutil a pohodil. Taktně se dá přejít i obsazení tehdy půvabné Obermaierové do role Marty (snad ji tak sám Gottwald chtěl vidět). Tím neodpustitelným je rok, ve kterém bylo posvěceno natáčení a scénáristicky ad absurdum vygradovaný nový charakter hlavní postavy. Proto se nedá, viz výše, dívat na tuto opulentní oslavu s ohleduplným mhouřením očí, proto nemohu přihlédnout k některým opravdu dobrým, hereckým výkonům, či poctivě odpracované kameře (leč masově převládající diskursní scény mohly být stejně dobře nasnímány z pevně ukotveného stativu). Proto, právě proto, že seriál tou nejdrastičtější formou přepisuje dějinnou podstatu jednoho mizivého prevíta, který shodou okolností, nikoliv vlastními schopnostmi, ke štěstí a vysokému postu přišel, a tím nesmyslně, bohužel ale čekaně degraduje jakoukoliv výpovědní hodnotu, kterou MOHL a MĚL mít. Říkalo se cosi o nastavení zrcadla, pamatuji-li se dobře. Tohle nastavení stojí na zatraceně vratkém soklu, nastavujíc svou odrazovou část kdoví čemu a komu. Snad egům prorežimního packala Sokolovského a národního zapisovatele Matějky (06.07.2011)

Viděl jsem z tohoto seriálu pouze jeden díl a stačilo mi to. Přesto ho ale nebudu hodnotit jako odpad, unisono jako moji předchůdci. Upřímně řečeno, nebudu ho hodnotit vůbec. Ono to dost dobře ani nejde. Režii a hereckým výkonům nelze totiž nic vyčítat, ale k posouzení historických souvislostí nemá nikdo z hodnotitelů dostatek informací. Gottwald byl nesporně velmi rozporuplnou osobností našich dějin, nicméně byl jejich spolutvůrcem. Dnes už je téměř nesporné, že jeho role byla převážně negativní, nicméně doposud se nenašel jediný solidní historik, který by komplexně a hlavně objektivně posoudil jeho roli v relativně krátkých dějinách Československa. Je velmi jednoduché ohodnotit tento seriál jako odpad, ale kdo z hodnotitelů to byť jen trochu kvalifikovaně odůvodnil? (04.03.2012)

"Pane prezidente, já jsem jenom prostý dělník, ale tolik vím, že jestliže je něco přáním většiny lidu, tak se tomu musíte podřídit i vy jako prezident!" Jedna z mnoha absurdních vět, která v této pětidílné hře na pravdu a lež zazní, jakoby plně vystihovala obsah celého díla. Můžeme se tu přít o to, zda bylo vůbec rozumné přistoupit k výrobě tohoto seriálu v době hroutícího se komunistického režimu, můžeme se tu přít o to, co si od celého projektu slibovaly vládní špičky a můžeme se tu přít o to, proč v současnosti platí přísné embargo na opětovné veřejné znovuuvedení na televizní obrazovky. To všechno jsou jistě klíčové otázky, které mají i vliv na divákovo vnímání, ale na Gottwalda lze pohlížet i jinak. Někdo jej přijímá coby nechtěnou parodii, jiný v něm nachází zajímavou historickou konfrontaci a tak dále. Domnívám se, že kategorické odmítnutí, jak vyplývá ze zdejších unisono odsudků dalších spolukomentátorů, je ke škodě celé věci. Především existují mnohem hůře natočená díla, Gottwald navíc nepostrádá dramaturgickou koncepci a poměrně nosné dialogy (sic!). Samozřejmě rozestavění figur na pomyslné politické šachovnici zcela odpovídá oficiálnímu výkladu dějin čili ti správní a mírumilovní jsou tu Gottwald se svými věrnými, ale na druhé straně mám pocit, že postava prezidenta Beneše je načrtnuta v celkem realistických obrysech a jeho prostor v seriálu dosahuje maximálních možností. Chybou Gottwalda je samotná prezentace jednotlivých kapitol nebo epizod, kdy se klíčové události našich dějin od konce dvacátých do konce čtyřicátých let zúžují na ty nejvíce exponované, a tedy problematické. Směšná je sama o sobě frakce ve 29. roce s dnes již legendární scénou, v níž spisovatel Vladislav Vančura lituje svého rozhodnutí pouhých pár sekund po podpisu rezoluce proti straně, mnichovské události, únorový převrat a podobně dehonestující je jednotlivé zobrazení předních demokratických hodnostářů jako stádo reakcionářských a buržoazních dravců (Zenkl, Ripka, Drtina, Hampl, Feierabend, Majer, Soukup, msgre. Šrámek, Jan Masaryk). Demagogická překroucenost a prachsprostá glorifikace titulního hrdiny zabraňují chápat Gottwalda jako něco víc než vykalkulovaný tah nomenklaturních televizních tvůrců, ale minimálně herecké výkony dávají alespoň tušit obrysy kvalitního uměleckého řemesla, kterého se v současnosti příliš nedostává. Neprávem pošpiněný Jiří Štěpnička vložil do své ultimatem přisouzené role možná víc, než sám chtěl, nicméně díky němu je Gottwald alespoň jednající člověk a nikoli bronzová mohyla; vynikající je uchopení dalších významných postav celou plejádou na obrazovce dnes takřka nevídaných jmen (Ladislav Lakomý jako Beneš, Brousek, Langmiler, Prachař, Moučka, Švorcová, Buchvaldek, Karlík, Růžek a další). Možnost sebereflexe a širšího zhodnocení, to je to hlavní, co dnes chybí divákovi a potažmo i celému seriálu. Gottwald v trezoru je bohužel výsledkem polistopadové demokracie, která je stejně chatrná jako ta prvorepubliková. (04.02.2012)

90% stopáže z celkových více než 8 hodin se skládá z toho, že pánové v oblecích sedí u stolů a povídají si, přičemž následující slova se v hovorech vyskytují častěji než je běžný průměr: "komunista", "reakcionář", "národní", "fronta" a "Kléma". Měl jsem to puštěné jako rozhlasovou kulisu k práci, skutečně není nutné sledovat i obraz. Ke slyšení na YouTube. P.S.: Gottwald v podání Štěpničky je zde vykreslován jako švarný štramák (dnes by se řeklo sexsymbol). Jedna hvězdička je za občasný nechtěný humor. (01.03.2024)