Obsah
-
Starý seladon Falstaff napíše milostné dopisy dvěma windsorským ženám současně, jenže nepočítá s tím, že ony se dohodnou na společné pomstě za jeho troufalost. Nastrojí několik léček, v nichž předstírají zájem o jeho návrhy, ale tak, aby z toho vždy vyšel špatně. Jednou je, když prchá před manželem, v koši špinavého prádla málem utopen, jindy je v potupném přestrojení za starou ženu zbit. Vrcholem je půlnoční scéna, v níž se obyvatelé Windsoru přestrojí za skřítky a víly a baví se na Falstaffův účet.
Režie této inscenace BBC se roku 1982 ujal David Hugh Jones, který do hlavní role Sira Johna Falstaffa obsadil Richarda Griffithse. Film The Merry Wives of Windsor je součástí projektu BBC The Complete Dramatic Works of William Shakespeare. (Frollo)
Starý seladon Falstaff napíše milostné dopisy dvěma windsorským ženám současně, jenže nepočítá s tím, že ony se dohodnou na společné pomstě za jeho troufalost. Nastrojí několik léček, v nichž předstírají zájem o jeho návrhy, ale tak, aby z toho vždy vyšel špatně. Jednou je, když prchá před manželem, v koši špinavého prádla málem utopen, jindy je v potupném přestrojení za starou ženu zbit. Vrcholem je půlnoční scéna, v níž se obyvatelé Windsoru přestrojí za skřítky a víly a baví se na Falstaffův účet.Komentáře uživatelů k filmu (1)
-
bogu
S Veselými paničkami je těžké pořízení: na to, že to má být fraška, je to zatraceně dlouhé a přeplácané, navzdory Falstaffovi občas až k ukousání nudné a v závěru nejistě rozkročené mezi rutinním hromadným happy-endem a zbytečně potupnou, nakyslou moralitou. Přemýšlel jsem, zda by nebylo zajímavější oprostit se pro jednou od inscenační tradice Veselých paniček coby upocené taškařice a zadaptovat tuhle hru radši jako studii sobeckého a zlomyslného maloměšťáctví, byť by to mělo být na úkor humoru, který se jinak režiséři zoufale snaží z téhle hry vytřískat za každou cenu. BBC nicméně nezůstala své pověsti konzervativní produkční společnosti nic dlužná a v její adaptaci Veselé paničky nejsou o nic provokativnější než jindy. Kdyby aspoň ta komedie – tam, kde opravdu nějaká je – fugnovala, jak má, byl bych asi spokojený, ale David Hugh Jones nebyl s to skloubit civilní televizní podání s velkohubou a košilatou zábavou, o kterou usiloval Shakespeare, a docílit alespoň průměrné kvality zpracování. Pod jeho vedením jsou herci buď tak “přirození” a pomalí, že energie hry jejich řečí uniká jak vzduch dírou v pneumatice, nebo přehrávají tak křečovitě, že jakýkoliv pokus o komiku (ať už slovní, nebo situační) je jen trapným a bolestivým hereckým potratem. Richard Griffiths je skvělý herec, ale jako Falstaff se neosvědčil – jeho projev je sice zbavený všech trapných manýr a klauniád, ale to, co zbylo, už jednoduše není dost zajímavé a Griffithsův rozumný a libozvučný tón hlasu je většinu času mimo mísu (a mimochodem, tu paruku a fousy sehnali kde? Od Hagrida?). S Benem Kingsleym jsem měl opačný problém – typově přesný, ale ve svém projevu tak hysterický, teatrální a vposledku strašně omezený: Kingsley pro mě byl největší zklamání téhle adaptace (zvlášť, když vzpomenu na jeho fenomenálního Festeho v Nunnově Večeru tříkrálovém). Další nesnesitelné křeče, rdousící veškerý komický potenciál, předvádějí Richard O’Callaghan (Slender), Nigel Terry (Pistol), Michael Bryant (Caius; další velké zklamání) a další. Skóre trochu vyvažují Tenniel Evans (Evans s výborným přízvukem) a Elizabeth Spriggs (Quickly, přesně, jak má být). Pokud jde o samotné paničky: Prunella Scales jako Mrs Page zvládá držet tempo i ten správný tón, ale čekal jsem víc; naproti tomu Judy Davis jako Mrs Ford jsem měl neustále chuť praštit velkým tupým předmětem. Nebýt neobyčnejně půvabných a propracovaných kulis, na které lze přenést pozornost ve chvílích, kdy v popředí herci marně svádějí boj s nedostatečně proškrtaným textem, šel bych nejspíš s hodnocením ještě níž. // LEPŠÍ VERZE: Bohužel o žádné obstojné filmové adaptaci Veselých paniček nevím.(25.4.2011)
