Baltazarova hostina aneb Noc se Stalinem
-
Piry Valtasara, ili noch so Stalinym
-
Feasts of Valtasar, or The Night with Stalin, The
Drama
Sovětský svaz, 1989, 88 min
Režie:
Yuri KaraObsah
-
Do rodné země přijíždí na návštěvu generalissimus Stalin. Na počest největšího z rodáků přichystají místní kulturní činitelé velkolepou oslavu, na níž má předvést svůj program elitní soubor lidových písní a tanců. Stalin přijíždí i se svou ekipou věrných soudruhů, kteří se na oslavě veselí - či spíše jsou přinuceni se veselit - spolu s ním. Mezi špičkovými výkony tanečníků se na pozadí zdánlivě uvolněné zábavy odehrává drama ponižování, udělování a odnímání přízně, drama skrytého teroru a skrývaného strachu, v němž společnost u stolu, sdíleného s tyranem, je jen symbolickým vzorkem celé tehdejší sovětské společnosti. (oficiální text distributora)
Do rodné země přijíždí na návštěvu generalissimus Stalin. Na počest největšího z rodáků přichystají místní kulturní činitelé velkolepou oslavu, na níž má předvést svůj program elitní soubor lidových písní a tanců. Stalin přijíždí i se svou ekipou věrných soudruhů, kteří se na oslavě veselí - či spíše jsou přinuceni se veselit - spolu s ním. Mezi špičkovými výkony tanečníků se na pozadí zdánlivě uvolněné zábavy odehrává drama ponižování, udělování a odnímání přízně, drama skrytého teroru a skrývaného strachu, v němž společnost u stolu, sdíleného s tyranem, je jen symbolickým vzorkem celé tehdejší sovětské společnosti. Komentáře uživatelů k filmu (20)
-
woody
Na začátku se po nicneříkajícím úvodu na parníku(který je však důležitý pro geniální pointu) zdá, že to bude něco na způsob Revizora.Ovšem místo známé věty "Lidičky, lidičky jede k nám revizor" zde je to děsivější " Soudruzi, soudruzi jedeme k soudruhu Stalinovi". Hlavní postavou je tanečník Sandro, patřící ke sboru tanečníků, kteří mají zahrát na hostině samotného Stalina!Poté je rozehrána hra absurdit(Josif zabije mouchu - tleská se , Josif řekne vtip - smějeme se). Je to o to děsivější, když víte, že ten člověk( vlastně lid jak sám říká) vás za křívý pohled mohl poslat přinejmenším do gulagu, jímá mě hrůza.Aleksei Petrenko si svou roli tyrana užívá.Nejvíce je to vidět ve scénách kdy máte jistotu, že ten člověk bude za chvíli mrtev.O každého mimo Stalina máte po celou dobu filmu tušení o jeho špatném konci! Film od kterého by se za závěrečné rozuzlení měli učit scénaristé!(11.1.2005)
-
Marigold
Strhující pitva fatality moci, film, který balancuje na hraně spekulativnosti, avšak svým obrazem hostiny mocných (tak populárním už od dob antických) rozkrývá jednu z možných interpretací Stalinovy osobnosti. Osobnosti, která se mohla ocitnout ve schizofrenním zajetí rozporných půlí – Džugašviliho, zemědělce a Stalina, světovládce. A když už Koba kývl tomu druhému, ocitl se v kleštích absolutní moci, jež sám svírá v rukou, ale jež nesmí ani na okamžik pustit. Režisér Juri Kara vylíčil Stalina jako zvláštní směsici křehkosti, tichého šílenství a brutality (kterou on sám pojímá jako nutnost existence), jako manipulátora, který jediným slovem mění muže v trosky a trosky v muže. A hostina na jeho počest, hostina uprostřed vůdcovy dovolené v Abcházii, poskytuje ideální prostor pro rozehrání zvláštní satiricko-tragické hry, ve které se na oko nic neděje, ale ve které jde v každé vteřině o životy všech (krom Stalinova, samozřejmě). Baltazarova hostina je typickým příkladem podpovrchového dramatu, kde se veškeré napětí odehrává pod maskami jednotlivých postav, které mají spíše karikaturní ráz. Jeho emocionální vrcholy jsou skvostné a scéna se sestřelováním vejce z kuchařovy hlavy je vůbec jeden z nejlepších obrazů moci a ponížení, jaké jsem ve filmu viděl. Je úžasné, jak málo prostředků Karovi stačí, aby ozřejmil svůj pohled na osobu proklínaného i zbožňovaného vůdce, aby před divákem rozestřel své vidění komunistického aparátu, jehož nejzápornějším bodem není překvapivě charismatický Stalin, nýbrž podlézavá a bezpáteřní svině Berija. Poněkud mě zarazil narativní aspekt filmu, který se tváří jako "vzpomínka" jednoho z účinkujících hostiny, ale v průběhu se roztříští do typické ruské polyfonie pohledů. A za vůbec nejsilnější motivaci pro pátou hvězdičku považuji neuvěřitelně přesvědčivý výkon Alakseje Petrenka v titulní roli...(11.1.2005)
-
Pohrobek
I vzhledem k vrcholící perestrojce hodně odvážný a otevřený film, který interpretuje Stalinovu osobnost zajímavým a původním pohledem, jako člověka spíše trpícího kvůli absolutní moci, kterou pevně svírá ve svých rukou. Vedle bezchybně provedené duše velkého báťušky Stalina je hlavním kladem snímku především dokonale budovaná atmosféra celého filmu, kdy se stále jakoby nic neděje, avšak výsledný dojem nepřirozenosti, strachu, strojenosti a naprosté Stalinovy libovůle je lepší, než kdybychom sledovali samotného Stalina v akci. Samotná zápletka, ze scénaristického hlediska opravdu dobře promyšlená, však už je působí jaksi utopeně ve výsledném dojmu hostiny a mně připadá úplně zbytečně a nerusky. Tento, za vlasy přitažený, existencionalismus v tomto filmu podle mého mínění jednoduše nemá co dělat.(11.1.2005)
-
Kulmon
Toto drama tak trochu připomíná Unaveni sluncem. Stále to vypadá, že se nic neděje, panstvo se baví a pak to bouchne, tady ovšem potichu jako prd. Soudruh Stalin totiž nebyl navenek cholerikem jako Hitler. O to víc to v něm bublalo uvnitř. Když se v srpnu 1939 vrátil z Kremlu německý ministr Ribbentrop, vyprávěl unešeně Hitlerovi, že Stalin je velká osobnost a vůbec nevypadá jako diktátor. A tento film to naprosto nenásilně ukazuje. Stalin mlvil potichu, s rozvahou, aby světu ukázal, že je tím hodným tatíčkem, který to se všemi myslí dobře. Po jeho smrti taky miliony Sovětů plakaly, přestože byl největším vrahem v dějinách! Nechtěli věřit zlověstným pomluvám, přestože poslal na smrt desítky milonů Rusů! Stalin se roztleská a všichni tleskají do umoření s ním. V Solženicynově Souostroví Gulag se o podobném případě píše. "Tleskalo se deset minut v kuse, ten kdo přestal první dostal deset let v gulagu". Stalin řekl vtip, kdo by se nerozesmál, dopadl by stejně. Všechny aspekty Stalinovy osobnosti jsou v tomto krátkém dílku obsaženy. Vždyť pohleďme na kuchaře, který musí vše ochutnávat, aby nebyl Koba otráven. Paranoik, to je slovo, které ho vystihuje naprosto přesně. Všechny závěsy v Kremlu musely být metr nad zemí ustřiženy, aby se tam náhodou nemohl skrývat atentátník. Autoři si rýply i do Stalinova nepříliš vzhledného obličeje. Byl nazván poďobancem, ač ani jeho představitel poďobaný ve filmu nevypadal. Ve skutečnosti prodělal malý Josif v šesti letech příušnice a do konce života měl obličej samou vyrážku. Každý film či fotografie pořízené za jeho života to musely pečlivě skrývat. Ve fillmu se objeví i historické osobnosti - Stalinovi pobočníci. Roli zde hraje i Berijova manželka. Ta se odvážila baťuškovi odporovat, když nechtěla zatancovat. Však taky potom mnoho let strávila ve vězení a ani Berija s tím nic nemohl udělat. Ten sám hrál v sovětském mocenském aparátu obrovskou roli. Zde vidíme, jak Stalin nevydával žádné rozkazy k zabíjení. Berija se musel vtírat o potrestátní nepřátel. A Stalin pak geniálně poradil (vždyť byl na dovolené, tak nepracoval) Lavrentiji, aby potrestal jeho bratra! S lidmi slitování Džugašvili neměl. Každý den podepisoval rozsudky smrti, a když jich jeden den podepsal 6000, připsal tam "Málo!" I to, že se Stalin cítil Rusem, ačkoli byl rodilým Gruzíncem je ve filmu zmíněno. Sám pak neruské národnosti potíral s obdivuhodnou razancí. Co říci závěrem? Autorům se podařilo věrně ukázat tohoto zločince tak jak se jevil světu naprosto věrohodně. Skvělý scénář, skvělé herecké výkony, skvělá režie ... skvělý film!(8.5.2009)
-
Brouk
Dusno... dusno... dusno.... Skvělý příbeh (aby ne, když je tak skvělá předloha), skvělé herecké výkony...Paráda!!! Absolutní moc je holt absolutní moc... Brrrr, ještě teď mě z té hostiny mrazí(11.1.2005)
-
Ej Hlemýžď
Děj se odehrává v r. 1935 na jednom z flámů "vůdce národů" soudruha Stalina. Natočeno podle Iskanderovy novely Sandro iz Čegema.(14.12.2004)
-
gudaulin
Ze všech perestrojkových snímků, které jsem měl možnost vidět, na mě Baltazarova hostina, snad s výjimkou satiricky laděného Města Zera, zapůsobila nejvíc. Je daleko mrazivější a syrovější než mnohem známější Abuladzeho Pokání. Přece jen těch pět let, co oba filmy dělí, prolomilo ledy a umožnilo nazývat věci pravými jmény. Ke skutečnému filmovému zážitku je lepší znát historické reálie Sovětského svazu a Gruzie jako rodiště Stalina a jeho nejbližšího spolupracovníka Beriji, protože film respektive literární předloha pracuje se skutečnými jmény a historickými událostmi. Film je dokonalou ukázkou politické zvůle a analýzou, jak se rodí a fungují diktatury. Pečlivá režie, silné herecké výkony a kvalitní scénář - co chtít víc? Celkový dojem: 95 %.(17.9.2007)
-
Crocuta
Snímek, jehož mrazivost spočívá v trvale přítomné hrůze skryté za kulisami všeobecného veselí a pohody. Jedna z nejzajímavějších vedlejších postav je dlouholetý Stalinův důvěrný přítel, abcházský vůdce Nestor Lakoba (Beria jej později nechal otrávit a celá jeho rozvětvená rodina byla vyvražděna). Jeho ve filmu prezentovaná záliba v sestřelování vajec z hlav kuchařů je historickou skutečností - tento varietní kousek Lakoba rád předváděl na večírcích, aby doložil své excelentní střelecké schopnosti.(14.3.2009)
-
Iggy
Tak v Baltazarově hostině se mi hodně líbila originální, ale historicky trochu rouhavá pointa, související s prologem. A taky atmosféra a vůbec prostředí hostiny, na které se odehrává většina děje. Neškodily by ovšem delší záběry a kamerové jízdy a vůbec filmařsky propracovanější ztvárnění, ke kterému prostředí přímo vybízí. S čím ale nemůžu souhlasit, je zobrazení skutečných historických postav. Stalin rozhodně nebyl pouhá oběť moci, ani v celku mírumilovný stařík, který se iracionálně rozhodoval na základě nějakých náhodných pohnutek. Ani špičky komunistické strany jako Kalinin, Vorošilov, Berija a další nebyli banda slabomyslných kašparů, která se každou chvíli prořekla nějakým zbytečným dvojsmyslným žertem. I pokud se jedná o parodii, je podle mě nebezpečné zobrazovat hrůzy milosrdně (narozdíl od zesměšněně).(26.9.2007)
-
erl
Naprostá síla! Jeden z nejlepších filmů vůbec!(6.12.2011)
-
vorheese
Ještěže se toho soudruh Stalin nedožil :)(10.1.2005)
-
liquido26
Pořád jsem se rozhodoval, zda dát čtyři nebo pět, nakonec dávám to vyšší hodnocení. Důvodů k tomu mám hned několik - skvělá hudba, při některých scénám mi přímo tuhla krev v žilách a nakonec ta vskutku geniální pointa mě přesvědčila dát vyšší hodnocení. No ale asi bych to potřeboval trochu delší, protože, když jsem se do toho filmu začal po těch zdlouhavých tancích dostávat a čím dál víc si vychutnávat tu skvělou atmosféru strachu, tak vlastně pomalu ale jistě začal končit, což mě trošku mrzelo. Se Stalinem bych nechtěl strávit ani minutu, natož pak celou noc.(24.11.2010)
-
fantoci
Pozohurodný film, který byl natočen ještě před pádem železné opony. Komediálně laděný příběh nám přibližuje atmosféru doby ve třicátých letech 20. století. Film ukazuje jak se velikání ruské politiky perou o Stalinovu přízeň. Jak dokáže pracovat strach o své vlastní bytí.(18.6.2006)
-
nevermore
Ty oči.. Ty Stalinovy oči a pohledy :) Krátký film s geniální pointou. ...ať odprásknem tu starosvatou Rus... 80%(6.7.2011)
-
Nach
Mohu se na ten film dívat zas a znova, ale pokaždé mám z výkonu Alexeje Petrenka husí kůži. V tomto filmu se sice nevraždí, krev zde neteče a ani pěstí si páni soudruzi nedají, ale přesto z něj sálá taková energie, že těch necelých devadesát minut uteče jako voda. Stalin je zde podán v mistrovském provedení a stačí jeden jeho pohled, aby jste věděli, co je to vlastně za člověka. Příběh filmu ocení hlavně náročnější diváci, kteří v něm naleznou, jak spousty historických odkazů, tak i filozofických témat, která nám pokládají otázky bez odpovědí, co by se stalo kdyby?... Vrcholem všeho je tak trochu šokující závěr, kvůli kterému rozhodně stojí přetrpět jinak nic neříkající úvodní scénu přepadení na lodi. Pro mě 90% a jeden z nejlepších filmů Ruské kinematografie konce osmdesátých let. P.S. Doporučuji sledovat s plným žaludkem.(12.9.2011)
-
marlon
"Бдительность, наше оруҗиє – НКВД!" Nenápadne nápadný nápis dáva tušiť, akú atmosféru medzi účastníkmi pompéznej hostiny, organizovanej na počesť ďaďu Stalina, nájdeme. Na pozadí zdánlivo uvoľnenej a až podozrivo veľmi žoviálnej zábavy sa odohráva mrazivá dráma pretvárky a strachu, ponižovania a psychického teroru, v ktorej sa každý bez výnimky riadi mottom "prílišná istota privádza do nebezpečenstva". Hra absurdít, v ktorej dominuje predovšetkým servilnosť a pragmatizmus, je strhujúcou ukážkou i analýzou neobmedzenej moci jedného z najväčších a najtajomnejších zločincov ľudskej histórie - diktátora, ktorého nečakal osud hrdinu biblického Starého zákona z titulného názvu filmu. Dynamiku skľúčujúceho strachu zo smrti, ktorý obyčajne býva strašnejší než smrť samotná, dodáva neverbálna komunikácia a skvelá pointa. Tá si však zaslúžila dokonalejšiu prípravu v procese svojho vygradovania i keď výsledný dojem ľubovoľe a hrôzostrašnej ľudskej neprirodzenosti je nie menej drásajúci.(24.10.2008)
-
J.McClane
Snímek je dokonalým příkladem zahuštěné atmosféry. Je to však i i film politický, historický, snad i filozofický! Otázkou je nakolik se blíží skutečnosti, na tom však při prožitku nezáleží.(17.9.2007)
-
nula87
Hostina s tanečníky, spoustou jídla a pití, ze které přesto mrazí. Stalin je tam jen na dovolené, jak několikrát upozorní Beriju, ale dusná atmosféra strachu z velkého vůdce je všude. Během hostiny se vlastně nic dramatického neděje (až na jednu vyjímku), ale to jak všichni dávají pozor, co a kdy to řeknou, jak se budou tvářit, aby stihli Stalinovi včas zatleskat či se zasmát, je silným zážitkem korunovaným sice předvídatelnou, ale kvalitní pointou.(23.10.2007)
-
S120
Pěkný a velmi netradiční způsob odhalení povahy Stalina a jeho povedené party. Ve filmu se před námi odkrývá celá plejáda sovětských státníků třicátých let od Stalina, přes Berju, Vorošilova až po Kalinina, které pozval na oslavu jejich kavkazský soudruh Nestor Lakoba. Pod závojem umělého veselí se ve vzpomínkách hlavního hrdiny (člen taneční skupny) i přímé konfrontaci seznamujeme s povahou vůdců sovětského státu. Vše je přitom prokládáno charakteristickými kavkazskými tanci a muzikou. Na filmu je zajímavé i to, že byl natočen ještě v Sovětském svazu.(31.12.2007)
-
easaque
určitě zásadní film i tím, že byl natočen za komunismu. Herecké i taneční výkony jsou skvělé a napětí je cítit stále. Moc je opravdu omamná a silně zavazující, hlavně k minulosti, na kterou se nesmí zapomínat. Naštěstí není dlouhý a mohl by ho překousnout každý, aby pochopil ... souvislosti. Pointa byla skvělá a proto si aspoň 4* hvězdičky zaslouží.(29.1.2012)
