Druhá část trilogie a zároveň její vrchol (alespoň v mé optice). Mysteriózní, fantaskní romance, o něco ukázněnější (ku svému prospěchu) než předchozí dílko, s překvapivě jasným sdělením. Jedním ze stěžejních bodů stylizace je tentokráte nenápadné (a ke konci už i velmi nápadné;) využití vyjadřovacích prvků hned několika divadelních subžánrů (podobně, minimálně v určitých ohledech, přistoupil Masahiro Shinoda ke klasice "Double Suicide"). Herecky oslní Katsuo Nakamura, mladší bratr slavnějšího Kinnosukeho, v roli boháče Tamawakiho. Převážně jazzová hudební kulisa, dokonale přiléhavá a zvláštně kontrastující zároveň (což je typické pro celou trilogii), mi dokonale zaimponovala kouzlem nečekaného.(14.12.2010)