Dobrodruh

Zase jeden z řady filmů, kde se Belmondo předvádí, jakej je velkej frajer. Každýmu nakope prdel, kurvy jsou z něho natolik okouzlený, že mu dávaj zadarmo a při nebezpečí se tváří, že si jde koupit do krámu chleba. Naopak záporáci jsou takový nevýrazný vocasové, že se mi chvílema pletli mezi sebou. Člověk to musí brát s hodně velkym nadhledem a moc u toho nepřemejšlet. Pak se u toho dá i pobavit. Hodně záleží, jak moc máte rádi Belmonda. Buď mu toho supermanskýho komisaře sežerete a nebo ne. Pro mě je to průměrnej film. (31.10.2011)

Jak lze brát vážně kriminálku, jejíž hlavní hrdina disponuje bezmála supermanovskými schopnostmi? Ze všech potyček vyvázne bez škrábnutí, všechny padouchy dožene levou zadní, na ulici okouzlí svou muskulaturou každou děvu lehčích mravů a ani přeložení do policejního oddělení zabývajícího se výhradně pasáky, feťáky a různými perverzáky nezbrzdí jeho štvavý hon za zákeřným narkobaronem. Dobrodruh by se chtěl podobat Francouzské spojce (obzvlášť jejímu druhému – narkomanskému – dílu), ale když se po jejím vzoru snaží působit realisticky, je spíše trapně bezzubý. Kromě „zaručeně“ nechutných, tím pádem směšných scén typu „návštěva gay klubu plného úchyláků v latexu“ (stojí za porovnání s podobnou scénou ve Zvráceném Gaspara Noého), podráží filmu nohy zmatený scénář. Zmatený stejně jako Belmondova postava, která si nejdřív vyřídí několik – s hlavním dějem nesouvisejících – bokovek, aby potom náhle a bez přílišných okolků splnila hlavní cíl svého pachtění. Skutečně jsme na to museli čekat sto minut? Nepříliš nápaditá je bohužel rovněž hudba Ennia Morriconeho, opakujícího stále stejný, brzy iritující motiv. 50% (22.11.2006)

Krásný hudební motiv z pera klasika - Ennio Morriconeho plus klasický filmový motiv z brašny Jean-Paul Belmonda. Ten je dobovej frajer se vším všudy, jen mu chybí nějakej vážnější soupeř a nějaká ta osudovější scéna. Za takových okolností bych totiž neměl problém sáhnout na pětihvězdu. Takhle ale i tak filmařské krásno, které dnešním tvůrcům bohužel chybí. (04.11.2020)

Belmondo zkrátka tyhle role uměl, a je jedno, že by jeho komisaře Jordana zcela po právu svlékli z uniformy a zavřeli až by zčernal. Sázet na to, že podobní kovbojové mají dostatek morálky a sebeovládání, aby si dělali co chtějí vždy jen v zájmu dobra tam, kde se zlu podařilo zcela si podmanit systém, se v reálu zatím pokaždé vymstilo - můžeme nicméně obdivně vzdychat nad Dobrodruhem a podobnými snímky, kde sebevětší rvačka neznamená pro výše popsaného hlavního hrdinu jedinou modřinu, kde kterákoliv žena padá do mdlob ve chvíli, kdy On vkročí do dveří, a kde se čistí feťácká doupata, navštěvují SM gay kluby, (všechno vyobrazeno tím nejstereotypnějším způsobem, dnes už možná ani ne "téměř" směšně), odehrávají se dobře nazvučené automobilové honičky a mezi segmenty Morriconeho hudby se střílí o 106, respektive 93 podle Beretty 93R, která tu zaznamenala možná první výskyt na filmovém plátně;) Je to sice konzistentně hloupá, ale přesto stylová francouzská drsná kriminálka, na kterou se dobře dívá... tedy, hodně občas, a pořád si ji pletu s jinými Belmondovými filmy, ale stejně nemůžu říct, že Dobrodruh by měl mít jinou než červenou barvu. 70% (02.11.2014)

Jean-Paul Belmondo své dobrodruhy, ať už na straně zákona nebo proti němu, hrát umí, má charisma a svým postavám dokáže vtisknout nepopiratelný šarm. Problém spočívá v tom, že film jako takový zaujímá polohu, která mi nesedí a považuji ji za navýsost problematickou. Tváří se příliš totiž vážně tam, kde nasazuje zjevně nerealistický rámec a jeho hrdina jako by vypadl z nějakého špatného akčního filmu. Belmondův komisař Jordan až příliš machruje a je to tak těžký frajer, že do vážně se tvářící kriminálky jednoduše nezapadá. Navíc prostředky, které při vyšetřování volí, jsou eticky nepřijatelné. Harryho Callahana hraného Clintem Eastwoodem kritika svého času označovala pomalu za fašistu za jeho vyšetřovací metody, když Jordan v něčem Callahana možná i předčí. Na rušném francouzském bulváru z pomsty zmasakruje před užaslými zraky davu dva gangstery a sebevědomě odkráčí středem. Nejenže by mu to v reálném světě neprošlo, ale navíc právo a spravedlnost zatraceně relativizuje. Ve výsledku jde o velmi průměrnou kriminálku s řadou klišé ze špatných filmů a supermanským hrdinou, kerý by v případě jiného obsazení sklidil jen velmi vlažný ohlas. Celkový dojem: 45 %. (20.04.2010)