Jak se mele babí hněv

Josef Dvořák hrál perfektní strašidlo. Měl hodně zvláštní a zároveň velmi jednoduchou masku a všechno a všechny okolo zasypával velkou dávkou pepře. Myslím, že se v té roli moc pěkně vyřádil. Patraska mi s tím špičatým čepečkem připomínala Holanďanku. Pořád jsem čekala, kdy bude nabízet lahodný čerstvý sýr. V davu dětí, které poslouchají Krampola se objevuje i dcera Ivy Janžurové, v jedné scéně drží v náruči psa. Tahle pohádka mě hodně baví. (28.09.2011)

"Úchvatně" studiová krátká televizní pohádka rámovaná kramářskou písní o... no přece o Peprníkovi! Osobně neznám nikoho, kdo by si pamatoval skutečný název téhle pohádky, protože excelentní výkon Josefa Dvořáka (a jeho "děsivé" masky) gumuje všechny a všechno kolem. Zábavná jednohubka i po těch letech, ale opravdu stojí jen a pouze na "titulní" postavě. 70% (09.04.2012)

Studiová pohádka s písničkami tak trochu o ničem. Na hradě Bedrníku je strašidlo strašící pepřem a tetička se svou neteří, kterou chce dobře provdat. Přicházejí nápadníci a strašidlo si s nimi ví rady. Jenže pak přijde jeden chudý nápadník, do toho láska neteře a nepřejícnost tety, kouzelný mlýn a ... konec. Pohádka s výtečným obsazením, které nemá co hrát. Slabota. (24.07.2013)

Československá televizní nesložitá pohádka, jež diváka přivádí na hrad Bedrník, kde žije paní Voršila (I. Janžurová), její půvabná neteř panna Amálka a strašidlo Peprník. V roli hradního strašidla Peprníka se ve své nejoblíbenější póze představil J. Dvořák, jenž údajně před tři sta lety svému pánovi příliš opepřil jídlo. Na hrad se sjíždějí nápadníci (např. mimořádně roztržitý P. Zedníček) krásné Amálky (D. Patrasová) a Peprník je vždy spolehlivě vyžene, dokud se neobjeví neznámý pocestný jménem Miloň, mezi nímž a Amálkou vznikne citové pouto. Oblíbený pohádkový princ P. Trávníček v roli Miloně nedostal mnoho prostoru, většinu času v této nedlouhé pohádce tráví hubičkováním černovlasé krasavice. Jakoby mimo scénu v pohádce též figuruje jarmareční zpěvák a vypravěč v jedné osobě, a tímto netypickým, ale zábavným projevem se prezentoval J. Krampol. V nepříliš zdařilém závěru se ke slovu dostává podivný kouzelný mlýn (odtud zřejmě název díla paní Koutné), jenž dokáže zdokonalovat lidský charakter a vizáž, ovšem pouze u něžného pohlaví, s muži si dle Peprníka neumí poradit. Závěr velmi odpočinkové pohádky se dle mého názoru nepovedl, jak by se očekávalo, působí zmateně a nepromyšleně, pohádka je také rychle ukončena, aniž by došlo k nějaké výraznější zápletce či snad boji o ruku vyvolené. V onom roce dokázala známá pohádková režisérka L. Koutná natočit o poznání zajímavější díla, a proto i přes výborné herecké obsazení převládá z Babího hněvu (rozuměj Voršilina hněvu) rozpačitý pocit, především kvůli odbytému závěru. (15.09.2016)

Jedno z mnoha báječných strašidel ztvárněných Pepou Dvořákem v pohádce, kde figuruje kouzelný mlýn, do kterého se musí vlézt správnými dveřmi, jinak máte zobák připomínající trychtýř, co se používal ve středověku jako ochrana před morem. Jako malá jsem věřila tomu, že ta kramářská píseň je opravdová a je to příběh nějakého z českých hradů, a taky ta kramářská píseň, to strašidlo a mlýn bylo to jediné, co jsem si pamatovala. Skončilo to před deseti minutami, a abych byla upřímná, vlastně si pořád pamatuju jenom to strašidlo, mlýn a kramářskou píseň a nejsem moc schopná říct, o co že tam vlastně šlo. (21.07.2013)