O 10 let mladší, než předchozí dvojice filmů, z triologie trošku vybočuje. Pojednává o životě výtvarníka Yumejiho a je variací (či místy parodií) na snímky o "umělcích ztracených v umění", které byly mezi japonskými režiséry vždy poměrně oblíbeny (Mizoguchiho "Five Women Around Utamaro", Shindovo "Edo Porn"...). Stejně jako dva zbývající filmy, i tento je Suzukiho pokusem o rozbití hranic, snahou o zcela nové pojetí - vezmeme-li v potaz, že to je přesně to, co tento režisér dělá celý život jen tak jaksi mimochodem, je jasné, že výsledek je záležitostí pro labužníky a ty, kteří se nebojí vstoupit do výjimečných a v mnoha ohledech náročných a nepřehledných filmových vod.(14.12.2010)