Antonius a Kleopatra (TV film)
-
Antony and Cleopatra
-
Antonius a Kleopatra
Velká Británie, 1974, 161 min
Komentáře uživatelů k filmu (2)
-
anderson
ČESKOSLOVENSKÁ TELEVÍZNA PREMIÉRA: ČST 1 = 4.11.1977 --- réžia českého znenia (ČST Praha) = OLGA WALLÓ --- dvojdielna televízna inscenácia (8.2.2009)(8.2.2009)
-
bogu
Tahle verze Antonia a Kleopatry není nic víc, než televizní (studiové) zpracování skvělé divadelní inscenace Trevora Nunna (jehož verze Macbetha, Othella, Kupce benátského a Krále Leara byly později také, obratněji, ztelevizněny a pro mě představují vrchol režijní zručnosti a invence co se Shakespeara týče) a jako takové nejspíš hodně diváků zklame absencí velkých scenérií, výpravných bitev a oku lahodící výpravy a zaskočí neuvěřitelným množstvím close-upů na tváře herců. Podle mě si ale Nunn takový přístup může dovolit: jeho herecká sestava je velice silná a já se radši budu dvě a půl hodiny dívat na přesvědčivý titulní pár obklopený několika polštáři, než na slabé, prkenné herce, kteří doufají, že za ně film podrží výpravné lokace a hodně krve. Navíc, Janet Suzman a Richard Johnson jsou víc než jen přesvědčiví. Suzman je prvotřídní, autoritativní Kleopatra, chvíli sladká a smyslná, chvíli rozlícená a teatrální, chvíli hluboce milující, chvíli chladně vypočítavá, prostě Královna-Herečka, jak má být. Johnson jako lehce prošedivělý, medvědovitý Antonius má naprosto neodolatelné charisma, jiskru v očích, zarputilost římského generála a zároveň pošetilost stárnoucího muže, který se beznadějně zamiloval. Těm dvěma zkrátka věřím každé jejich skvostně artikulované slovo. Corin Redgrave výborně doplňuje hlavní trio jako ledově chladný, arogantní a navíc blonďatý Octavius Caesar, a jako zprvu rozjařený, bohémský Enobarbus, doplácející nakonec jak na své slabosti tak na své svědomí, se tu představil už tehdy vynikající Patrick Stewart. Trevor Nunn, i přes maximální strohost kulis a pozornost věnovanou osobní, úzce vztahové rovině tohohle velkého příběhu, udržel onen nosný kontrast mezi střízlivým, uměřeným a jednoduchým světem Říma a svůdným, měkkým a rafinovaným světem Egypta; Nunnova adaptace funguje přesně tak, jak bylo zamýšleno: jako překvapivě komorní příběh velké, nerozumné lásky dvou lidí, kteří jsou shodou okolností vládci dvou mocných říší. Války a politika tu mají své místo, ale jen hodně v pozadí a vždy spíše náznakově. První housle tu mají hlasy a oči, ne lodě a paláce. Na divadle je tohle myslím naprosto oprávněné řešení, ale přesto, mám-li tomuhle zpracování něco vytknout, je tenhle příběh jeden z Shakespearových nejfilmovějších, opulence a rozmáchlost (jakkoliv nevhodná pro jeviště) k němu jednoduše patří a proto mi její absence ve filmu trochu vadí. Z toho důvodu nemůžu tuhle verzi prohlásit za definitivní, pouze za silné, výtečně zahrané a citlivě zinscenované love-story – může to ale někomu být málo? // LEPŠÍ VERZE: O žádné výrazně lepší verzi Antonia a Kleopatry nevím.(19.3.2009)
