Děti noci

Hlavním nedostatkem tohoto filmu je fakt, že naprosto postrádá nějakou zásadní a hlavní dějovou konstrukci. Vše se odehrává v jedné, stejně plynoucí a neměnné linii. Chybí zde nějaký prvek napětí, zápletky, krize či dějového zvratu. A také příběh. Nápad tu je a jde to vidět, ale jakoby se paní režisérce nechtělo ho pořádně zpracovat. Vše se odehrává mezi večerkou, kde Ofka pracuje, jejím bytem, návštěvou nočních podniků a ulicí, jíž hlavní postavy bloumají. Pořád čekáte, kdy se stane něco výrazného, třeba vztahová přeměna, zajímavý dialog nebo nějaká akce. Nejspíš se nedočkáte. Issová i Mádl zahráli přesvědčivě, ale jejich postavám nebylo dopřáno více prostoru, kde by se mohly rozjet naplno. Pár scén ve mně zanechalo silný dojem (rozhovor a vyznání u řeky, společný tanec), nejspíš také díky tomu, že ve mne vyvolaly vzpomínky na mé osobní prožitky. Ale to je na celý film hrozně málo. (29.03.2010)

Jeden můj kamarád je vyučený kuchař, ač se tím neživí. Jistou dobu jsem s ním bydlel v jednom bytě a často jsem byl svědkem jeho vaření. Vždy mě fascinoval tím, že o čemkoliv, co uvařil (a často to bylo hodně dobré), prohlásil zásadní větu: „Něco tomu chybí.“ Nikdy však nespecifikoval co, a nikdy se mu nepovedlo tu chybu doladit. Děti noci na tom jsou stejně. Ač Issová s Mádlem předvádí skvělé herecké výkony, a po dlouhé době film, který mě zaujal svým prostým dějem o NORMÁLNÍCH lidech (žádná „třeskutá“ „polodementní“ komedie nebo rádobyexistenciální problémy vyšší střední třídy /dodnes jsem se nevzpamatoval z otřesného zážitku z Bestiáře/) - přesto tomu filmu něco chybí. Proto dávám 3,5*. (07.06.2009)

Děti noci vám utkví především v detailech. Občas jsou dobré nějaké scény, ale jako celek neobstojí. Na to je ve filmu moc prázdných postav a scén, které nikam nevedou... Šablonovitost charakterů narušuje jen zajímavý výkon Jirky Mádla (který má ale také ze všech nejlépe napsanou postavu). Zato výkony některých vedlejších rolí úplně bolí. Místo toho abyste v kině zažili velkou řeckou tragédii, po které budete odcházet očištěni jako jiný člověk, uvědomíte si na konci, že to na vás vlastně nijak nezapůsobilo a celé to divadlo bylo tak nějak k ničemu... (28.09.2008)

Kdo zažil, ten ví. Kdo nezažil, ať drží hubu a je rád. Issová i Mádl jsou ve svých partech naprosto přesní. Ofka je dokonale otrávená životem a Ubr je zase správně ujetý. Pocit ztracenosti generace Y z toho čiší v každém záběru a už při druhé projekci jsem si uvědomil, že mnoho zásadnějších filmů tady po revoluci nevzniklo. Jelikož jsem si zde zobrazenou životní etapu už skoro celou prošel a dokonce přežil, tak k nim mám o mnoho blíže než generace notorických cinkačů klíči, kteří, jak sami často rádi tvrdí, zažili o dost víc, než si dokážeme představit. Pravda, automaticky zaručené pracovní místo ke každému maturitnímu vysvědčení nebo výučnímu listu a k tomu jako bonus byt, to z ní jako skutečné peklo. Jak už jsem psal výše, raději držte hubu. Každá doba má svoje. (29.03.2010)

80 minut product placementu ve vyprávění o krávě, která právě dostala krámy, ve filmu, jenž se chce odlišovat od vlny českých teenagerovských filmů už svým úhlem pohledu, ale je stejně dramaticky nezvládnutý (ano, Suda...) a vypovídající o tom, že někteří si potřebují nutně zašukat. Esence chčípáčkovského českého filmu a lostomilého plyšáčkovství, tedy dvou věcí, které upřímně nenávidím na české polistopadové kinematografii, v rádobyuměleckém pseudoimpresionistickém filmu vystavěném na náhodách a klišé aneb další snímek potvrzující mi, že nejlepší současný český herec Jiří Mádl by měl brutálním způsobem zabít svého agenta, pokud nějakého má. (25.09.2008)