(SSR) Jurij Iljenko je znám především jako kameraman Sergeje Paradžanova, což se na jeho VEČERU PŘED SVATÝM JANEM, jak by nejspíš měl znít správný překlad, projevilo. Spíše než o soudržnou podívanou, která by se snažila vyprávět jinak velice prostinký příběh o překonávání útrap dvou zamilovaných, jimž okolnosti nepřejí, se jedná o sled obrazově pozoruhodných výjevů. Jde o ukázkového představitele školy ukrajinského poetického-lyrického filmu, který se umanutě vyjadřuje v symbolech a alegoriích, z nichž valná většina je pro nás těžko dešifrovatelná, a patrná inspirace Dovženkem, v jehož studiu se tyto klubové snímky natáčely, působí kýčovitě. Pro mě osobně neuvěřitelně ubíjející manýra, která i přes relativně krátkou stopáž nudí svou přehlídkou stereotypního folklóru. Ano, je to hezky barevné a z historického hlediska důležité pro budování ukrajinské identity "na úkor" direktivům ze Sovětského svazu, ale nevidím důvod, proč hodnotit kladně něco proto, že jsem tomu neporozuměl, ale jinak se to sluší - přijde mi to jako projev kulturního snobizmu.(23.1.2011)
Večer před Svatým Janem či Večer Ivana Kupala (pozn. oslavy letního slunovratu slaveny dodnes v některých oblastech Polska, Ruska a Ukrajiny) je pozoruhodný film, velmi náročný na sledování, kterému se bez znalosti oněch ukrajinských legend místy velmi těžko rozumí. Snímek se line ve výrazné lyricko-symbolické rovině s prvky mystična a fantaskna, na jejímž pozadí se odehrává klasický příběh o nešťastné lásce zakomponovaný do působivých obrazových kompozic. Iljenko nezapřel svoji spolupráci se Sergejem Paradžanovem, jehož dílo tento film v mnoha ohledech velmi připomíná.(6.12.2010)