Paříž spí

Spící Paříž je zajímavý krátký film, v němž hlídač na Eiffelově věži jednoho rána zjistí, že se všechno zastavilo a nikdo se nehýbe. Není ovšem sám, kdo vyvázl. I cestující jednoho letadla se vyhnuli spánku. Brzy se dají dohromady a páchají mnoho kravin, zatímco jejich spoluobčané spí. No kdo by si to nezkusil, že? Bystrý divák si ale všimne, že na pozadí snímku se občas nějaká ta postava nebo auto mihne, což trochu ubírá snímku na působivosti. Příjemná dobová sci-fi, která potěší mimo jiné i svými zajímavými záběry z Eiffelovky. Škoda jen, že mám závratě. (25.07.2011)

Za námět pro svůj úspěšný debut si René Clair vybral napínavě groteskní děj, jehož realizace, díky absenci větší finanční sumy, spočívala převážně v neutuchající režisérově invenci. Základy filmařského umu pochytil od jiného, neméně známého francouzského režiséra L. Feuillada, u něhož se inspiroval fantaskně šílenými nápady. Zlotřilý Profesor X speciálními paprsky uspí celou Paříž, kromě několika málo šťastlivců. Ti po počátečním šoku rychle vystřízlivějí a začnou si užívat výdobytků tohoto stavu. Okrádají „spící“ lidi, ale i sebe sami navzájem. Po jisté době ovšem radost střídá znuděnost. Hlavním zájmem mužského pokolení se stává jediná bdící slečna do doby, než je odhalen příbytek geniálního profesora. Paříž spí je originálně zpracovaným snímkem (střídání bdící a spící fáze, dynamická Defassiauxiova a Guichardova kamera, naivní kulisa ďábelského aparátu) s množstvím komických momentů a akrobatických situací. Již v této prvotině Clair potvrdil nejen smysl pro komiku, který zúročil v pozdějších fenomenálních dílech, ale i vytříbený talent. (28.11.2004)

Nádherná ukázka toho, co udělají lidé namísto toho, aby..., když tu mohou .... Vždy se velmi rád na tyto starší kousky podívám. Je sice pravda, že v dnešní době už nemají ten správný tah a člověk se musí tak trochu smířit s jistou nudností, ale zase na druhé straně je zde jedinečná příležitost shlédnout to, čím se naši předci bavili. No vezměte si, zda byste za tohle dali dnešních 120 Kč :). Docela jsem i v této souvislosti zvědav, co bude bavit budoucí generace, neboť předpokládám, že jim též dnešní tempo nebude stačit. Co se režijního umu týče, je zde velmi zajímavé, že byť režisér využívá i statických snímků, v mnoha případech volí hrané statické pozice, což klade vysoké nároky na um herců, a na mě výsledný efekt působí velmi zajímavě. Není též od věci zaměřit se na posun kamery, neboť pohyb není plynulý, jak jsme v dnešní době již zvyklí, ale sestává vždy z několika trhaných posunů, což přikládám zejména tehdejším možnostem natáčení aparátu. No a na závěr jedna hláška z filmu "A thief always come in handy." (17.11.2014)

Samotný nápad je prostě geniální. Nechte lidi zamrznout. Prostě budou jen stát, jako kdyby se čas zastavil. Pouze pár vyvolených se bude hýbat. Proč se to stalo? Anebo ještě lépe: Co udělají, když mají najednou neskutečné možnosti - mohou okrádat, ubližovat, dovádět. Ne, film není nijak explicitní, to v té době patrně ani nebylo možné, on je navíc spíše hravý, ale jako sci-fi své doby je to skutečně parádní. (03.02.2015)

Takéto staré nemé filmy majú u dnešného diváka tú nevýhodu, že už nedokážu byť dostatočne dramaturgicky zábavné. Ich zábavnosť spočíva v dešifrovaní ich odkazov v kontexte doby. Taká je aj Spiacia Paríž, ktorá je zaujímavá svojou kamerou, invenčným sci-fi nápadom a niekoľkým krkolomne natočeným scénám. Na jeho pochopenie doporučujem prečítať text v knihe 101 scifi filmov. Je to skôr film, ktorý má hodnotu pre študentov filmovej vedy a divákov, zaujímajúcich sa podrobne o históriu kinematografie. Mňa zaujal najmä tým, že už pred takmer storočím scenáristi používali dodnes prevládajúcu scenáristickú formulku dvoch základných bodov obratu v prvej a tretej štvrtine filmu (príjazd lietadla a nájdenie vedca). Percentuálne je film nehodnotiteľný. (02.10.2012)