Inženýrská odysea

Jééé, hura hura...opět dávají seriálovou krutou komedii (možná proto na csfd označenou jako "drama" - taky dobrý vtip), kde čtyřicátníci s umělou chutí a nadšením hrají promované mládežníky, kteří s jejich skutečně senilním projevem opravdu dokáží nechtěně pobavit. No, snad si tu tragikomedii aspoň užili při natáčení. Pravda, Satoranský, coby podpantoflák Kuba od Trautenberka, má s dětinským projevem větší zkušenosti než jeho soudruzi ve zbrani, takže si mě svým křečovitém nadšení opět okamžitě získal. (08.01.2006)

Po nezvykle syrových Zákonech pohybu se bohužel Sokolovský vrátil ke spolupráci s Dietlem v charakteristickém duchu normalizační tradice kvality, takže se v seriálu setkáváme s typickými neduhy literátských dialogů a neohrabaných zápletek. Určitá výpověď o komplikovaném fungování dobového průmyslu a obchodu tu ale přece jen pořád zůstává, byť je dosti idealizovaná a uměle tlačená do šťastných konců. Nesporným Dietlovým úspěchem bylo nakombinování ústřední trojice inženýrů, kteří by jinak klidně mohli být tahouny zdařilého sitcomu. Kostkův bodrý (a patrně histrionský) workoholik Vašek je díky Kostkově půvabnému přehrávání velmi uvěřitelnou postavou, stejně jako Dočolomanského slovenský seladon Jano z podniku zahraničního obchodu (že by Andrejův vzor z mládí?!) vzhledem k jeho přirozenému charismatu. Nejpozoruhodnější je ovšem Satoranského Zbyněk, nerd přes tkalcovské stavy, který patrně utrpěl citovou deprivaci během svého pobytu v dětském domově, což fatálně poznamenalo jeho přístup k životu a zejména k ženám. Se Satoranského typickým plachým projevem toto obzvláště vyniká v interakci s jeho dokonale nesnesitelnou láskou, učitelkou Veronikou (neuvěřitelně neúnosná plzeňská heroina Monika Švábová). Milostné linky jsou obecně typicky normalizačně upachtěné a bez vášně, za to pořádně naivní. Jestliže nejpopulárnější postavou seriálu byl Císlerův roztomile vlezlý konstruktér Voženílek, který podle mě mohl být chápan jako záporná postava snad jen z hlediska dobové ideologie, tak mému srdci byli mnohem blíže Adamírův protřelý šéf podniku zahraničního obchodu a Voskův drsný generální ředitel textilního strojírenství. Největším castingovým úletem naopak bylo obsazení nadutého Josefa Laufera do role prohnaného jihoamerického obchodníka. Celkové provedení seriálu je poněkud rutinní, občas na sebe ani pořádně nenavazují scény, největším ozvláštněním jsou tak občasné legendární prudké zoomy na ustarané tváře. Nejsilnější devizou seriálu je rozhodně epická hudba nedoceněného titána Otmara Máchy, kterou bych jednou moc rád slyšel v podání České filharmonie. (13.02.2024)

Když teď intenzivněji sleduji naše seriály 70. a 80. let, uvědomuji si, že nejsou zdaleka tak sterilní, jak jsem si vždycky představovala. Třeba právě Inženýrská odysea je text plný pnutí, nerovností a trhlin, nad kterými mě baví dumat, nebo se alespoň pozastavovat. Třeba jen pozorovat, jaké se tam nosí brýle nebo jak se oblékají jednotlivé sekretářky, je velice výživné. Když už jsem si říkala, že vrcholem celého seriálu je nepochybně Zbyňkův vztah s Veronikou a takřka horrorové scény v přeplácané vilce jejího tatíčka a mamičky, přišlo velké japonské finále, a to mě dorazilo úplně. V něčem je to opravdu dobré (Císler!), v něčem zábavné a v mnoha ohledech samozřejmě dementní. (14.02.2011)

Evžen Sokolovský sa "preslávil" natočením moc "úspešných" seriálov. Kde sa hrabe J.Sequens. Sokolovský to je skvost. Jedna perla za druhov. UV KSČ ho musel milovať. Aj toto dielo je nadčasové - porazíme ten hnusný západ. Oni len kradnú, tie naše fantastické vynálezy, ktoré aj tak nemal kto vyrobiť. Mali by to preradiť do kategórie komédia, tam by to sedelo. Herci si zahrali to čo mali a aj preto........15%. (19.10.2005)

Jsem fanda tohohle špatného seriálu. Miluju tu zápletku o geniálním stroji z hlavy uťápnutého slušňáka. Prostě mašina, kterou nám může závidět celý kapitalistický svět. A okolo zbožňovaného Perpetisu se točí osudy hrdinů (hlavně 3 čerstvě promovaných 40tníků), jejich kariéry a lásky. Dialogy trapné, herecké výkony divadelní (nesnesitelná Balzerová a Kostka), hudba nevhodně dramatická, režie typu "první dobrá".. Nade všemi ční hláškař Císler (a taky večně nasranej Haničinec bojující za starou dobrou hlubočanskou fabriku). Prostě Dietlova nejslabší chvíle, ale dnes naštěstí už jen obskurní zábava. Neúměrně dlouhou stopáž krásně shrnuli v České sodě: https://www.youtube.com/watch?v=SE6pVvZZS9s (29.07.2013)