Třináctidílný televizní seriál zobrazuje osudy tří mladých inženýrů, kteří hledají své uplatnění v různých odvětvích strojírenského průmyslu. Příběh se odehrává v prostředí tkalcovských stavů, ve sférách vyspělé moderní techniky i v zákulisí zahraničního obchodu a ukazuje i palčivé problémy naší ekonomiky v tehdejších dobách. (woody)
Neodolám... Je veřejným tajemstvím, že Jaroslav Dietl měl své slabší chvilky, ale komunistická sračka, samozřejmě, normalizační agitka, jistě, ale...ale! ALE!!! Ten seriál je tak UKRUTNÁ NUDA, že jsem to snad ještě v životě neviděl :-) To, co vždycky tvořilo v Dietlovi gró, to jest postavy a dialogy, je nyní vyblité jak zákon káže. Na nervy mi jde Petr Kostka se svým přehráváním a hlavně nejnejasnější je postava, kterou hraje Jaroslav Satoranský, o kterém nevíte, zda je to blázen, nebo blb, o kterého když se otře ženská (která je navíc pod vlivem alkoholu a rozešla se s přítelem), není ničeho shopen, anebo jen bulínek, který věří našemu socialistickému zřízení tak, že je schopen jak zajíček v své jamce čekat dvacet let v továrně na to, že mu konečně dají šanci. Nechápu to a upřímně - ani mě to nezajímá.
Dnes se tomu dá od srdce zasmát, ale když si člověk vezme, že je to míněné vážně... I když přihmouříme oči nad tím, že je to ta největší možná agitka, tak stejně je to naprosto o ničem, herci jsou všichni do jednoho strašní, nic se neděje a.. a já nevím co ještě. Prostě utrpení jakému není rovno.
No jo, zase jeden seriál co je odpad....
Když opominu politický (v té době nutný) vliv, tak to aspoň mělo hlavu a patu.... Je zajímavé, jak skoro všichni teď tyhle seriály odsuzují a přitom ruku na srdce.. jako kluk si pamatuji, že tenkrát nezpívala, ale fandila celá rodina nějaké postavě ze seriálu ať už to byl Honza Hamr alias Lucky man nebo Jakub Cirkl a jeho synové a dcery....
Fakt je, že nic jiného tenkrát nedávali.... Taže tkalcovským inženýrům o tom, jak udělali revoluci v tkalcovské branži se svým PERPETISem a zlí a zákeřní kapitalističní vykořisťovatelé ho okopírovali a prodávali tuším jako Perpetex (byli to imperialisté z Japonska) dám za dvě. Ty hvězdičky jsou pro herce, že ty seriály nebyly na 100% jako Škola pokrokových zkušeností střihlá s Hudbou z respiria
Doprdele... pardón :-o - - - Tak je to zase tady (8.1.2006). Prdmovaní inžinýři, šíbus cosihnus depresívá... No, upřimě řečeno, vyložený odpad to opravdu není - ale hnus, hnus to byl už v době svého vzniku. Prčou ovšem zůstává, že leckteré jiné srovnatelné debility z dob tehdejších i dnešních se zde na čsfd setkávají s frenetickým nadšením. Jó, tyhle hovadiny vychovávaly ty dnešní adoranty různých těch Koljinků, Pelechů, Gůtntágů, Gajzlerek, Dejdirů a jiného Šitstva. Tak užívejte v ixté repríze a pak si jděte vyhonit nějakej novej českej heskej serreál... - - - P.S. Tragedií však opravdu je to, že ti dnešní naši chudožnici tehdejším i přes tu hrůzu dobovou nesahají ani po paty. - - - P.P.S. Jen tak mimochodem, tzv. "zahraniční obchod" byl semeništěm jedněch z nejhorších bezskrupulozních estébáckých sviní a udavačů v dobách realsoc. Důsledky toho nese tato zem doposud a už asi v tomhle pseudokapitalismu ponese až do posrání světa. Smutné pak je spojení dnešních "kulturních elit" s těmito dnešními "špičkami politického a hospodářského dění"... Vrabci k vránám... A tak nějak lidsky cítím potřebu udělat potřebu... Nasrat, jó nasrat...
I když byl ideologický záměr díla, jak už jsme u Sokolovského zvyklí, zřejmý, nutno zdůraznit, že teprve v tomto seriálu se dostal do širokého diváckého povědomí jako herec Jiří Císler (hrál ing. Voženílka,) a začal pak dostávat významnější herecké role, ale tato byla jeho nejvýraznější. Pro seriál byl v ateliérech postaveno 98 různých prostředí.
Vylhané a s vyjímkou postavy projektantka Voženílka, v níž Jiří Císler skvěle vystihl charakteristické rysy čecháčkovství (a dostal se se tak do diváckého povědomí) také nezáživné - upovídané a z hlediska hereckých výkonů neslané, nemastné. Labutí píseň popularity Jaroslava Satoranského - poté už se dostával do televize či filmu ryze sporadicky. Pozdní budovatelská agitka reálného socialismu, která dnes už nemá co nabídnout. Celkový dojem 10 %.
Tenhle seriálek je humus, kterým si Dietl odčinil u soudruhů škraloup. Navíc se mi fakt hnusí, jak v tý době zobrazovali ženský. Ale je to humus tak špatný, že je zábava na něj koukat, což se až tak často nestává.
Pročtení většiny komentářů dokazuje, jak mladý věk vzdaluje pochopení věcí kdysi důvěrně známých. A jak absentuje jasná interpretace oněch čtyřiceti let, o jejichž černi sice nemůže být pochyb, ovšem za jednoho předpokladu: že i čerň má své odstíny a svůj vývoj a že je nutno se v nich vyznat a odlišovat je. Agitační ráz seriálu připomíná máchovské zborcené harfy tón: míra zobrazených nedostatků i životnost některých postav (včetně Satoranského Kořínka) ho však posouvají - oproti PLECHOVÉ KAVALÉRII nebo MUŽI NA RADNICI - zřetelně výš. Váznutí inovací, strnulost řízení, zoufalství idealistických schopných jedinců i šíbrovství, posvěcené vysokoškolským vzděláním, přináší - byť v notně deformované podobě - pochopení skutečných problémů doby. V rané normalizaci, do níž je seriál situován, dohasínaly poslední plamínky nefalšovaného budovatelského nadšení. Období mezi oběma ropnými šoky sedmdesátých let - v seriálu opět jen naznačené - bylo hlavní příčinou rychlé ztráty posledních zbytků fiktivní konkurenceschopnosti naší ekonomiky. Více než s látkou a nadprodukcí sváděl ovšem Dietl boje s bilakovskou cenzurou. Boje vedené s velmi proměnlivým zdarem. Až na výjimky v nich uhájil svou pověst zdatného rutinéra a spolehlivého řemeslníka, který má prokazatelně na víc. A dnes - v tom rozporném směsivu nejrůznějších parodií na kvalitu a nápad se zřetelně klesající úrovní v zahraničí vypůjčovaných prav a hodnot - se i tento dietlovský rys jeví podstatně přijatelněji než v dobách svého vzniku. To, co jsem napsal, není obhajoba, ale věcné konstatace jiného - politováníhodného - stavu. Toho "duálně současného". Toho, který dlouhodobě kazí vkus a hodnoty viditelně více, než - s ne příliš čestnými výjimkami - dokázala někdejší údernická agitka.
Jééé, hura hura...opět dávají seriálovou krutou komedii (možná proto na csfd označenou jako "drama" - taky dobrý vtip), kde čtyřicátníci s umělou chutí a nadšením hrají promované mládežníky, kteří s jejich skutečně senilním projevem opravdu dokáží nechtěně pobavit. No, snad si tu tragikomedii aspoň užili při natáčení. Pravda, Satoranský, coby podpantoflák Kuba od Trautenberka, má s dětinským projevem větší zkušenosti než jeho soudruzi ve zbrani, takže si mě svým křečovitém nadšení opět okamžitě získal.
Účinkování mnoha významných hereckých osobností v tomto socialistickém paskvilu muselo být pro ně samé malou bolestí, leč vyskytli se a hodnotím nejlepší známkou pro takovýto "seriál" tehdejší doby.!
